PROGNÓZA BUDOUCÍCH TECHNOLOGIÍ I OBSAHU
5. 4. 2011 / Štěpán Kotrba
Všichni očekáváme, že pokrok bude pokračovat neztenčeným tempem stále, stejně jako inflace. Ale ekonomická historie, vyjádřená Kondratěvovými padesátiletými cykly, nás učí, že cykličnost se nevyhýbá ani technologiím, ani médiím. Proto příštích deset let nebude tak bouřlivých, ale o to víc nás mediální technologie minulých let pohltí. Už dnes si bez médií nedovedeme představit svůj život. Jak ten se změní, staneme-li se na mediálním obsahu závislými ještě daleko více, než dnes? Jak změní svět, jeho ideje, politiku i legislativu sociální psychologie včelího úlu, kterou dnes vnímáme jen okrajově ? Jak se změní náš vztah k vlastnictví, když budeme preferovat sdílení a spolupodílení se? Jak se změní politika, když stále nedemokratičtější parlamentní systém bude nahrazen demokracií včelích rojů? Snadnost vyvolání dominového efektu občanských nepokojů v Africe a na Středním Východě ukazuje moc sociálních multimédií. Hedonisticky nenasytná poživačnost spotřebitelů euroamerické civilizace nepreferuje vybraný vkus, uměleckou hodnotu či obsahovou kvalitu nad absurditou, módností či zajímavostí a proto ideje veřejné služby bude třeba bránit.
Jedním z hlavních hybatelů systémových změn médií v budoucích deseti letech nebude ani stávající módní technologie 3D, ani HDTV, zvyšování rozlišení, výpočetního výkonu či stále se zrychlující rychlosti broadbandu na základě Nielsenova zákona, Buttersova zákona, Moorova zákona či Kryderova zákona, i když tyto trendy budou ve zmenšené míře pokračovat. Bude jím množství obsahu pro jednotlivé, navzájem (prozatím v "přechodové" fázi záměrně) pouze částečně kompatibilní typy technologií.
Nielsenův zákon říká, že dostupná šířka pásma pro uživatele zvyšuje o 50% ročně, Buttersův zákon zase, že množství dat přicházející z optických vláken se zdvojnásobuje každých devět měsíců. Gordon E. Moore v roce 1965 a Carver Mead v roce 1970 formulovali tezi, že počet tranzistorů v integrovaných obvodech se zdvojnásobí přibližně každé dva roky. Během pouhých sedmi let získala připojení k vysokorychlostnímu internetu více než polovina českých domácností. (Jiří Donát - AT Kearney, ČSÚ, SRÚ a Šetření o využívání ICT v domácnostech a mezi jednotlivci)
Už dnes je velký problém, kde sehnat do množství stávajících sítí (DVB–T, –S, –H, –C) kvalitní obsah za rozumnou cenu, kterým zaujmeme publikum. Hedonismus, okamžitost a globalizace sdílení posouvá hranice tak rychle, že to co byl ještě včera zázrak, je dnes normální a zítra bude nuda... Kvalitního, ale i atraktivního obsahu je a bude akutní nedostatek přesto, že už dnes se můžeme dívat na desítky českých a stovky zahraničních televizních kanálů... Kvalita dle estetických či racionalisticky filosofických kritérií nutně neznamená atraktivitu. A marketingově a reklamou podpořená atraktivita neznamená kvalitu.
Nejsme a přes veškerý pokrok se nestaneme meritokracií. Lídry nebudou ti nejlepší, ale ti nejasertivnější z průměrných. Lídrem trhu zůstane v euroamerickém prostoru i nadále mladá generace "urban consumers - middle class 15-29" jako největší cílová skupina s nejmenším odporem vůči účelově řízené komunikaci, s největší názorovou flexibilitou, s objemově největším a nejdelším ekonomickým potenciálem. Všechny ostatní cílové skupiny budou v přežívajících komerčních sděleních i programové strategii komerčních médií mimo veřejnou službu marginalizovány, respektive se budou postupně přizpůsobovat názorově této skupině.
Dominance této skupiny destruuje společnost tím, že se kvůli jejich roztěkanosti a povrchnosti zkracují zprávy i publicistika. Kultura soundbitů ("štěků") dělá z lidí idioty. Nečtou. Nekladou si otázky. Nepřemýšlejí. Hodnotí pak bez znalostí, bez informací a bez kontextů izolované reklamní výkřiky svých lídrů či opinion makerů.
Setrvačnost myšlení a vliv reklamních a mediálních agentur jsou velké...Protože vše, co v této analýze popisuji, si vyžaduje revoluční změnu zažitých stereotypů systémů vzdělávání a chování velkých korporací, není zdaleka jisté, zda se vše zrealizuje. Prozatím se mění jen technologické firmy a spotřebitelé jejich produktů. To není většina. Komerční producenti obsahu si s budoucností svého podnikání nevědí rady, vývoj brzdí a nedůvěřivě vyčkávají. Ale já jsem optimista a domnívám se, že níže popsané trendy, vycházející z dominantních směrů vývoje minulých deseti let, převáží.
Masmédia jsou systémově mrtva, stejně jako je mrtev "velký příběh", "diskurzivní racionalita" a "celospolečenská diskuze". Stejně jako je mrtev denní cyklus distribuce informací tak, jak ho známe z "deníků" a "hlavních televizních zpráv". S těmito stálicemi modernismu 20. století se je nutno rozloučit stejně, jako s nedělní návštěvou kostela. Mrtva jsou tedy i všechna centrální producentská centra, domnívající se, že lze tomuto novému technologickému trendu čelit diktátem reklamy na masově konzumovatelnou produkci či technologickými zázraky hyperrealistické fikce. Vítězství sdělnosti banálního, avšak záměrně antisystémového obsahu nad prostým konzumem či promyšlenou formou zpracování potvrdil v minulých letech animovaný seriál pro celou rodinu South Park a na něj navazující grafická kultura primitivního schematismu, která ovládla oppinion makery a leadery 15+. Právě proto, že ukázala, že "tvořit může každý". Nemusí být moc inteligentní, nemusí být "studovaný" a nemusí být ani "profesionál". Stačí "cítit vůni vzduchu" okolo sebe – umět zaujmout své vrstevníky- a umět kreslit kolečka a čtverečky.... Vysokou estetiku nahradila základní symboličnost a minimalistická charakterističnost.
