Ve Finsku poklesla od 70. let úmrtnost na silnicích trojnásobně!

4. 4. 2011 / Bohumil Kartous

Jak upozorňují čtenáři, v 60. letech bylo možné získat řidičské oprávnění přímo na střední škole. Pan Brzobohatý například píše: "V r.1962 jsem maturoval na průmyslovce, kde každý (kdo chtěl) si za režijní poplatek 600 Kčs mohl udělat řidičák na motorku a auto. Škola vlastnila pro tento účel dvě (poněkud obstarožní) auta a výuku prováděli prakticky permanentně (po vyučování) učitelé školy (s příslušnou kvalifikací). Takže většina absolventů končila studium nejen s maturitním vysvědčením, ale také s řidičským průkazem." Podobnou zkušenost uvádí i pan Zbožínek, který maturoval v 80. letech na gymnáziu.

Je paradoxní, že v těch dobách nebyla potřeba pokročilého ovládání auta a schopnosti zvládání souvisejících zátěžových situací tak urgentní jako dnes. Objem dopravy za tu dobu několikrát narostl. Následkem toho se v roli řidiče ocitá v podstatě kdokoliv, kdo je svéprávný. To, jen tak mimochodem, znamená, že auto řídí velké procento lidí, jejichž dispozice k takové činnosti jsou nižší než průměrné, někdy velmi výrazně. Používaná technika změnila auta k nepoznání -- jsou bezpečnější a nebezpečnější zároveň. Zapojení se do silničního provozu se může vyhnout jen ten, kdo to důsledně odmítá. Počet mrtvých jde ročně jen v ČR dosáhl za posledních deset let zhruba 14 tisíc (těžce zraněných asi 55 tis.). To je jako v občanské válce.

Je trestuhodné, že se neděje nic, co by tuto situaci skutečně zlepšilo. Pánové, kteří v současnosti obýváte kanceláře ministerstev dopravy, vnitra a školství, podívejte se laskavě na tuto statistiku. Ukazuje, jak se za posledních osmdesát let vyvíjela úmrtnost na silnicích ve Finsku. V sedmdesátých letech dosahovala podobné úrovně jako v populačně dvojnásobné ČR (trojnásobné ČSSR). Od té doby úmrtnost na finských silnicích trvale klesá, v současnosti je úmrtnost zhruba třetinová oproti nejvyšší dosažené úrovni v 70. letech. Jak je možné, že křivka úmrtnosti na českých silnicích je úplně jiná? Opusťte laskavě nefunkční schémata, která omezují vaše uvažování, a zamyslete se, co skutečně může pomoci. Stamilionové kampaně typu "nemyslíš, zaplatíš" jsou jen hloupým (pravděpodobně i záměrným) vyhazováním peněz, které by mohly posloužit třeba tomu, aby se středoškoláci naučili řídit auto v době, kdy k tomu mají nejlepší předpoklady.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 5.4. 2011