Americké diplomatické depeše:

Úkolem médií není chránit mocné před ztrapněním

29. 11. 2010

Všechno, co se řekne či učiní jménem demokracie, je ve veřejném zájmu. A pokud se ta demokracie chová jako světový četník (což právě z těchto amerických diplomatických depeší vyplývá), ten veřejný zájem je globální. Nicméně list Guardian nezveřejňuje nic, co by ohrozilo konkrétní osoby, ani nic, co by ohrozilo probíhající vojenské operace.

Americká vláda byla předem informována o tom, které dokumenty z prozrazených materiálů hodlá Guardian zveřejnit a deník ji požádal o reakci. Reakci analyzovalo všech pět západních médií, které tyto informace dostaly, spolu s redaktory serveru Wikileaks, aby došlo k všeobecné koordinaci.

Americké ministerstvo zahraničí vědělo o prozrazených materiálech už před několika měsíci. Jeho preventivní strašení během víkendu se stupidně zaměřovalo na materiály, které zveřejněny nebudou. Ani není materiál, získaný serverem Wikileaks, přísně tajný: má takovou úroveň utajení, která je přístupná více než 3 milionům amerických státních úředníků.

Odhalení, skrytá v těchto materiálech, nemají šokující, chladnokrevnou bezprostřednost válečných depeší z Iráku a Afghánistánu, které Wikileaks také zveřejnily. Tyto dokumenty jsou většinou analýzami a obsahují diplomatické drby. Pokud jsou senzační, je to jen v tom, že odhalují zkorumpovanost a prolhanost lidí u moci a propast mezi tím, co tvrdí, a tím, co dělají.

Málokdo bude překvapen tvrzením, že Vladimír Putin stojí v čele nejsenzačnější světové kleptokracie, že Saúdská Arábie chtěla, aby Američané vybombardovali Írán, či že pákistánská tajná služba je beznadějně v kapse Talibanu.

Úkolem médií není ochraňovat mocné před ztrapněním. Pokud američtí špioni porušují předpisy OSN tím, že se snaží získat DNA a biometrické údaje generálního tajemníka OSN, ten člověk má plné právo se to dozvědět. Britští voliči musejí vědět, co si afghánští politikové myslí o britské armádě. Američtí a britští daňoví poplatníci se také asi budou dotazovat, proč miliardy dolarů údajné pomoci pro Afghánistán mizí ze země už na kábulském letišti.

Nikomu nebude vadit, že se dozvídáme, že je francouzský prezident Nicolas Sarkozy vulgární a neumí se chovat.

Někdy čteme v banalitách depeše skutečných hvězd. Jimi je hrdinská velvyslankyně Anne Pattersonová v pákistánském Islamabádu. Naléhavě upozorňuje, že celá politika Washingtonu je kontraproduktivní, že "riskuje destabilizaci pákistánského státu, vede k odcizení civilní vlády i vedení armády a vyvolává širší krizi vlády v zemi, aniž by to přineslo jakékoliv výsledky". Korumpování Talibanu penězi nikdy nepřinese žádné výsledky.

Americké plýtvání penězi je ohromující. Platby "rozvojové pomoci" nejsou nikdy sledovány, nikdy se neprovádí audit, nikdy nejsou hodnoceny. Je zjevné, že světová supervelmoc bezmocně pobíhá ve světě, kde se nikdo nechová tak, jak se očekává. Írán, Rusko, Pákistán, Afghánistán, Jemen, OSN, jsou nevypočitatelné. Washington reaguje jako zraněný medvěd, jeho instinkty jsou imperiální, ale jeho úsilí prosadit svou moc nenenese výsledky. Americká zahraniční politika propadá posunu doprava...

Zveřejnění těchto dokumentů na Wikileaks musí určitě vést k změně celkového způsobu, jak se posílají diplomatické depeše. Jestliže přístup k tomuto archívu mohou získat Wikileaks, určtitě to dokáže i cizí mocnost. Slova na papíře mohou být utajena. Elektronické archivy nikoliv. V budoucnosti zůstane jediným tajemstvím to, co se řekne slovy. Zda je to dobré či špatné, je tématem pro veřejnou debatu.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout