Hostina tajemství

29. 11. 2010

Je to historikův sen. A diplomatova noční můra. Během nadcházejících čtrnácti dnů zažijete vy, čtenáři Guardianu hostinu o mnoha chodech z historie současnosti, píše Timothy Garton Ash.

Většina tohoto obrovského množství materiálu je politické zpravodajství střední a vysoké úrovně z celého světa, plus instrukce z Washingtonu. Je důležité si uvědomit, že nemáme k dispozici nejutajovanější depeše.

Není divu, že americké ministerstvo zahraničí zuří. Avšak, podle toho, co jsem viděl, se mají profesionální členové americké diplomatické služby za máloco stydět.

Ano, na okrajích existují známky lumpárny, zejména co se týče vedení tzv. "války proti terorismu" v Bushových letech. Většinou ale zde dělají diplomaté svou řádnou práci: zjišťují, co se děje v místech, kam byli vysláni, pracují ve snaze prosadit zájem svého státu a politiku své vlády.

Jeden z nejvýznamnějších amerických profesionálních diplomatů, William Burns, poslal z Ruska vysoce zábavnou zprávu - téměř jako by to napsal satirik Evelyn Waugh - o divoké dagestánské svatbě, které se účastnil gangsterský prezident Čečny, který tam "neohrabaně tančil se svým pozlaceným automatem zastrčeným na zádech do džínsů".

Stejně dobré jsou zprávy jeho kolegů z Berlína, Paříže a Londýna. V depeši z Berlína z r. 2008 je velká koalice v Německu, uzavřená mezi křesťanskými a sociálními demokraty, srovnávána s příslovečnou "manželskou dvojicí, která se navzájem nenávidí, ale zůstává spolu kvůli dětem". Z Paříže přišly nesmírně zábavné depeše o chování Nicolase a Carly Sarkozyových.

Je velmi znepokojující najít telegramy, podepsané Hillary Clintonovou, z nichž, jak se zdá, vyplývá, že se požaduje od regulérních amerických diplomatů, aby dělali věci, které se normálně očekávají od těch nejnižších špionů - jako například aby kradli údaje o úvěrových kartách vysokých činitelů OSN a jejich biometrické údaje.

Z širšího hlediska je z těchto diplomatických depeší zjevné, jak bezpečnostní a protiteroristické otázky pronikly do všech aspektů americké zahraniční politiky. Ale je z nich také vidět, jak vážné tyto hrozby jsou a jak málo je Západ dokáže zvládnout.

Je opravdu ve veřejném zájmu dovědět se všechny tyto věci. Zůstává však otázka: jak je možno dělat za těchto podmínek od nynějška diplomacii? Už nyní je chování vlád ovlivněno obavou z prozrazení informací. Jeden činitel amerického ministerstva zahraničí chtěl jednou napsat Condoleezze Ricové memorandum obsahující základní otázky o americké politice v Iráku. "Ani o tom nepřemýšlejte," byl varován, "protože se to druhý den okamžitě objeví v New York Times.

Existuje veřejný zájem na tom, aby lidé věděli, jak svět gunguje a co se dělá naším jménem. Je také veřejný zájem na tom, aby byla zahraniční politika prováděna v tajnosti. Oba tyto veřejné zájmy jsou v konfliktu.

Jenže americká vláda jistě lituje svého podivného rozhodnutí dát celou knihovnu nedávné diplomatické korespondence na počítačový systém, který byl tak brilantně zabezpečen, že si ho mohl 22 letý mladík stáhnout na cédéčko.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Wikileaks
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 29.11. 2010