Protest lékařů je pokusem zachránit model ekonomicky dostupného zdravotnictví

7. 2. 2011

Zprvu mě překvapovaly protesty lidí, které postupně progredovaly až k nevraživosti vúči lékařům. Pak mě napadla následující analogie a začal jsem tomu více rozumět.

Představme si, že je ve státě např. dotovaný benzín, stojí řekněme 2 Kč. Dotovaný je z daní a z velmi nízkých platů pumpařů. V komerčním prostředí v okolních státech je cena řekněme 30 Kč a tomu i odpovídající plat. Najednou se pumpaři konečně proberou a řeknou si: proč dotovat benzín vlastními platy? A začnou se bouřit za jejich zvýšení -- jinou možnost ani nemají. Lidé jsou zvyklí na levný benzín - bylo to tak přeci vždy a nechtějí platit víc - taky proč? A samozřejmě osočí pumpaře za vyděračství. Kde je pravda? Problém je v tom, že pumpař je v tomto případě ostrůvek socializmu v prostředí tržního hospodářství. Cena benzínu a plat jsou uměle určovány státem. A cesta ven? Nejjednodušší je privatizace pump. Cenu určí "neviditelná ruka trhu" a brzo dosáhnou ceny i platy okolních států - výsledek: řidiči zaplatí mnohem více při tankování z vlastní kapsy. 2. řešení je ponechat socialistický systém, ale narovnat platy pumpařů, aby rozdíl v platech nebyl tak propastný oproti tržnímu prostředí. Pak se u pumpy bude platit pořád málo, ale zaplatíme to všichni z našich daní...

Z tohoto modelu je jasný ohromný odpor -- jak na straně politiků, tak občanů. Stávající situace je pro ně vyhovující, protože je nejlevnější. Na druhé straně je ale možné, aby společnost parazitovala na malé skupince spoluobčanů? V případě pumpaře je to snadné, prostě se pumpy zprivatizují. Chvíli budeme mručet nad rapidním zdražováním, ale poté si na ceny zvykneme. Horší je to se zdravotnictvím. Je rozdíl nechat 1 000 Kč na benzínce, nebo si zaplatit operaci za desitky, či stovky tisíc. A tak privatizace (nastolení modelu USA) nepřichází v evropských podmínkách v úvahu. V USA je plat lékaře i cena za léčebné úkony dána tržními principy (obojí nejdražší na světě). Věřím, že toto by si představovala spousta pravicových politiků. Pak je ale potřeba také přiznat, že tento systém by nemohl být financován systémem veřejného zdravotnictví (tedy formou daně), ale cestou komerčního pojištění, které by asi nebylo zrovna nejlevnější a pro každého. O tom se stále moc nemluví. To je taky důvod, proč Obamova reforma zdravotnictví v USA selhává. Proto pokud chceme vydržet s ostrůvkem socialistického zdravotnictví placeného ze zdravotní daně a tedy prakticky dostupného pro každého, musíme se vydat druhou cestou -- ale i sem dříve či později komerční prvky doputují. Tedy vymyslet způsob, jak v čase aktualizovat cenu práce v těchto ostrůvkách socializmu (týká se to i školství) vzhledem okolnímu tržnímu prostředí. Ano, můžeme se tvářit, že to není potřeba a že je stávající levná pracovní síla ideální, ale pak dojde dříve nebo později k destrukci těchto ostrůvků. "Neviditelná ruka trhu" vytrhne schopné jedince. Pak už bude možná jen 2. možnost -- privatizace, a tedy velmi rapidní zdražení zdravotnictví, které bude dostupné jen pro bohatší jedince.

Je třeba si uvědomit, že současné protesty zdravotníků jsou jako bolesti zubu s kazem. Můžeme je potlačit - vezmeme si analgetikum a bolest přejde. Ale pokud zub neošetříme, dojde k zánětu dřeně zubu a okolní kosti a nejen že o zub asi přijdeme, ale můžeme se dočkat i mnohem vážnějších komplikací - sepse a smrti.

Lidé si stále neuvědomují, že lékaři chtějí napravit zdravotní systém 2. cestou. Pokud se jim to nepovede, prosadí se cesta 1., pak se teprve všichni co nyní označují lékaře za vyděrače probudí, protože si možná nebudou schopni dovolit komerční pojištění a lékařské ošetření nedostanou...

Často je kritizovaná forma protestu. Ale jak jinak je možné aktualizovat cenu práce v socialistickém, státem řízeném systému, když s ní politici nesouhlasí? Jedinou možností je stávka. Jiné formy jsou zcela naivní. Současný protest D-O je pouze formou stávky, kdy konkrétní lékař nemůže být stíhán za neošetření pacienta během stávky, protože není v pracovním poměru.

Vytisknout