Špička nože, špička destrukce
29. 11. 2010 / Milan Daniel
Agresivita, ať už slovní nebo fyzická, je do značné míry projevem sociální frustrace. V souvislosti s útokem opilého šestnáctiletého rapera, který v Ostravě napadl v sobotu večer tři děti, jsem se prohrábl hnojem tzv. diskusí na několika informačních serverech. Až do sobotního poledne, kdy policie uvolnila první informace o pachatelích, převládal názor, že jimi byli "určitě" Cikáni. Autoři byli při svých výronech čerstvě uspokojeni starostou Nového Bydžova, jistým Loudou, který ony Cikány hodil do jednoho pytle.
Nezačíná to v rodině. Začíná to nastavením společnosti a jejích hodnot. Pro velkou většinu populace jsou mravní hodnoty daleko pozadu za hodnotami materiálními, kvůli nimž je ochotna se pachtit, na jiných úrovních však i korumpovat, krást i vraždit. Děti, jimž by měla být od malička vštěpována úcta k člověku a k tomu, co nejlepšího dokáže, jsou uvažovány jen jako konzumenti. Rodiče jejich potřeby suplují produkty spotřeby. Nemáme na tebe čas, tak tady máš, je to značkové, spolužáci ti budou závidět. Pro spolužáky pak logicky nejsou hodnotou charakterové vlastnosti, ale oslnivé konzumní produkty. Rodiče, kteří si přestali vážit jeden druhého, transponují svůj cit do konzumní soutěže o přízeň svých potomků. A děti? Jak snadno na takovou líbivou hru slyší!
Vzpomínám na své prarodiče, jak křižovali chléb, než ho nakrojili. Znám ve svém okolí desetileté děti, které bez jakýchkoli skrupulí a před zraky svých rodičů hodí jídlo, které jim nechutná, do odpadků. A rodiče? Co by s tím asi měly dělat, když jim to nechutná?
Jistě, jsou i rodiny, které na něco takového prostě nemají. Děti jsou v nich frustrovány tím, že si něco takového nemohou dovolit. U nich je doma zloba na svět, ve kterém živoří, a nenávist vůči vrstevníkům, kterým mohou jen tiše závidět. U nich je doma rovněž potřeba vyrovnat se a "obstát" v soutěži spolužáků či vrstevníků. U nich doma platí, že se lze na podobnou úroveň dostat i jinak a snadněji než prací. Příkladů vidí kolem sebe bezpočet, práce je to poslední, co je zajímá.
Ano, možná to dramatizuji. Brutální útoky, jejichž poslední epizodou byla ta v Ostravě, však nejsou tak ojedinělé, aby se daly přejít mlčením. Jen demonstrují, k jak hluboké společenské destrukci došlo. Pobodané děti si ponesou následky po celý život. A co my? Oddychneme si s tím, že to byl výjimečný akt násilí opilého grázla?
VytisknoutObsah vydání | Pondělí 29.11. 2010
-
29.11. 2010 / Úkolem médií není chránit mocné před ztrapněním28.11. 2010 / Američtí diplomaté provádějí systematickou špionáž proti nepřátelským i spojeneckým zemím29.11. 2010 / Hostina tajemství29.11. 2010 / EU poskytne Irsku půjčku 67,5 miliardy eur29.11. 2010 / Martin Fassmann, Tomáš PavelkaVývoj míry inflace v roce 2010 a její prognóza na rok 201129.11. 2010 / Daniel VeselýSeverní Korea přišla v důsledku amerického bombardování v 50.letech minulého století téměř o 30% obyvatelstva, tvrdí Chossudovsky28.11. 2010 / Čína požaduje mimořádné rozhovory o Severní Koreji28.11. 2010 / EU se v Bruselu snaží zamezit rozkladu eura28.11. 2010 / Chudé země: Nevykašlete se na nás!28.11. 2010 / Fabiano Golgo: Proč mi MAFRA nedokáže, že nemám pravdu?27.11. 2010 / Jan ČulíkAmerická armáda a britská rozvědka daly podvodníkovi "tisíce dolarů" ve snaze "ukončit vojenský konflikt" v Afghánistánu27.11. 2010 / Proč nemohou být v české politice i ženy?26.11. 2010 / Michal VimmerBudou doktoři trojským koněm záchrany středních vrstev nebo šťastným losem finální privatizace zdravotnictví?7.11. 2010 / Hospodaření OSBL za říjen 2010