Osamocení lékaři

8. 2. 2011 / Luděk Prokop

Většina občanů znovu a znovu se nechá manipulovat hromadnými sdělovacími prostředky tak, že znovu a znovu se staví proti vlastním zájmům. A sice ve prospěch kořistnictví individuálních či menšinových skupin a jednotlivců, proti vlastním oprávněným zájmům. Tento paradox zřetelně dokladuje nevšímavost k nepřeberné škále celospolečenských problémů spjatých s korupčním jednáním na straně jedné a odsuzování hnutí lékařů "děkujeme, odcházíme" na straně druhé.

Nebudu unavovat výčtem důvodů, proč v daném konfliktu věřím lékařům a proč nevěřím proti nim stojícím politikům a sdělovacím prostředkům. Nechci rozvádět výčet a specifikaci vrcholně podlých argumentů namířených proti lékařům. Jen namátkou. Záměrné zkreslování údajů ohledně platů. Odporná hra s odpornými vlastnostmi lidských povah. Mnohaleté zneužívání trpělivosti lékařů, naprosté ignorování problémů vrcholící giganticky sprostým pokusem o přisouzení role vyděračů řadu let vydíraným lékařům. Nic nového pod sluncem kdy zloděj křičí, chyťte zloděje.

Jsem přesvědčen, že lékařům jde opravdu především o nápravu celkového systému ve zdravotnictví a umím pochopit, že jako první krok k nápravě byla zdvižena otázka platů. Považuji za naprosto logické, když náprava začne od nejjednodušeji řešitelného problému. Tím by byla dána alespoň nějaká záruka, že problémy na které je poukazováno desítky let chce vláda začít konečně řešit.

A co dělá vláda? Od samotného začátku akce "děkujeme, odcházíme" dělá všechno proto, aby mezi ní a lékaři k žádné dohodě o nápravě věcí nedošlo. A když už je dohoda na spadnutí, přijde s kličkováním kolem slibů a vytáčkami všelijakými tak, aby to vypadalo, že ona nic, ona muzikant. K tomu se přidají sdělovací prostředky. A když se ruka k ruce vine, pak se dílo podaří.

Věřím lékařům. Nevěřím, že uspějí. Veřejnost na místo aby se za lékaře (a tím i sama za sebe) postavila, třeba potunisku nebo poegyptsku, je rozpolcena. Rozpolcena nemalou zásluhou sdělovacích prostředků, jejichž zaměstnanci si koledují, aby na jejich "zásluhy" až na ten Tunis či Egypt dojde i u nás, nebylo zapomenuto.

Věřím lékařům. Nevěřím, že uspějí. Neboť cíl této vlády zdá se být zjevný. Doprivatizovat, co se ještě zprivatizovat dá. V prvním kroku zbývající zdravotnictví (k dohodě s lékaři tudíž nesmí dojít a v tomto punktu si vede vláda velmi dobře), následně pak vše ostatní včetně důchodového systému. Stále ještě je co tunelovat.

Dnes jsou osamoceni lékaři a je mně hanba při průzkumu veřejného mínění. Zítra to budeme my ostatní, až se někteří lékaři budou vracet při splněných (dnes nesplnitelných) mzdových podmínkách, do zprivatizovaného zdravotnictví.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 8.2. 2011