Trend pokročilých animovaných mega-blockbusterů 3-D a 4-D z Buena Vista, Lightstorm, Duna či Twentieth Century Fox jednoho dne narazí na rizika a ekonomické limity jejich výroby a návštěvnické výtěžnosti (náklady na Avatar 310M USD, propagace 150M USD) stejně, jako narazí živí herci na své HD avatary, slepené z několika postav a vylepšené dle vkusu publika programátorem za pár set tisíc dolarů. Nejnadějnějším kandidátem na virtualizaci už není Cat Woman či Superman, ale od roku 1996 hyperpopulární Lara Croft z dílny Core Design, později Crystal Dynamics a dnes Square Enix. Jak by vypadala s vaším obličejem?
Vývoj spěje nezadržitelně. Klasické telefonní linky se už přežily stejně jako rozhlas po drátě. Místní spoje jsou nesmyslně drahé, dálkové spoje jedou přes internet a větší rozvoj VoIP už dnes blokují pouze telekomunikační firmy a mobilní operátoři v zoufalé snaze uchovat si původní lokální monopoly na hlasové služby. Marně.
Noviny se už nyní v mnoha zemích dostaly na mez rentability (příjem informací 2010 31% populace USA18+, trend klesající 1,5% ročně ). Mrtvy budou do deseti let i "klasická" televize (příjem informací 2010 66% populace USA18+, trend klesající 0,8% ročně, u USA18-29 pokles 2% ročně ) či rádio (příjem informací 2010 16% populace USA18+, trend klesající 1% ročně ), i když jej obhajují konzervativní "diváci" či "nároční posluchači". Mladá generace už ale vyhledává informace na internetu (příjem informací 2010 65% populace USA18-29, trend stoupající 4-5% ročně u 18+ vzestup 3%, zdroj Pew Research Center, SPIR). Už nyní se mění televizor na multimediální přijímač a zobrazovač obsahu různých sítí elektronických komunikací, do kterého budou budoucí producenti - výrobci a distributoři obsahu (bývalí vysílatelé) nabízet umístění sekvencí periodicky se opakujících uspořádaných obsahů (dnes jim říkáme pořady) či celých zkomponovaných nabídek (programů). Budou soutěžit s námi – dosavadními spotřebiteli – podobně, jako už nyní si můžeme ze stovek podcastů a videí prostřednictvím řídících kódů na časové ose stahování a přehrávání vytvořit sami svou vlastní představu o televizi či rádiu (ať už na internetu v podobě ipR či ipTV. Či stejně, jako si dnes programujeme sami mp3 přehrávač či plánujeme příští pracovní den v plánovacím kalendáři).
Možnost neznamená potřebu. Nejspíš stejně zvolíme některou z nabídek namísto pracného vyhledávání. Možná zkombinujeme několik nabídek dohromady (ráno zprávy, dopoledne hudba, odpoledne odborná data, večer kultura) podle převažujících kritérií trávení času nebo podle preferencí (ráno technologické novinky podle Milana Fridricha, v poledne odpovědi Václava Moravce (otázky si kladl kdysi) a večer blbinky Pivní Party). Každý také není DJ a každý neremixuje, když hudbě rozumí... Role agentur, deníků, rádií a televizí se tím ovšem drasticky změní.
Bude totiž navzdory samovolné globalizaci kultury pokračovat trend izolace a segmentace jednotlivých trhů (jazykových, kulturně sémantických a náboženských enkláv) až do fáze individualizace – v tomto případě filtrováním informací na základě individuálního chování a personalizace podmíněného kontextu sdělení.
Dnes je základní jednotkou masmediálního zpravodajství "zpráva-o-události". Pro všechny stejná. Ale musí tomu tak být? Proč? Trend masové výroby spotřebního zboží (třeba aut nebo oděvů) také ustupuje od masové výroby k just-in-time výrobě na základě individuální objednávky a dotvořené dle individuálního vkusu. Šijí se tak už dnes košile. Proč by tomu stejně nemělo být v mediálních sděleních?
15tiletého žáka zaujme tatáž zpráva jinak řečená a v jiném kontextu, než 30tiletého technika nebo 60ti letého básníka. Iniciační situace (událost) je jen jedna, zpráv (popisů události) agentury či různých médií z ní může být dvacet – přesně na míru cílové skupině či personalizovaným požadavkům jedince, i když ani jedna interpretace nebude úplná. Ten "kdo bude chtít vědět víc", bude v kontextuální nápovědě hledat souvislosti či podrobnosti.
Možnost a schopnost plánovat, volit a nastavovat filtrovací kritéria, doplňovat, zastavovat, či přerušovat nepřetržitý tok informací a vyžádat si (či nabízet) podrobnosti či kontext a sdílet s druhými tyto preference bude patřit k nejklíčovějším idejím, které ovládnou média příštích let. Právě tato kritéria budou určovat vůdčí schopnosti v mediálně-sociálních sítích zítřka, které můžeme už dnes nazvat "inteligentními".
