Vítu Klímovi, co na to říká?
15. 11. 2010
Co je míněno otázkou na legitimní právo na revoluci, máme-li na vědomí skutečnost, že každý nový vývojový stupeň společenského uspořádání nastupuje s revolucí, nebo je revolucí přiveden k životu. Může být jinak než revolucí prosazen? Je tedy legitimní, když to jinak fakticky nejde? ptá se čtenář Jindřich Kania.
Revoluce znamená střet mezi lidmi, stojícími na straně zachování uspořádání, které má být překonáno a lidmi, kteří usilují o změnu. Možná se lze domluvit na tom, že evoluce je vývoj, který probíhá v době existence určitého uspořádání, které se v průběhu času mění, avšak zachovává podstatné rysy, které toto uspořádání charakterizují.
Revoluce je pak přechod od něčeho k něčemu jinému, kdy podstatné rysy bývalého uspořádání jsou překonány a vznikají nové.
Revoluce je chápána jako proces prudký, brachiálním násilím automaticky provázený. To je zbytečně a nesmyslně zjednodušený a omezený pohled. Revoluce přece není revolucí proto, že se střílí. Střílení je nejlépe se vyhnout.
Revoluce je proto revolucí, že je to proces podstatných změn, ať probíhají jakoukoli formou, ať je to forma hrubá nebo jemná. Úmyslně neříkám forma násilná, protože násilí má v tomto procesu roli vždy. Jak tomu rozumím?
Tak, že změna podstatných rysů stavu společnosti nemůže nastat, být provedena bez aktů příčících se zájmům lidí, lpících na starém pořádku. Jde tedy o násilí? Zřejmě ano.
Nikdy by to ovšem nemělo být samoúčelné a zlovolné násilí.
Slušným lidem asi nevadí násilí, kterým je i policista na křižovatce, nedovolující každému jezdit jak si zamane. Je-li něco obecně přijímáno jako užitečné, není to násilí? Je to násilí nositelů pořádku proti potenciálním nositelům chaosu a anarchie.
Je to násilí nepřijatelné, když společnost brání zlodějům i střelbou z policejní zbraně, aby nedokonali zločin?
Existuje tedy násilí přijatelné, a jakou má mít formu, aby zabránilo budovat penězovody, jimiž jsou ožebračovány široké vrstvy společnosti, obírané o jejich poctivě vydělané peníze. Obírány jsou nejrůznějšími formami, podle zákonů, které přijímají "jejich" lidé v parlamentu a mediálně zajišťují "jejich" novináři v televizi a dalších prostředcích manipulace lidským vědomím? A tohle obírání lidí o jejich prostředky na obživu a rozvoj není násilí?
Je to násilí nepřijatelné, bude-li se jím prosazovat zákonný systém, který bude nápomocen vytvářet soulad mezi různými vrstvami společnosti, který bude spíše podporovat společensky prospěšnou kooperaci mezi lidmi v různých postaveních na různých úrovních společenského uspořádání, systém, který bude na reálné minimum odstraňovat rozpory, plodící disproporce, nespravedlnosti v rozdělování společenského bohatství atd.?
Je to nepřijatelné násilí, prostřednictvím něhož jsou postihování tuneláři a jiní loupežníci? Je to nepřijatelné násilí, kterým se může lidem podařit zabránit, aby budovatelé penězovodů nevybudovali tunely do jejich sociálního, zdravotního a důchodového zabezpečení? Přitom pochopitelně není vůbec nutné a už vůbec ne užitečné používat střelné a jiné zbraně. Na místě je hlavně rozum. Násilí silou rozumu. To je asi to nejlepší, co by bylo lze si představit.
Nyní jsme svědky skutečného násilí proti většině obyvatelstva naší republiky, ale stejné je to při pohledu na celou Evropu. Vědomí voličů je znásilněno prostředky manipulace a tito lidé pak zdánlivě nepochopitelně a často s nadšením volí své znásilňovatele do funkcí, které umožňují, aby násilí bylo dále pácháno jakoby demokraticky. Neboť se pak vše děje prostřednictvím přijatých zákonů. Násilí pokračuje a je provázeno třeba až k násilí exekucí. Když znásilňovaní vyjdou do ulic, aby demonstrovali svou nevoli, dostane se jim zase násilí počínaje policejními útoky až po nejrůznější podoby šikany od fyzické po duševní.
Jaképak právo na revoluci? Revoluční změna, pokud možno ta nejjemnější, to jest nejpropracovanější možnou strategií vedená, na základě těch nejchytřejších myšlenek uskutečněná, to je nutnost. A přitom co nejméně hrubostí. Bohužel chytrých nositel pokroku není nikdy dost, kariéristů, kteří se rádi prezentují horlivostí, použitím síly hlasu i paže, těch je zase vždycky násobn ý nadbytek, až se perou o to, co považují, často právem za koryta.
Podle mého neexistuje žádný Marxův závěr, že právo na revoluci je až tehdy, kdy nelze ztratit nic jiného, než své okovy. To je patrně poněkud zmatená představa, nejspíš vyplývající z nějaké interpretace jiné interpretace marxismu v nemarxistickém názorovém spektru.
Nečasova vláda nemůže dělat nevratné kroky. Změny jsou vždy možné. Jen je třeba vidět, že Nečasova vláda dělá jen to, co dělají všechny evropské vlády zemí EU, ať jsou tzv. levicové nebo pravicové, až na to, že Česká republika není výrazně zadlužena -- její zadluženost patří k nejmenším v Evropě.
To něco znamená. Zajímavé je to, že to v televizi nezdůrazňují tolik, jako potřebu vyrovnat se s minulostí.
Změna samozřejmě je nejen možná, ale nutná. Nutný je ovšem nadnárodní kontext. K tomu ale nevidím aktuálně existující předpoklady. Takže co?
VytisknoutObsah vydání | Pondělí 15.11. 2010
-
15.11. 2010 / Ilona PonavičováPřírodní neštěstí v období dlouhé agonie jako zlomový okamžik mezi možností obnovy a posledním krokem ke katastrofě15.11. 2010 / Kdo chce psa bíti, hůl si najde, nebo napíše článek15.11. 2010 / Vítu Klímovi, co na to říká?15.11. 2010 / Reakce13.11. 2010 / Protestní akce k Mezinárodnímu dni studentstva 201013.11. 2010 / Policie hledá, kdo hodil ze střechy hasicí přístroj13.11. 2010 / Britští liberální demokraté ohledně univerzitního školného záměrně lhali voličům před volbami7.11. 2010 / Hospodaření OSBL za říjen 2010