Slasti, hořkosti i tajnosti z dvacátých sedmých Prix Bohemia Radio Poděbrady (I.)

27. 10. 2010 / Ivo V. Fencl

Bez televize se obejdu, zejména v poslední době, bez vás nikoliv. Jiří Hraše mi to jistě rád dosvědčí, neboť tam byl taky, a nebylo pro něj letos jednoduché vystoupat bludištěm chodeb do podkrovní konferenční místnosti v hotelu Bellevue- stejně jako pro mne. Utřel si bílé zpocené čelo a viděl jsem mu na tváři, že vzpomíná na loňskou zasedací síň ústavu Karlovy university v Zámku, po řadu let daleko vhodnější a příjemnější pro takovéto velké sešlosti.

Jeden z posledních guru mluveného slova je rozhlasem stigmatizovaný a úzce spjatý s aktivitami Sdružení pro rozhlasovou tvorbu a její publikační činností. Za desetiletí bez něj a dalších obětavců bychom o rozhlasové práci mnohé nevěděli nebo zůstali ranění slepotou. Jeho i většinu ostatních vozil "do akce" mikrobus z Římské. Proto někteří dávní zasloužilí rozhlasoví matadoři se tu vyskytli jen jeden den a nebo vůbec , a je smutné, že řada z nich už odešla na věčnost.

Abychom stihli účast na všech programech a debatách s porotami a s autory, jak na sebe navazovaly nebo se vzájemně překrývaly, o tom jsme si mohli nechat jen zdát: I já jsem to nezvládal, a to jsem byl ve výhodě v tom, že jsem si přivezl vlakem bicykl a mohl přejíždět mezi Kongresovým centrem, hotely Felicitas, Bellevue a Zámečkem. Místní strážník na kolonádě mi chtěl dvakrát dát pokutu 500 Kč, ale nakonec to uznal, zohlednil mou časovou tíseň a taktně se obracel zády, když viděl, jak se řítím na veteránském favoritu z roku 1960...

Festivalový výbor letos tvořili na soutěži samí muži. Organizační štáb (kromě pana Jiřího Kokmotose) samé ženy a rozhlasové elevévky. Genderová parita v rozhlase? To by bylo už na samostatný text. Bossové z nejvyššího managementu jsou na této soutěži skoro vždy jako třešničky na dortu. Občas je museli shánět nebo se na ně muselo i čekat. To se týkalo také prozatímního generálního ředitele Petra Duhana nebo programového ředitele Lukáše Hurníka. Radě pro rozhlasové vysílání je zřejmě šumafuk, že tak ojedinělá mezinárodní akce by se mohla v jejím plánu práce zohlednit. Zvláště když jeden její člen- Ervín Kukuczka, duchovní Československé církve, byl i letos porotcem - jak sám skromně pravil -"jen" v roli posluchače. Není to úsměvné?

Stresy k umělecké katarzi?

Šéfovská, generační a názorová změna v Českém rozhlase byla letos mnohem viditelnější než loni. Řijnové rozhlasové Poděbrady 2010 nebyly ušetřeny určité nervozity, co a jak to bude dál s chystanou VELKOU REFORMOU Českého rozhlasu. Mnoho bychom se jako posluchači a účastníci ani letos o záměrech nové koncepce vysílání nedozvěděli, kdyby na stolech v Kongresovém centru, kde se v hojně veřejností navštíveném koncertním sálu konaly živá vystoupení sólistů, souborů a přednášejících, nebylo k dispozici důležité a možná dokonce historické 23. číslo Světa rozhlasu 2010 - Bulletinu o rozhlasové práci, odboru Archivních a programových fondů Českého rozhlasu na Vinohradské v Praze. Připravili jej Bohuslava Kolářová, Jiří Hraše, Kamila Hugrová, Dagmar Jaklová a Marcela Benešová.

Zde čteme, mimo další příspěvky, odtajněné nejdůležitější koncepční a diskusní materiály z Programové konference Českého rozhlasu konané ve dnech 25.-26. března 2010 rovněž v Poděbradech jen pro úzkou skupinu mediálních bossů a odborníků. Že se rozhlasová teorie promítne zřejmě v dohledné době docela dramaticky do rozhlasové praxe velmi znejisťujícím až kontroverzním způsobem, by mělo probudit z netečnosti nejen novináře, ale celou domácí politickou, kulturní, vědeckou a občanskou posluchačskou obec.