Agregace RSS a vyhledávání se zapojením clusterové analýzy a dalších analytických nástrojů může jiným zájemcům znovu složit plastický obrázek (události) spolu s konzumními preferencemi kanálů, řídících prvků na základě preferencí jazyka či významů převažující části veřejnosti (viz organizace Google News, Google Custom search, Megite Sport, SportSpyder, Techmeme, BallBug, různých "podcatchers", "broadcatch" torrentů či obdobných profi agregátorů tajných služeb). Prioritami bude komplex navzájem provázaných činností vyhledávání (orientace koncového uživatele), monitorování (správné informace dodat na správném místě ve správný čas), analýzy (hodnocení pomáhá odhalit nové souvislosti), organizace (jasná struktura informací dle uživatelem zvolených kritérií umožňuje snadnou navigaci) informací, integrovaných do jednoho uživatelského prostředí - toho vašeho prostředí. Třeba jako facebook, který integroval P2P komunikaci, sociální komunikaci, prezentaci vlastních i externích zdrojů (byť prozatím bezvýraznější inteligence, neboť v tuto dobu učí své uživatele jako žáčky v základní škole poznávat nový svět). Interoperabilita těchto aplikací je základ jejich rozšíření, stejně jako masové rozšíření facebooku způsobila jeho otevřenost vůči rss kanálům, zprávám z twitteru a jiných platforem. Trend "měkkého" rozhodování nastavil Google, který zapojil do tvorby a selekce svých aplikací uživatele. Oni rozhodují. Co to znamená například pro úspěšnost politiků, netřeba popisovat. Pánem se v tu chvíli stává volič. Což je převrat. Riziko zmutování takového systému hrozí jen dočasně ve fázi poznávání logiky systému - protože jakýkoliv podvod či manipulace "shora" či "zvenčí" dříve nebo později vyvolá odpor (stačí se podívat na vývoj politické strany VV v Česku). Takto izolovaných segmentů celoamerické internetové kampaně prezidenta Obamy v roce 2008 bylo více než 300. A byli to voliči, kteří určovali témata.
Média se rozrůzní a zmenší, budou se specializovat. Budou se muset naučit široce kooperovat namísto dosavadní konkurence. Budou donucena k okamžitým reakcím, hlídání kontextu i znalostního zázemí. Daleko víc lidí bude pracovat analytice, než "na forbíně" před kamerou či s mikrofonem ruce. Daleko víc lidí bude muset klasifikovat zdroje i jednotlivé informace. Pro tržní segment či vymezení profilu média nebudou významné "velké zprávy" (které budou na základě matematické algoritmizace zpravodajských hodnot preferovat všichni) ale "malé" zprávy, vycházející vstříc specifické primární cílové skupině (či skupinám) média. Nad potřebou diktátu sdělení dramaturga či gate keepera převládne potřeba uspokojit cílovou skupinu.
Informace bude mít v takovémto pojetí interaktivity nejen aktuální zpravodajskou hodnotu, ale další přidanou hodnotu kontextu pro jiné události současnosti nebo pro budoucí události, případně historickou hodnotu jako vizuální dokumentace historie. Kritéria multikriteriálního výběru významu pak nebudou záviset na redaktorovi, ale na uživateli samotném a jeho preferencích. Stejně jako dnes měníme své návyky na vnímání linearity času při čtení textu s citacemi a poznámkami pod čarou, změníme návyky i při "čtení" multimediálních informací. Postupně.
Změníme také svůj přístup k soukromí a za cenu výhod síťování připustíme komerčně využitelnou kontextuální předvídatelnost svého chování – vychází vstříc převažující stereotypitě a lenosti myšlení a pohodlí konzumu, náročnosti nutné filtrace dostupných miliard informací.
Marketing tužeb a pseudopotřeb už dvacet let rozbíjí detekci potřeb a instinktivní racionální analýzu užitečnosti, stejně jako skupinové prožívání a chování. Vyzdvihuje a preferuje roli jedince a jeho potřeb, jeho prožitků a subjektivního "názoru" na svět – snad z obav ze třídního chování a neovladatelnosti davu. "Masa spotřebitelů" ustupuje do pozadí už nyní (móda a individuální variabilita jako vyjádření "osobnosti") a na místo ní se vynoří prožitky a "spoluprožitky" jednotlivce.
Stejně, ba daleko více než dnešní sledování televize, individualizovaný konzum mediálního obsahu se dá měřit a vyhodnocovat. Vyhodnocovat a marketingově použít se zde dá prakticky vše (od množství, frekvence, délky času stráveného s jedním obsahem, přes kontext – odkazující stránky a množství odklikaných odkazů, přes sémantickou analýzu obsahu a shlukovou analýzu pojmů konzumovaného obsahu). Analýza dat dataminningu bude už v nedaleké budoucnosti "automatickým" dramaturgem i redaktorem – bude stát v pozadí mnoha různých způsobů organizace obsahu, nastavení agend a gate keepingu. V uspokojování diváka/posluchače/čtenáře lze jít dost daleko...
Kvalita formy pro kvalitu obsahu není příliš podstatná. Internet a úspornost kvality v nedokonalých sítích posledních patnácti let ukázal, že k popularitě a sledovanosti obsahu nepotřebujeme ani technicky dokonalé a velké obrázky či dokonalý zvuk, jako atraktivní obsah. Základním trendem uplynulých deseti let bylo vítězství síťově šířené digitální AV a MM informace nad textem. Nepotřebujeme ani dokonalý (tří-či pěti-pásmový, stereo, kvadro, 5+1, 7+1, 24+1) zvuk, ani unicastové datové toky obrazu o velikosti desítek či stovek MB/s... Potřebujeme nikoliv racionální informační přínosnost složitě chápaného a nesnadno zapamatovatelného textu, ale emocionální "novost" a "zajímavost" AV či MM sdělení (viz žebříček sledovanosti YouTube) spolu s návodným kontextem. Bude raketově stoupat potřeba jednotně strukturovaných, snadno přístupných a všudypřítomných metadat uvnitř obsahu i vně.
