Reforma bez konce

29. 11. 2010 / Pavel Pečínka

Ponechat deváté třídy základních škol, v nichž "kvalitněji" žáci dozrají, nebo je zrušit, a tak "uspořit"? Udržet systém "víceletých gymnázií", který na druhém stupni ze základek odčerpá talentovanější dorost? Jak zastavit zánik dělnických oborů, když chce na "učňácích" studovat už jen málokdo? Kterak nastavit státní maturity, aby v nich nevyhořela třetina žáků? Co provést se soukromými středními školami? Ty podle původního očekávání neprodukují kvalitněji vzdělané absolventy (tak jako na Západě, ale i to by nebylo přece v pořádku, ne?), ale naopak v nich funguje systém -- když rodiče platí, ať kantor nedělá potíže.

Klínů vtloukaných do hlavy středoškolským pedagogům je dost. Ten nejaktuálnější, populační úbytek, přináší snižování počtu žáků ve třídách. Tedy rušení tříd, následně zkracování úvazků a propouštění pedagogů. Učitelský stav všem těm redukcím může vzdorovat těžko, když se argumentuje ekonomickou naléhavostí a zvyšováním kvality. Babo raď. Ovšem úplně nejhorší reakce by ovšem byla, pokud by se školy a jednotlivci začali rvát mezi sebou. Ukazovat prstem na tu druhou školu jako na školu nekvalitní a hodnou zrušení, přetahovat si neférově žáky, obviňovat učitele staré, že nejsou kreativní a mladé, že nejsou zkušení atd. Pokud se totiž školství reformuje už 20 let a stále není doreformováno, neleží celý problém někde jinde?

Brněnský deník Rovnost, 26.11.2010

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 29.11. 2010