Ukazuje se, že konference zatím na štěstí zůstává u vizí a úvah, ačkoliv víme z posledních veřejných zasedání Rady českého rozhlasu zveřejněných na netu, že k organizačním změnám tiše dochází v předstihu. Navrhované kroky pro další implemenatce se nakonec ale dotknou nejvíce návyků a očekávání nás posluchačů, ale mohou zasáhnout i základní smysl a cíle veřejnoprávního rozhlasu, jak o jejich tvůrčí a praktickou realizace a obhajobu usilují soutěžní příspěvky na Prix Bohemia Radio už déle než čtvrt století, což mohu dosvědčit i dokázat.

Práce managemantu v takových obtížně řiditelných profesních organizacích s množstvím silných tvůrčích individualit je na Prix Bohemia Radio patrná na každém kroku. V pohodě a s nadhledem, aniž na sobě nedávají znát starosti, to zvládají už léta vždy usměvavý, elegentní, korektní, Miroslav Ditrrich, ředitel festivalů, a stejně Josef Havel, muž se smyslem pro gagy na divadelní forbíně a pro sebeironii, předseda Festivalového výboru- letos možná s trochu starostlivějším obličejem, ale pořád se svým nádherným mrožím knírem, co se musí líbit zejména ženám, jichž za ta léta jsou tu zástupy, až i mě to zneklidňuje...Ostatně jen ženské rozhlasové směny mi při poslechu rozhlasu docela vadí. I v Českém rozhlasu je feminizace na postupu!

I letošní doprovodné programy hlavních soutěží ve čtyřech kategoriích -- Radioart, Rozhlasová hra, Dokument a Reportáž - svým rozpětím dramaturgie, režie, stylů, moderování, braly ohledy na konkrétní posluchače a diváky. Lázeňským hostům nabídly racionálně prokalkulovanou i emocionálně působivou protiváhu svých vyzkoušerných "tradičních" žánrů a interpretů proti " novým lidem" s jejich občas programovou až postmoderní tekutostí. Zde štáby od veřejné prezentace pro občanskou veřejnost upustily, po mém soudu, na škodu věci.

Pestrost, kongeniálnost a integrálnost v pojetí u vítězných verbalizovaných příspěvků předvedla celou škálu zřetelů i k funkcím zvuku a fantazie a různý podíl akustických technologických experimentů, k nimž se významní rozhlasoví profesionálové staví zdrženslivě nebo rovnou negativně .

Přesto letošní tvůrci dramaturgie a realizátoři tří nejvyznamnějších veřejných produkcí prokázali také odvahu riskovat avantgardní pojetí ve scénografii, divadelně výrazové a (post)hudební a zvukové performanci. Vrcholem byly noční veřejná "Zvuková koupel z Poděbrad" , rozuměj živá osobní performance pod hlavičkou Ars Acustica EBU a ORF Kunstradio všech členů mezinárodní soutěžní poroty z kategorie Radioartu na Kolonádě v nočních hodinách, a dále 6.10. v závěrečném večeru 7.10. - moderovaném s přehledem pohotovým Pavlem Kudrnou při udílení cen Prix Bohemia Radio v Divadle na Kovárně a v režii Petra Mančala - exhibiční postmoderní estetika projektu tvůrčí skupiny Wings, s Jaro Cossigou, Vladimírou Krčkovou a Jony Týpkem. Na obou těchto uměleckých počinech lze těžko nalézt nějakou chybu. V minulosti občas únavné a nezáživné rozdílení cen změnilo závěrečný večer v plnohodnotný a velmi příjemný umělecký zážitek .

I takto , poněkud paradoxně, se ohledem ke skrytým a jindy vysloveným existenciálním a existenčním úzkostem, co dnes a zítra budou stresovat, ale i motivovat tvůrčí a další provozní pracovníky rozhlasu, se staly letošní Poděbrady po mém soudu nejpozoruhodnější přelomovou soutěžní sešlostí za mnoho posledních roků. Byly inspirující všetrannou profesionalitou, a to v mnoha ohledech, které ještě stojí za speciální i kritickou pozornost. Ostatně sama skutečnost, že bylo do soutěže přihlášeno 171 příspěvků, zatím v historii nejvyšší počet, vypovídá o jejím rostoucím mezinárodním výzanamu.