Současné výkony procesorů i grafických jednotek digitálních zařízení jsou plně dostačující pro všechny myslitelné "spotřební" úlohy s výjimkou rozhodování na bázi umělé inteligence a rozpoznávání a syntézy přirozeného hlasu a online překladů. I když HDTV zasáhne významně do technologického pokroku, nezmění nakonec nic, stejně jako 70mm film nezměnil naše chápání kinematografie.
Nemyslím si dokonce ani, že se udrží trend 3D (iluze prostorového zobrazení) či 4D (uživatelská rotace kamery při prostorovém zobrazení) televize - stejně jako se neujalo audio kvadro (které posunuly až počítačové hry v podobě prostorového zvuku) - není a nebude dost 3D a 4D obsahu (vysoké náklady). Ani pro 3D nejde využít vše ze stávajících archivů AV obsahu uplynulých sta let. Nepřirozenost falešného 3D produkuje únavu a poruchy očí.
Nástup bude teprve zažívat HDTV (do 10% celkového AV obsahu) ale nechytí se uHDTV mimo experimentální prostor a vědecké aplikace (vysoké náklady na tvorbu "superdokonalého" obsahu. Digitální kina typu WiMax není potřeba za situace personalizace konzumu mediálního obsahu a jiný význam uHDTV pokusy nemají). Možná se už zpomalí Mooorův zákon (limity polovodičové fyziky, obrovské náklady a diskutabilní přínos) a cesta pokroku půjde snižováním příkonu (výdrž, zelená technologie). Souhlasím proto s futurology Rayem Kurzweilem, Bruce Sterlingem a Vernorem Vingem, kteří věří, že exponenciální růst popsaný Moorovým zákonem nakonec povede k technologické výstřednosti či "inteligenční explozi" a nebo jednoho dne náhle skončí (Kurzweil, Ray (2005). The Singularity is Near. (Singularita se blíží) Penguin Books. ISBN 0-670-03384-7).
Nicméně pro příštích deset let zcela určitě bude pokračovat trend mobility. Těmi hlavními a klíčovými prvky budoucích změn bude nová solárně nabíjená baterie s drasticky zvýšenou účinností a životností, mající svůj původ v oboru nanotechnologií a plnící úlohu superkondenzátoru na bázi plástvových uhlíkových nanotrubic. Tím bude realizovatelná flexibilita a designová inovace koncových zařízení, zejména personálních komunikátorů a mediálních přehrávačů.
Tento vynález spolu s miniaturizací dalších součástek a jejich stále se snižující spotřebou a vyzářeným teplem povede k vývoji masově automaticky vyráběných tenkých pružných desek počítačů, vyráběných už jako jeden kus, bez možnosti v nich měnit součástky – podobně jako je tomu nyní v mobilních telefonech nebo fotoaparátech. Univerzální podoba a univerzální sběrnicové rozhraní počítačů je inženýrsky jednodušší nahradit just-in-time výrobou unikátních konfigurací robotickým způsobem. Výhodou je větší kontrola nad konfigurací hardware a menší nutnost do konfiguračních balíků software zařazovat široké spektrum hw kompatibility. Od hravého "výzkumu" výhod jednotlivých kombinací komponentů to ovšem uživatele povede ke konzumu nabízených řešení. Už současná nabídka neumožňuje rozhodování laického spotřebitele dle racionálních benchmarkových kritérií (grafickou kartu AMD nebo nVidia?). Bezdrátové, konektivitu automaticky detekující širokopásmové připojení k sítím bude přidáváno automaticky jako komunikační port do prakticky každého zařízení schopného přehrávat či pořizovat mediální obsah.
Trend konvergence informačních a telekomunikačních technologií, nastavený v minulém desetiletí, bude i nadále pokračovat k postupné virtualizaci služeb i rozhraní, daleko intuitivněji ovládající stále složitější svět abstraktních operací se symboly a se sále více prolínajícím do "3D" světa reálií. To bude druhým prvkem změn, započatým už nyní herními prvky využívajícími gravitační čidla a průhledovými displayi vojenských aplikací.
Dle Moorova zákona a dalších podobných pravidel se stále zlevňující, kapacitně větší a zrychlující se paměťová média nenutí a ani v budoucnu nezačnou bohužel nutit většinu komerčních programátorů k úspornému a inženýrsky preciznímu psaní aplikací a tento zhýralý trend bude pokračovat i nadále. Roboticky vyrobený hardware (SSD, paměti apod.) je levnější, než lidská práce. Exponenciálně po deset let vzrůstal rozsah kódů i paměťové spotřeby standardních aplikací, stejně tak se snižovala cena médií (v přepočtu na 1 MB), aniž by stejně exponenciálně došlo k rozšíření uživatelských možností nových verzí aplikací.
Klasickou ukázkou tohoto negativního trendu krátké morální životnosti je MS Word, jehož předchůdci Write či Wordperfect se vešli na jednu disketu.
Složitost instalace a zákaznické konfigurace aplikací a neergonomičnost jejich integrace s operačním systémem u MS dosáhla takového rozsahu, že si vynutila specializovaný servis a údržbu, což dříve, na začátku existence MS, nebylo nutné. Přitom z jiných operačních systémů víme, že i velmi náročné a uživatelsky komfortní aplikace mohou být integrovány do jednoho souboru programového a druhého souboru konfiguračního a nepotřebují žádné zápisy do systémových oblastí počítače (mnohé aplikace pro MacOS, liveCD instalace Linuxu)...
