Odcházení á la Westerwelle aneb "restrukturalizace" německých liberálů

5. 4. 2011 / Kay Čejka

Výměna špičky FDP ale, podle jejích lídrů, nebude mít dopad na vládu s koaliční křesťansko-demokratickou a křesťansko-sociální unií CDU/CSU. Guido Westerwelle se sice zároveň vzdává i postu vice-kancléře, ale ministrem zahraničí chce zůstat i nadále a soustředit se nyní o to víc na tuto pozici. Je otázkou, jestli po aféře kolem německé účasti na bezletové zóně nad Libyí, kterou rozpoutal sám Westerwelle zdržením se hlasování v Radě bezpečnosti OSN, by nebylo realističtějí uvažovat o rezignaci i na tento post.

Uvnitř strany se mezitím ale rozhořela diskuze o jeho nástupci na plno. Mezi nejnadějnější adepty patří Philipp Rösler, nynější ministr zdravotnictví, jeho tajemník Daniel Bahr a Christian Lindner, který od začátku minulého roku plní funkci generálního tajemníka strany.

Toto trio představuje mladou generaci liberálů, která za svoji strmou kariéru uvnitř strany vděčí velkou částí právě protekci odstupujícího Westerwelleho.

Na druhé straně stojí ministryně spravedlnosti a předsedkyně bavorské FDP Sabine Leutheusser-Schnarrenberger. Ta je již dlouho považována za největšího rivala dosavadního lídra strany a představitelku spíše levicově-liberálního, občanskoprávního křídla. Guido Westerwelle ale při svém nedělním vystoupení řekl, že nyní musí nastoupit mladí.

Na základě této nenápadné nápovědy (sic!) se debata o možném nástupci soustřeďuje hlavně na skupinu kolem Philippa Röslera. Osmatřicetiletý promovaný kardiochirurg z Dolního Saska je členem FDP od roku 1992 a od roku 2006 předsedou dolnosaské organizace strany. Od 28. října 2009 je také spolkovým ministrem zdravotnictví a prosadil např. paušalizaci příspěvků do zdravotního pojištění, která již nezohledňuje výši hrubé mzdy plátce.

Röslerovi by prý více vyhovovalo místo ministra průmyslu, které zastával již na zemské úrovni, ale nynější spolkový ministr průmyslu, Rainer Brüderle, prohlásil, že „pokud ho někdo bude chtít zlikvidovat, bude to krvavé.“ Brüderle na sebe strhl lavinu kritiky poté, co se na shromáždění představitelů německého průmyslu BDI vyjádřil o atomové politice Angely Merkelové jako o předvolebním tahu, postrádajícím racionalitu.

Dalším nadějným kandidátem na post předsedy strany je její aktuální generální tajemník Christian Lindner, který je považován za vynikajícího řečníka po vzoru odstupujícího Westerwelleho. Někteří straničtí kolegové jsou ale vůči němu skeptičtí - vzhledem k jeho mladému věku a nedostatečným zkušenostem ve spolkové politice.

Lindner, který je členem FDP od svých 16-ti let, dříve zastával post vedoucího tajemníka FDP v Severním Porýní a Westfalsku (Nordrhein-Westfalen) a koncem roku 2009 byl na popud Guida Westerwelleho jednomyslně zvolen generálním tajemníkem celé strany.

Pokud by se Linder či Rösler opravdu stali novým šéfem strany, museli by se ministr průmyslu Brüderle a předsedkyně FDP v Baden-Württembergu Brigitte Homburg bát o svá křesla. Je skoro jisté, že by v tomto případě Rösler přešel do čela ministerstva průmyslu, které je pro něj mnohem lukrativnějším místem i co se profilace týče. Na jeho post na ministerstvu zdravotnictví by nastoupil jeho dosavadní tajemník Daniel Bahr, který je ve svém resortu považován za experta. Bahr je členem strany od roku 1990, kdy mu bylo 14 let, a od listopadu 2010 je předsedou FDP v severním Porýní a Westfálsku.

Tato trojka je vesměs považována za představitele nového směru liberální strany a chce se opět více soustředit na „kmenovou klientelu“, tzn. na střední třídu, a jasně vymezit proti politice strany Zelených a stát se rovnoceným koaličním partnerem pro CDU/CSU. Mají podporu hlavně mladších členů a členů sympatizujících s dosavadním lýdrem strany.

Oproti tomu Sabine Leutheusser-Schnarrenberger z bavorské odnože FDP má podporu hlavně u starších kolegů. Patří ještě k „předwesterwellovské“ FDP a zastávala post ministryně spravedlnosti v letech 1992-1995. Její skupinu občanskoprávních, spiše levicově orientovaných liberálů Westerwelle v minulosti vytlačoval na vnější okraj strany.

Sabine Leutheusser-Schnarrenberger v minulosti uspěla jako „mimoparlamentní žalobkyně“, když se jí například podařilo uspět u Ústavního soudu s žalobou proti akustickému sledování bytů. V diskuzi o novém vedení strany nepřímo vyzvala Westerwelleho k odchodu z čela: „Nikdo by neměl lpít na svém postu“, zároveň ale nabádala k opatrnosti: „Je důležité, abychom se k sobě chovali férově. Nesmíme za sebou nechat jen hromadu střepů.“

Je také nutno podotknout, že to byla ona, kdo získala pro svou stranu místo v koaliční vládě Bavorska, ve kterém FDP pravidelně prohrávala.

Šachy kolem následníka na předsednický trůn liberální strany Německa definitivně skončí asi až na stranickém sjezdu v polovině května, kdy by měl být zvolen nový předseda strany. Každopádně toto období znamená velkou nejistotu pro liberální voliče v Německu a tato nejistota může znamenat prohloubení krize, do které se strana v posledních týdnech dostala, a na které nese svou vinu i odcházející Guido Westerwelle.

Autor je studentem 2.ročníku VOŠ CR. Článek je psán v rámci odborné praxe z mediální komunikace, kterou autor provádí v Britských listech.

Vytisknout