Egypt včera a dnes

7. 2. 2011 / Miroslav Uhlíř

S egyptským řidičem u Nilu =>

Všichni jistě s velkou pozorností sledují současný dramatický vývoj v Egyptě. Záběry nepotřebují komentáře. Ještě před několika málo týdny by stěží někdo předpokládal, že k něčemu tak neočekávanému může dojít. Sleduji, co se odehrává na tom či onom místě v Káhiře či jinde s poněkud zvláštním pocitem. Chtěl bych se o něj podělit s čtenáři. Shodou okolností jsem totiž v první polovině prosince loňského roku v Egyptě strávil několik dní. Nebyl jsem na žádném z míst na pobřeží, kam pravidelně směřují turisté. Bydlel jsem v Káhiře ve čtvrti Heliopolis. Navštívil jsem také oblast kolem Alexandrie a byl v lokalitách, kde turisté nejsou. Pohyboval jsem se na mnoha místech Káhiry, která nyní vidím v televizních zpravodajstvích.

Všichni Egypťané, s nimiž jsem se měl možnost setkat a hovořit, byli přátelští a působili na první pohled bezstarostně. Své problémy a starosti najevo hned nedávali, zachovávali zpočátku určitou zdrženlivost, avšak při delším hovoru se pravidelně i oni začali vyjadřovat k situaci ve své zemi.

U koptského kostela

Takový typický obrázek v Káhiře je nejnovější model BMW či jiné automobilové značky a hned vedle stařec s oslíkem. Lidé přebíhají přes silnici, kde na komunikaci s dvěmi nebo třemi jízdními pruhy jede i šest vozidel namačkaných vedle sebe. Troubení je nepřetržité. Chodil jsem městem pěšky a také jsem jezdil vozem. Žádný český řidič by tamní provoz nezvládl. Přesto jsem nebyl svědkem žádné nehody. Byla to náhoda, že mne vozil místní řidič, který se narodil v Praze za časů ČSSR, kde jako dítě strávil krátký úsek života. Znal česky několik slov, mezi nimi zkomolená slova pravděpodobně z českého večerníčku o Pavoukovi Vodouchovi.

Před restaurací v Káhiře

Člověk se nikde nemusel bát. Cítil jsem se naprosto bezpečně. A to nejen ve výstavných částech Káhiry, ale i ve čtvrtích, kde byly střechy domků z různého odpadového materiálu. Z věcí, které se u nás dávají do popelnic, tam dovedou dělat střechy. Při delším rozhovoru s několika Egypťany se mne jeden z nich zeptal, jaký je podle mne rozdíl mezi křesťanstvím a islámem. "Žádný", řekl jsem a jeho reakce byla "exactly". Křesťanský kostel v bezprostředním sousedství mešity jsem viděl na svých cestách nejednou. Lidé sami od sebe dávali najevo svou nespokojenost s režimem, a to i slovy nepříliš vybíravými.

Egypťané jsou si vědomi velké minulosti své země a toho, jak velká kultura to kdysi byla. O to víc jim vadí bída, všude přítomná korupce a špatně spravovaná země. Nechci se samozřejmě na základě jedné cesty do Egypta pasovat na znalce místních poměrů. Poznal jsem zemi jen letmo. Egypt a jeho lidé na mně zanechali velký dojem a myslím, že ještě poslední slovo neřekli a mají světu co dát.

Egyptská revoluce
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 7.2. 2011