Stejně tak se nejspíše (ke škodě uživatelů) nevrátí v euroatlantickém prostoru produkce software pro "staré" verze hardware, které by mohlo dál sloužit po řadu let. Tento vývoj se ovšem dá na bázi Unixu předpokládat v Číně, Indii a v Rusku, neboť zde nejspíše bude podporován státem. Největší šanci má tento model v Číně, kde dojde k masové produkci unix/linux based software na základě státních zakázek. Pokud se Čína rozhodne s těmito produkty expandovat do USA či Evropy, mohlo by to znamenat zásadní obrat v racionalitě programování.
Ukázku takového "nového" software pro "staré" počítače najdeme pouze mezi univerzitními a open source verzemi operačních systémů (viz např. 50MB liveCD LNX-BBC , Puppy Linux či Damn Small Linux (Knoppix / Debian) s office aplikacemi pro 486DX s min 16 MB RAM; ttylinux 8 MB instalace pro i486, ARM a PPC s 32 MB RAM; FREESCO, muLinux, tomsrtbt, Coyote Linux či Menuet OS 1,44MB, případně Jazmyn, KolibriOS či PicoBSD pro x86) nebo v průmyslových či armádních jednoúčelových aplikacích pro "rugged" oslabené computery (běžící stále na "USArmy" verzi Windows NT 4). Jde to. Ale marketing komerčních výrobců neumožňuje větší podporu i mimo geek komunitu.
V euroatlantickém prostoru bude růst význam udržitelnosti a vytěžitelnosti investic, což povede k umělému zpomalování pokroku v řadě oborů včetně ITC, omezí se výrazně konkurence (trend akumulace informací a know-how, fúzí s požírání start-upů bude pokračovat). Raketový nástup Googlu nebo Facebooku je varováním pro všechny investory. Vývoj civilních aplikací výzkumu bude kráčet pouze uměle ve stopách trendů mezicivilizačního ekonomického soupeření kontinentálních mocností (USA+Evropa, Čína, Rusko, Indie).
V euroatlantickém prostoru se bude (oproti dnešnímu stavu) postupně prodlužovat morální i fyzická životnost hardware díky obchodním modelům prodeje/pronájmu komerčních online upgradovaných operačních systémů, software i obsahu, spolu s obchodném modelem platby nikoliv za vlastnictví média, ale za čas užívání a případně za zvolené moduly konfigurace (software jako služba - SaaS). Vynutí si to v části trhu nutnost řádově větší efektivity zejména jednoúčelových komunikačně-výpočetních systémů (bankovní terminály, elektronické billingové systémy, homemedia centra, inteligentní řízení dopravy apod.. Neustálý a na hardwarových identifikátorech zabezpečený online upgrade znemožní jak cracking a nelegální šíření, tak hacking a variabilita konfigurací spolu s hardwarovou stabilizací ztíží i chybovost a průniky do systémů. Nové operační systémy budou moci autorizovat unikátními identifikátory opatřené hardwarové i softwarové komponenty a zabránit tak jejich neautorizovanému používání či neautorizovaným zásahům uživatele. Podporu tomuto systému autorizace bude dávat zejména mediální a vydavatelský průmysl (pay per view) apod.
Dnes známe řadu takto online upgradovaných systémů, zejména antivirů, prohlížečů, ale i některých automaticky upgradovaných distribucí operačních systémů apod, dálkovou identifikaci hardware známe z armádních aplikací a z průmyslových zařízení.
Může to dojít až tak daleko, že intenzita vzájemné komunikace těchto zařízení si vynutí oddělení jejich provozu od internetu a vznik jeho protokolově oddělených "firemních" vrstev s jinými pravidly provozu – například jako pokračování VoIP či "mobilních sítí", podnikových či komunitních VPN, nebo cloud computingu. Prozatím převažují rizika ztráty či zcizení dat nad výhodami koncentrace technologií při masovém outsourcingu fyzické úložné a provozní infrastruktury. Řešením nejspíše bude distribuování dílčích úloh (SETI) či sdílení s vysokou redundancí.
Třetím prvkem této skládačky bude integrace personálně autorizačního systému, které umožní nejen používat HW počítačů, ale i mediální přehrávače jako koncové zařízení virtuálních "prodejen", "půjčoven" či "kin", ale zároveň umožní přežití výrobců obsahu na tomto principu nastavenými novými obchodními modely, využívajícími mikroplatební systémy. Spotřebitelé budou i nadále chtít sdílet obsah. Stávající chápání autorských práv a plateb tvůrcům je neudržitelné a vyžádá si systémovou inovaci, která bude přímo napojena na virtuální svět a nebude to řešení "pirátské" ani "anticopyrightové". Ten vlastník, který neumožní sdílení digitálního obsahu včetně scanů obrazů, fotografií, filmů a animací, překladů knih za buď solidárně placené či výkonové, nicméně masově dostupné ceny, zkrachuje. Google Books, ale i komunitní Wikipedie je důkazem, že potřeba digitalizace a sdílení informací i kulturního dědictví je nezbytností. Klesající ziskovost výrobců volá po zásadních inovacích ři revolučním přepracování obchodních modelů, kterým současný anarchisticky orientovaný internet vyhovovat nemůže.
V konečném důsledku jde o propojení zabezpčeného elektronického bankovnictví a e-shopu. To tvoří cestu nejen k možnému zpoplatnění obsahu internetu, ale i k virtualizaci voleb a následovně ke konci parlamentní demokracie.
Ze je vrcholná příležitost pro média veřejné služby. Jakmile média komerční přejdou do defenzivního zpoplatnění stávajícího obsahu, zcela nutně dojde k tomu, že média placená solidárně opustí copyrightový model, začnou integrovat služby a vrhnou veškerý solidárně placený obsah na trh tak, aby to komerční média co nejvíce oslabilo. Otázkou je, zda budou technologicky i organizačně připravena na tak radikální změnu politiky.
