Volby v Brazílii a USA: opačné výsledky

16. 11. 2010 / Immanuel Wallerstein

Zmínění dva muži jsou si v některých ohledech velmi podobní a nacházeli se v podobné situaci. Lula byl zvolen roku 2002 prezidentem Brazílie jako kandidát naděje. Obama byl zvolen roku 2008 prezidentem USA jako kandidát naděje.

Oba byli z hlediska tradičních politických procesů svých zemí outsideři. Lula byl prvním prezidentem pocházejícím z dělnického prostředí a měl jen nevelké formální vzdělání. Obama byl prvním afroamerickým prezidentem své země.

Oba získali ve volební kampani širokou lidovou podporu. V Lulově případě to nebyl první, ale už třetí pokus o prezidentský úřad. Lula byl odborářský předák a vůdce v čele dělnické strany Partido dos Trabalhadores (PT). Obama byl komunitním organizátorem a senátorem s velmi levicovou ("liberální") historií hlasování v legislativních záležitostech. Oba získali podporu aktivistů v sociálních hnutích a obraceli se zejména k mladým voličům. Oba zdůrazňovali zlé skutky předchozích prezidentů svých zemí -- Fernanda Henrique Cardosa v případě Brazílie a George W. Bushe v případě Spojených států -- a v obou případech bylo jejich zvolení chápáno jako odmítnutí politiky předchozího prezidenta.

Ani jeden z nově zvolených prezidentů před sebou neměl urovnanou cestu legislativou. V případě Brazílie vedl volební systém k legislativě s větším počtem stran a PT v ní neměla víc než čtvrtinu křesel. V případě Spojených států umožňoval jednací řád Senátu opoziční straně, aby zablokovala jakýkoli zákon, který si prezident USA přál prosadit, nebo aby si na něm vynutila značné ústupky. Oba prezidenti si byli vědomi, že budou muset dělat politické kompromisy.

Oba nově zvolení prezidenti měli značné obavy z toho, že už tehdy obtížná ekonomická situace se změní v katastrofu. Lula se bál pádivé inflace a útěku investorů. Obama se bál zhroucení bank a pádivé nezaměstnanosti. Oba reagovali na tyto obavy volbou relativně konzervativního ("neoliberálního") ekonomického přístupu a jmenováním relativně konzervativních lidí do klíčových ekonomických funkcí ve svých administrativách.

Tento skoro okamžitý příklon k "neoliberálnímu" přístupu vyděsil značnou část jejich voličské základny. Oba prezidenti se snažili upokojit své levicovější příznivce ujišťováním, že "neoliberální" přístup je nutné, ale jen přechodné opatření a že budou dbát na to, aby se naděje voličů na zásadnější změny staly postupně skutečností.

Zmínění příznivci, zejména pak přední levicoví intelektuálové a vůdcové sociálních hnutí, přijímali tato ujištění se stále větší skepsí. V případě Brazílie někteří z nich vystoupili z PT a začali podporovat menší levicové strany. Lula i Obama reagovali poukazováním na to, že zavedli různé programy, jež mají zlepšit úděl chudší části obyvatelstva, jako je kampaň proti hladu v případě Brazílie a nové zákony o zdravotní péči v případě Spojených států. Skeptikové v obou případech poukazovali na rostoucí zvýhodňování bohatší části obyvatelstva ve svých zemích.

Když ale přišly nynější volby, značná část levicových skeptiků se vrátila z vandru domů. V Brazílii vydala skupina nejvýznamnějších levicových intelektuálů veřejnou výzvu k hlasování za Dilmu Rousseffovou se zdůvodněním, že její oponent by pro Brazílii znamenal katastrofu. Podobnou pozici zaujalo nejdůležitější sociální hnutí Movimento dos Trabalhadores Sem Terra (MST), které Lula nechal napospas osudu, ale které nicméně usoudilo, že pokud by Rouseffová nebyla zvolena, byla by situace ještě horší.

V případě USA intelektuálové, kteří roku 2000 podpořili třetího prezidentského kandidáta Ralpha Nadera, protože podle nich nebyl mezi Al Gorem a Georgem W. Bushem žádný podstatný rozdíl, se nyní veřejně omluvili za toto své stanovisko a vyzvali k podpoře Demokratů ve volbách do legislativních sborů. Totéž učinili vůdcové sociálních hnutí Afroameričanů, Latinos a gayů, přestože předtím veřejně vyjádřili zklamání nad tím, že se Obamovy sliby plní jen omezeně.

To vše jsou pozoruhodné podobnosti, ale výsledek byl zcela opačný. Roussefová získala v Brazílii pohodlné vítězství a Obama dostal podle svých vlastních slov "nátěr". Proč? Ze zcela jasného důvodu. Mezi dvěma popisovanými situacemi byl jeden obrovský rozdíl. Ekonomická situace Brazílie se za posledních pět let výrazně zlepšila, zatímco ekonomická situace USA se výrazně zhoršila. Snad ani nemůže existovat jasnější doklad teze někdejšího Clintonova poradce Jamese Carvilla "je to v ekonomice, ty blbče".

Obrat voličů proti Obamovi nelze vysvětlit Obamovým "centrismem". Stejně centristický až do detailů byl ve své politice také Lula. Nebylo to tím, že Obama neměl charisma, v roce 2008 byl přece velmi charismatický. Lula byl populární, protože věci podle všeho šly dobře. A Obama byl nepopulární, protože věci podle všeho šly špatně. Není to tím, že se jeden zaprodal a druhý ne. Nešlo o jejich skutečné politické přesvědčení. I schopným a talentovaným politikům někdy přeroste celková strukturální situace přes hlavu natolik, že s ní nemohou moc dělat.

© Immanuel Wallerstein, komentář č. 293, 15.11. 2010. Z angličtiny přeložil Rudolf Převrátil.

Zdroj ve všech jazycích: FERNAND BRAUDEL CENTER
Binghamton University, USA
© Immanuel Wallerstein 2010

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.

Vytisknout