Nejosamělejší muž v Egyptě? Mohamed el-Baradej?

8. 2. 2011 / Karel Dolejší

Dan Williams z Human Rights Watch ve svědectví o šestatřiceti hodinách strávených v "egyptské tmě" popisuje velmi zvláštní příhodu, kdy na něj už po zatčení a spoutání Mubarakův příznivec z ulice vykřikoval "Tohle je Egypt!", kdežto zatýkající voják ho obvinil, že hodlá "zruinovat jeho zemi". Taková příhoda se ovšem diametrálně liší od situace, kdy pětiletý hoch vedoucí protivládní demonstraci v Alexandrii burcuje dav proti americkým agentům - možná proto, že je ještě moc mladý, aby pochopil výhody liberální demokracie; nebo proto, že na rozdíl od káhirských demonstrantů neprodělal ani velmi rudimentární mediální trénink.

El-Baradej jako první učinil historický krok, když do protivládních protestů otevřeně zapojil také nejsilnější a nejlépe organizovanou složku opozice, totiž Ikwan (Muslimské bratrstvo). Zástupci této noční můry zejména izraelského establishmentu se mu už za pár dnů "odvděčili" tím, že před nedělní schůzkou s viceprezidentem Sulajmánem - (ten má být podle WikiLeaks údajně izraelským agentem) - tedy před schůzkou, na kterou byli pozváni oni, nikoliv však el-Baradej, vydali prohlášení distancující se od zahraničního zasahování do egyptských záležitostí, a tím z Vídně dorazivšího laureáta Nobelovy ceny vskutku ukázkově podrazili. Černý Petr "zlého zákeřného cizáka" tak zůstal právě el-Baradejovi, jehož si bezradní západní politici, kteří v Egyptě nemají vlastní lidi, stejně jako liberální západní tisk, zvolili za hrdinu "Nilské revoluce". A jak vyplývá z Williamsova svědectví, spolu s ním se na tapetě ocitli i západní a egyptští lidskoprávní aktivisté obviňovaní, že pracují pro Mossad. A co vy, milí čtenáři - pro koho pracujete vy, čí jste vlastně agenti? Už jste pochopili, že vrahem je zahradník?

Ale zpět do Egypta. Patrně nic se nevyrovná zhrzenosti někdejších sovětských vojenských poradců, kterým v okamžiku, kdy se považovali za naprosto nepostradatelné a podle toho se i chovali, prezident Sadat suše oznámil, že si mají rychle sbalit pět švestek a do několika dnů opustit zemi. Nebo že by se přece jen srovnatelný překvapivý zážitek nakonec objevil? Ale v tom případě z podstaty věci ještě nemůžeme vědět, koho vlastně potká...

Zatím se každopádně této metě nejvíce přiblížil právě el-Baradej. Na jeho straně zrovna teď stojí pouze několik tisíc demonstrantů, kteří na náměstí Tahrír spí v pásech amerických tanků M60, aby vozidlům "bratrské" armády zabránili v nečekaném pohybu. Možná se ještě do konce týdne dozvíme, že rozhovory se Sulajmánem ztroskotaly na celé čáře a opozice se jako celek znovu připojuje k liberální mládeži v centru Káhiry. Anebo třeba ne. Zprávy přímo z Egypta jsou navzájem protichůdné, a jak víme koneckonců z analogických událostí v ČR, i na pohled zcela stupidní historky egyptské státní televize o tom, že všichni demonstranti na Tahríru dostali 50 euro a kuře z KFC, mohou být propagandisticky až příliš účinné...

Každopádně alespoň prozatím příběh el-Baradeje naprosto potvrzuje staré pořekadlo, že doma není nikdo prorokem.

Egyptská revoluce
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 8.2. 2011