S tímto segmentem vývoje souvisí ergonomie vizualizačních (ke čtení či prohlížení) a ovládacích zařízení (zadávání povelů). Trendy, započaté Dynabookem v sedmdesátých letech, pokračující Kindle a konče dalšími tabletovými čtečkami, bude pokračovat a zařízení se budou univerzalizovat. Pokud lze hardware nahradit softwarem, bylo by nelogické mít zařízení několik. Týká se to i zadávacích rozhraní (klávesnice, myš či desítky různých specializovaných ovladačů či konzolí). Tlakově citlivá transparentní obrazovka může nahradit jak klávesnici, tak kreslící podložku, stejně jako scanner či monitor. Tlakově citlivá obrazovka jiné velikosti může být podlahou herny, tančírny či fitness podložkou. Malovat s dá i reálným štětcem a psát se dá i reálnou tužkou... Pohybovat se dá reálnými předměty. Obrazovka jiných kvalit může být tapetou na zdi... Minimalistický design, který je trendem už posledních několik let (např. Apple iPad), se bude snažit co nejvíce přizpůsobit nová zařízení reálnému světu a minimalizovat jejich "cizost" při kontaktu s člověkem.
Netušené obzory to bude skýtat nejen průmyslu zábavy, ale i dálkovému zdravotnictví (e-health), řízení manipulací v průmyslu či simulacím.
Stejně tak bude konvergenovat nápověda a rozhodování na základě samoučících optimalizačních algoritmů. Umělá inteligence začne napovídat, optimalizovat a rozhodovat zejména v úlohách pohybu ve městě, inteligentního řízení či organizování dopravy apod.
Konvergenovat budou i jednotlivá média, doteď oddělená pouze naším konzervativním myšlením. Text novinové sazby s filmy místo fotografií už ukázal Harry Potter a je dnes už reálný, (polo)průhledné displaye či virtuální "mlžné" 2D či 3D projektory už existují nejen v televizních seriálech Miami Vice či StarTrek.
Umře myš i trackball - stejně jako umřely diskety. Nahradí je inteligentní tabletové ovladače (štětce, nože apod. všude tam, kde bude potřeba zachovat ergonomii průniku "analogového" světa a virtual reality, jinak budou stačit multitouch displeje, senzory na klávesnici (jako Apple magic tablet) datové rukavice a různá gesta jedním či více prsty.
Dalším významným, i když přechodným inovačním prvkem bude masivní rozvoj nabídky semi-on-line (resp. semi-off-line) broadcastového šíření obsahů ve stávajících veřejně dostupných sítích (karuselová nabídka) zdarma či za minimální cenu na rozdíl od (dnes převažujících) unicastových či peer-to-peer řešení. Facebook či YouTube ukazuje nejen sílu komunitního obsahu, ale hlavně limity nesmyslné zátěže uzlů při unicastovém šíření vysoce atraktivního obsahu.
Díky masivnímu nárůstu individualizace a personalizace vzroste význam potřeby podpory (nejen krátkodobých a účelových) komunit, což se jeví jako retardační prvek, zachovávající alespoň částečně společnost tak, jak ji známe. Růst komunit netvoří ovšem jen přidání nových členů. Požaduje doplnit jak lidi, tak vytvářet mezi nimi vztahy - uzly a obsah - odkazy. Počty uzlů jsou důležité v sociálních sítích, ale množství a kvalita obsahu a vztahů - a tím i následováníhodné vzory, které vytvářejí - jsou klíčové. Společenství se daří, jestliže je připojeno a aktivně spolupůsobí s jedním společným cílem, nikoli jestliže je sbírkou pasivních nebo individuálně jednajících osob (SecondLife). Je to multilaterální vztah a vyhlídky na budoucí vztahy, které udržují členy aktivní a nadšené – nad překvapující rychlostí a obrovským výsledkem společně vytvořené práce. Pozitivní zkušenosti a praktické výhody z účasti v komunitě je třeba podporovat v souladu s přirozeným lidským chováním, nikoli pracovat proti němu. Komunita ovšem není totožná s vertikální, "shora" autoritativně řízenou nebo ovlivňovanou organizací. Komunita je organizace "zdola" – dobrovolná sebeučící se samoorganizace.
Second Life selhalo, protože se věnovalo pouze tvorbě virtuálního světa, a ne životu v něm a skutečné online interakci.
Pro média, zejména média veřejné služby je tvorba a integrace komunit prvořadým úkolem, neb jde o vytváření publika s jednotnou interpretací kulturního kódu a spoluprožívání emočních prožitků, shodným přísunem informací a shodnou identifikací jejich relevance.
Nicméně uvedený vývoj drasticky změní naše představy o soukromí.
Čtvrtým výrazným prvkem nových médií budou inteligentní vyhledávání a mluvící technologie na principu voice recognition (resp. speech recognition) - automatického rozpoznávání hlasu a jeho konverze do textu jako metadat (V2T, případně zpětná konverze do hlasu T2V), fungující algoritmicky i s prvky umělé inteligence, to vše v budoucnu propojené s automatickým online překladem do zvolených jazyků. Využít tento software lze na on-line titulkování audiovizuálních pořadů či vyhledávání v audio a video archivech, stejně jako ke generování řeči v zařízeních, využívajících online přenášená data (inteligentní doprava – dnes RDS-TMC). Pravděpodobně dojde k integraci V2T už při záznamu do AV formátů jako metadatové vrstvy vedle GPS koordinátů či informací o barevnosti a hardware. Jestliže lze rozpoznat řeč a armáda umí vyhledávat a rozpoznávat zvuky zbraní na bojišti, lze převádět do not či jiného záznamu i zvuk hudebních nástrojů a následně je i reprodukovat opět hudebními nástroji či jejich virtuálními náhražkami. Vrcholem této technologie by měl být záznam a zpětné vytvoření operní árie či koncertu automatického symfonického orchestru s automatickou identifikací autora a interpretů. Nutností bude potřeba formalizovaného popisu zvuků nad rámec notového záznamu, např. rozšířená verze .mid.
Bez speech to speech translation není možný dialog civilizací. Smysluplnost tudíž tato technologie nemusí hledat, pokud se nenajde jinde, tak v překladu mezi angličtinou a čínštinou určitě. Mohla by to být budoucnost telekomunikací i nová vrstva interaktivního internetu 3.0.
Software Dragon NaturallySpeaking je znám deset let, principy už od sedmdesátých let. Výzkum rozpoznávání českého jazyka NewtonDictate už je poloprovozně testován , SpeechLab pod vedením Prof. Ing. Jana Nouzy, CSc., na Technické univerzitě v Liberci ve spolupráci se společností NEWTON Technologies, a.s..
Spolu s pokrokem v animaci lze pomocí T2V technologie vytvářet už nyní (i když pouze v laboratorních podmínkách) virtualizované mediální hlasatele či herce, jejichž projev je online řízen textem. I když tato technologie zůstane i nadále v laboratořích a vědeckých dílnách, může pokrok v této oblasti zprostředkovaně výrazně ovlivnit filmovou výrobu – způsobem, který nazančil už 3D Garfield nebo počítačová verze LaryCroft. V omezené míře může takto vytvářený "avatar" pomoci interpretovat datově úsporně šířené zpravodajství či jiné informace v některých typech koncových zařízení.
Vzrůstat bude význam vyhledávání obrazů a videí (video search) na základě klíčových slov nebo pojmů (za nimiž se budou skrývat metadata identifikátorů), stejně jako rozpoznávání podobnosti či přímo identity na základě analýzy uživatelem zadaných klíčových prvků obličeje, chůze, siluety apod. Už dnes nabízí tyto služby experimentální aplikace mnoha univerzit či specializované forenzní a bezpečnostní programy.
Technologie sémantického webu ovšem zkomplikují další rozšíření html, které se stane archaickým formátem, postupně nahrazovaný jednotným multimediálním a multisémantickým jazykem na bázi xml s vysokou mírou interoperability. Chaos v proprietárních formátech dat povede k počátku úsilí o krocení výrobců vládami a W3C podporovanou globální normalizaci datových formátů a kodeků u kterých je celospolečenský požadavek interoperability. Největším problémem se proprietární charakter tisíců datových formátů stává při jejich trvalé archivaci v knihovnách a státních archivech. Nelze věčně konvertovat data z formátů do formátů. Množství produkovaných dat ročně už naráží na limity úložných i vyhledávacích technologií dnes a spěje k budoucímu prokletí od historiků.
Koncem dekády může spolu s rozvinutím technologií umělé inteligence a just-in-time výroby počítačů "na objednávku" dojít k rozvinutí fenoménu "intimního počítače" (intimate computer) (Lamming a Flynn, Centrum pro výzkum, Rank Xerox, Velká Británie, 1990. Mark Weiser, Alan Kay, Scientific American 1991, V roce 2002, se termín objevil v Mezinárodním žurnálu lékařské informatiky spolu s termínem grid computing. Genevieve Bell, "Intimate Computing?," IEEE Internet Computing, vol. 8, no. 6, pp. 91-93, Nov./Dec. 2004, doi:10.1109/MIC.2004.67) jako další fáze vývoje po osobním počítači (personal computer). Dnes jsou osobní počítače ještě dost unifikované – sjednocujícím prvkem je typ operačního systému a známé ikonky API s jednotnou sémantikou (přes dekorativní sety), a sjednocující ovládací rozhraní (myš, klávesnice či tablet). Individualizované rozhraní či změněná logika API znemožní sdílení prostředí jinými lidmi a tato sféra se stane novou intimní zónou. Nebudeme sdílet počítač stejně, jako nepůjčujeme zubní kartáček. Intimita ovšem znamená zranitelnost: je to kompromis mezi světy. Vrcholem computerové intimity jako kognitivní a emocionální blízkosti s technikou, podporující individualitu, identitu, jedinečnost, uživatele; personalizaci jeho prostředí shromažďující ukládající a sdílející uživatelovy osobní vzpomínky a reagující na jeho záměry, akce a pocity je nejen individualizovaný tvar mobilního telefonu či digitální šperk, exoskeleton či senzory vybavený oblek, ale třeba vlastní osobní algoritmus (FREEMAN, Seth: Já a můj algoritmus. New York Times, 18. 1. 2011). Způsob rozhodování, vnímání, trávení volného času, charakter sociálních kontaktů, dotýkání se informací, zaznamenávání pocitů... Počítač bude v roli osobního trenéra, anděla strážného a avatara tajných "já" (Ambient Intelligence), záznamovým médiem Human Computer Interaction (HCI).
Ale až bude počítač intimní, bude si se svým uživatelem povídat, bude znát jeho agendy, rutinní úkoly (například že mi počítač každé pondělí sám od sebe ráno vytiskne mail od šéfa na tiskárně XYZ pokud má přílohu ve wordu) a bude poslouchat jeho gesta. Takový stroj už nelze jen tak půjčit někomu jinému. Zbláznili by se z toho oba dva - počítač i jiný uživatel.
Nepravděpodobnost obecné akceptace tohoto vývoje tkví v neschopnosti učení na takto "intimním" počítači, příliš široké spektrum kompatibility a nesnadnost upgrade. Odpovídá to současným zmatkům v ovládání mobilních telefonů – a to s těmito zařízeními řeší uživatel primárně primitivní rutinní úlohy a "individuální" schopnosti využívá většina uživatelů na 10-20%.
