Vlády ignorují nesouhlas veřejnosti

15. 11. 2010 / Jan Šťastný

Ukázka z knihy "Rozčarování aneb jak to bylo v Listopadu" boří dlouholeté přesvědčení nemalé části českého národa o tom, že v průběhu devadesátých let sice "došlo k chybám a přehmatům" a "ne vše dopadlo podle představ", nicméně vývoj vytčeným směrem byl podle tehdejších (i dnešních) vůdců nevyhnutelný, neboť ani neexistovaly věrohodné alternativy. Je zřejmé, že alternativy existovaly, byly však záměrně ignorovány. Těžko se zbavit dojmu, že dnešní vývoj má v tomto ohledu s praxí let devadesátých mnoho společného. I dnes se argumentuje "nevyhnutelností" škrtů a opatření s nimi spojených, přičemž jiné možnosti jsou negovány či přehlíženy.

Zajímavým jevem, vyskytujícím se ostatně v celé Evropě, je vládní ignorace vzmáhající se nespokojenosti a odporu veřejnosti. Bez ohledu na množství lidí v ulicích nebo konkrétní politické signály (viz např. české senátní a komunální volby) si vlády stojí za svým a ze svého programu v žádném případě nehodlají ustoupit, ani o něm diskutovat. "Zkrátka jste si nás jednou demokraticky (!) zvolili a my s tímto mandátem naložíme podle našeho uvážení -- Váš případný nesouhlas je irelevantní." Je toto vskutku způsob, jakým by měla fungovat demokracie?

Jistě se nabízí otázka, jaká by tedy měla být reakce obyvatelstva, je to žhavé téma nejen v Bristkých listech. Nechci zde nyní probírat téma násilí/nenásilí, ale spíše formu a strukturu zmíněné reakce. Dle mého je třeba začít komunikovat napříč celou společností, najít či založit platformu/platformy, kde budou jednotlivá společenská hnutí, iniciativy a i jednotlivci moci diskutovat o konkrétních otázkách a problémech, vyjadřovat své názory a stanoviska a rovněž synchronizovat jednotlivé kroky, debaty, protesty a další akce. Zkrátka aby tento "Podzim nesouhlasu" nezanikl po pár demonstracích a výstražných stávkách, jež v důsledku ničeho nedosáhnou, ačkoli získaly "pasivní" podporu většiny české veřejnosti. Prováhat tuto šanci na nové a tolik potřebné Národní obrození by bylo trestuhodné a důsledky by na sebe nejspíše nenechaly dlouho čekat.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 15.11. 2010