Společnosti brání přijetí lékařských inovací

15. 11. 2010 / Boris Cvek

V případě léku velcade (bortezomib), který se aplikuje i u nás proti mnohočetnému myelomu, Institut NICE odmítnutím hradit jeho používání z veřejného pojištění dosáhl u výrobce snížení ceny, takže nakonec je velcade v Británii takto hrazen. Když se podíváte na článek od San Miguela et al., který vyšel v roce 2008 v medicínském časopise NEJM, je za velký úspěch považováno už to, že velcade (bortezomib) v kombinaci s jinými léky prodlouží v průměru život o asi 7 měsíců (19,9 měsíců vs. 13,1 měsíců v kontrolní skupině).

Dokáži si představit, že zdravotnictví míří ke globálnímu krachu v tom smyslu, že budeme platit stále vyšší částky za stále méně účinné léky, až nebudeme mít peníze ani na to, abychom léčit ty nemoci, které opravdu léčit umíme.

Proto potřebujeme opravdu invenční, chytré řešení, např. to, že budeme používat levná generika pro léčení diagnóz, na něž dosud nejsou používána, včetně rakoviny.

Při této příležitosti bych se chtěl zmínit o jednom mýtu, urputně přežívajícím mezi vynálezci nových léků, totiž mýtu tzv. "racionálního designu léčiv".

Podle něho nejprve musíte poznat důkladně povahu nemoci, najít její Achillovu patu a potom najít molekulu (léčivo), která tu Achillovu patu zasáhne.

Tomu protiřečí zkušenost, jež ukazuje, že opravdu účinné léky bývají nalezeny spíše náhodou a proti naší intuici (penicilin, cisplatina, velcade).

Kromě toho mnoho léků zasahuje nikoli jen Achillovu patu nemoci, nýbrž i celou řadu dalších cílů v organismu.

Nedávno v Nature vyšel dost revoluční článek (Keiser et al. 2009), který ukazuje, že některé používané léky jsou efektivní proti onemocněním, proti nimž jsou indikovány, právě proto, že zasahují ještě jiné cíle, než jsme si původně mysleli - tedy nejsou efektivní z těch důvodů, proč jsme si mysleli, že fungují.

V hlavách zastánců "racionálního designu léčiv" (a je to drtivá většina výzkumníků v drug discovery) stále straší strašák, že potenciální lék nesmí zasahovat v těle nic jiného než to, co zrovna v té chvíli považujeme za Achillovu patu nemoci.

Proti tomu stojí úplně jiný nápad: mnoho léků, které dnes používáme proti daným nemocem, zasahuje spoustu jiných cílů v lidském těle a mohou sloužit jako léky proti dalším onemocněním.

Problém je v tom, že jde o léky, jimž už skončily patenty a nelze tedy investovat do jejich klinických testů (stovky milionů dolarů) v rámci nějakého podnikatelského záměru.

Takové klinické testy, i s rizikem, že nepovedou ke kladným výsledkům, musí proto platit charity a vlády, prostě veřejnost.

Zatím se to podařilo jen s lékem paramomycinem v Indii, kde testy prováděla nezisková společnost OneWorld Health za peníze nadace manželů Gatesových.

V současnosti se o podobnou věc snaží společnost manželů Sukhatmových GlobalCures v Bostonu s běžně dostupnými generiky, které by mohly fungovat proti rakovině. Jde to ale ztuha, neboť jak napsal nedávno zesnulý švýcarský mecenáš Branco Weiss:

"Po dlouhá desetiletí čelím problému jak proměnit vědecké objevy v praktické inovace. Většina překážek při tomto procesu je společenských. Odpor společnosti vůči inovacím lze pozorovat na všech společenských rovinách - v malých týmech, v celých firmách, ve společnosti jako celek. Lidé, kteří se mají relativně dobře, nemají zájem prosazovat nějaké změny. Faktem je, že vynález může být ve společnosti přijat jen potud, pokud je společenské prostředí dostatečně otevřené a flexibilní."

Stránky společnosti GlobalCures by měly projít v blízké době velkou proměnou, jejíž součástí - po komunikaci s prof. Sukhatmem to mohu říci - by mělo být i zdůraznění antabusu jako nového potenciálního léku proti rakovině. Na tomto projektu spolu s prof. Sukhatmem a GlobalCures spolupracujeme. Mezi oficiálními vědeckými poradci této společnosti jsou převážně lidé z nejprestižnějších vysokoškolských pracovišť a výzkumných projektů v USA (Harvard Medical School, University of Chicago, Dana Farber Cancer Institute).

Vytisknout