Stejně tak může plnit původně intimní počítač roli zprostředkovatele sociálního kontaktu. Stane se sociálním počítačem. Je to jen otázka stylingu a marketingu komunikace a sdílení. Už dnes jsou mobilní hry používané jako "testovací" prostředí ke studiu procesů spolupráce, a to vzájemné modelování a dělbě práce. Pak může být počítač prostředkem a prostředím podpory společné práce (CSCW - Computer Support Cooperative Work), groupware s možností "aktivní manipulace". Jeho ergonomie pak možná bude praktickou ukázkou použití technologie k vytvoření pozitivních norem chování jako součástí konceptu mentálního modelování či rozmazávání hranice mezi hrou, simulací reality a realitou. Proč by se váš mobilní komunikátor nemohl stát turistickým průvodcem či informačním terminálem galerie? A proč by nemohl být vaším průvodcem při seznamování mnohem intimnějším?
Může dojít k ještě většímu oddělení hardware a software, zvláště v souvislosti s případným, i když málo pravděpodobným rozvojem a propojením biometrické identifikace a jednoznačné autorizace, mikroplateb či online plateb, intime computingu, cloud computingu a vzdálených data storage. Něco jako totální zálohování, využité nejen k "upgrade", ale k terminálové nebo spíše pseudoterminálové práci nezávislé na konkrétním hardware. Hlavní překážkou tohoto trendu je konzervativismus uživatelů, nedůvěra v centrální bezpečnost a nechuť k závislosti na outsourcingu pro uživatele kritických procesů. Využití by tyto procesu mohly najít pouze za situace většího rozšíření personálního datadisku (SSD) vkládaného do rozhraní libovolného zařízení a používání liveCD distribucí software a připojení z tohoto disku. Otázkou je přínos takovéto stabilní pseudoterminálové infrastruktury, jestliže miniaturizace spějí k softwarově variabilizovaným one-chip řešením...
Otázkou, která zůstane nejspíše prognostikou a sociologií nezodpovězena, je to, zda byli lidé v 20. letech, když všichni četli tištěné deníky a magazíny, poslouchali jednotně neinteraktivně rozhlasové, případně později televizní vysílání, více svobodní, než čtenáři, diváci a posluchači dnes a v blízké budoucnosti, kdy bude zcela personalizovaná reklama, zpravodajství, zábava i komunikace... Ale sleduje se v souvislosti s ITC či médii skladba rozhodovacích kritérií, vzdělanost či svoboda? Cílem komerčních médií bylo, je a bude i nadále přece vydělávat peníze. Cílem nikdy nebylo, aby se uživatel stal moudřejší nebo šťastnější.
Dnes není překážkou rozvoje komerčních médií nedostatečná nabídka technologií, ale jejich roztříštěnost a pomíjivost, neumožňující dlouhodobou investiční strategii a absence obchodních modelů pro kolaborativní model. Komerční média stále příliš vězí v ideologických modelech konkurenčního boje. Před sto lety podnikatelé-vizionáři investovali peníze do filmu - a kinematograf vydržel bavit davy půl století, stejně jako rádio. Obé se postupně stalo z podnikání veřejnou službou, ať již na komerční bázi nebo na bázi veřejnoprávních korporací. Televize lidi bavila už jen třicet let. Nová média jsou na světě několik let a už začínají být zastaralá. Překážkou rozvoje médií veřejné služby je konzervativnost jejich zaměstnanců, z nichž mnozí ještě nepochopili, že vývoj zájmu diváků a posluchačů nemohou v konkurenci s komunitními a kolaborativními sociálními médii zbrzdit a že do důchodu s tím, co dělají dnes, nevystačí. Poslední může akorát zhasnout. Druhou překážkou je nedovzdělanost a nedostatek expertního zázemí decisní sféry, která nemá ambice tvořit zákony technologicky neutrální a progresivní na dobu nejméně patnácti, dvaceti let. Výsledkem je nedostatek dlouhodobých vizí, tvůrčích strategií a nedostatek odvahy v operativních rozhodnutích překročit omezení mandátu zvolených ředitelů, členů rad či poslanců-volitelů. Nadějí je, že .... mediálnímu obsahu začínají vládnout sami diváci a posluchači namísto plánovačů korporací. Nadějí je, že .... technologický vývoj jde a i nadále půjde kupředu nemilosrdně a jako buldozer si bude razit cestu smetištěm bývalých novinek. A tak i ti, kteří rozhodují (nebo si to dodteď mysleli), jsou vlečeni na špagátě, aniž vědí, kam se jde a kdo ten špagát drží v ruce.
Kdy dojdou médiím zítřka "nové" emoce a budeme před vším sedět stejně bezmocně a zhnuseně, jako dnes sedíme před starými a bezmocnými přijímači televize a rozhlasu? Těžko říct...
17. 08. 2001 Rada ČRo - Štěpán Kotrba: Rozvoj informačních a komunikačních technologií na počátku třetího tisíciletí a změny v poslání média veřejné služby ZDE
navazující prezentace na mezinárodní konferenci Duhová kulička 2011 30. 5. - 31. 5. 2011 Zlín, Unioverzita Tomáše Bati
pouze hlavní obrázky - úplná prezentace má 80 animací
PREZENTACE "Duhová kulička 2011" 48 MB PPT
Vytisknout14.10. 2014 / Štěpán Kotrba
Namísto všeobecně bezplatně dostupné televize můžeme mít během několika let pouze placenou službu, navázanou na "triple play" balíčky služeb 4G sítě telekomunikačních operátorů, případně IPTV, satelitních či kabelových operátorů. Kdo nezaplatí, nebud...