Prix Bohemia Radio 2010 jsou pro mne důkazem, že toto rozhlasové médium je ve svých podstatných složkách svébytnou uměleckou disciplinou svého druhu. Že má svými některými výrazovými prostředky a jejich universálním přesahem přes hranice lokálních kultur pro posluchače osobitou přitažlivost. Je protiváhou a prostředkem katarze k významové inflaci značné části obrázkové televizní produkce. U nás věrných posluchačů obnovuje a rozšiřuje prostor pro fantazii dnes často otupělou, unavenou a znechucenou neverbálním polopatismem pokleslé a stále společensky nebezpečnější televizní subkultury.

( Rokycany, 26/10/10)

O komentování a hodnocení Prix Bohemia Radio 2010

Nejstručněji, až objektivisticky cudně, jako první letos shrnula z druhé ruky výsledky tradiční už 27. rozhlasové soutěže v Poděbradech Kateřina Vlasáková podle strohé informace agentury Mediafax a mluvčí festivalu Zuzany Foglarové. Ze zprávičky se jí bohužel vytratil její vymezující podtitul. Asi proto, že úkolování letošních soutěžících se běžnému posluchači rádií u nás dost těžko vysvětluje, a rovněž mnozí soutěžící si se zadáním moc hlavu nelámali a podle toho pak dopadli: Zdůrazním, že soutěž 5.-7.10. 2010 měla podtitul "Fantazie má zvuk" a tento i další text si jako hlavní cíl klade úkol odpovědět na otázku, zda letošní Prix Bohemia Rádio Poděbrady byla kvůli tomu avantgardně přelomová či nikoli a v čem byly její přednosti a slabiny v porovnání s předchozími soutěžemi. Očekával bych, že po Prix Bohemia Radio do konce října najdu na webu Českého rozhlasu kromě podrobnějších zpráv i první analýzy a zamyšlení, ale zdá se, že si budeme muset ještě nějaký čas počkat a kdoví jestli. První texty autorek i autorů o klíčových segmentech soutěže jsou jen povrchně referující až školácky nezasvěcené. Raději nebudu jmenovat. Čtyři soutěžní kategorie rozhlasových příspěvků RPB 2010 z důvodu přehlednosti si proto dovolím přeskupit s ohledem na základní zadání soutěže:

Kategorie Radioart

Byla letošní vedle novinkou s univerzálním globalizačním přesahem sdělným přes hranice jazyků a kultur. Přihlásilo 51 autorů zvukovými aranžemi z dvanácti zemí světa.

Hlavní cenu Prix Bohemia Radio 2010 získal pořad komponovaný jako experimentální skladba na rozhraní vypravování a hudby s názvem "Drobné věci" od Chantal Dumas z Kanady. Autorce v něm šlo o postižení zvuků každodenního světa, které v době moderních technologií umíme vydestilovat a reprodukovat z mikro i makro- prostředí. Od meziplanetárního a mezihvězdného kosmu přes organický mikrosvět hmyzu až ke zvukovým strukturám energií živého těla. Jde o škály lidskému vnímání dříve zcela nedostupné. Rozvážnost a trefnost v udělení hlavní ceny vidím v tom, že mezinárodní porota ve složení Július Fujak (Slovensko), Marek Choloniewski (Polsko), Michal Rataj ( Česká republika) a Elisabeth Zimmermann (Rakousko) se nenechala uhranout nabízenými zvukovými sondami a kolážemi avantgardistických pokusů jdoucích do extrémů. Takových, které protěžují dekonstrukci a alchymisticky spojují a rozpojují zvuková poselství v kádince radioartu až ztrácejí kontakt s bytostným posláním a smyslem rozhlasu - pořád ještě sociálně integrujícího multimédia. Složitosti ve vyhodnocování tak široké "zvukové" letošní nabídky je pro laika těžko představitelná, je to jako chůze po tenkém laně nad propastí marnosti řady pokusů zaslaných do soutěže. Zúčastněných autorů bylo 23 z Německa, 12 z ČR, 3 z Rakouska, 3 ze Srbska, 2 z Kanady, 2 z USA, po jednom z Austrálie, Irska, Chorvatska, Portugalska, Slovenska, Švédska a Norska.

Abych tu přiblížil čtenáři celou složitost úkolu poroty, kde pro nemoc ve finále bohužel chyběl Erik Mikkael Karlsson (Švédsko), opíši na ukázku aspoň jednu verbalizovanou metaforickou charakteristiku prvního příspěvku z přihlášených jednapadesáti od Ladislava Železného "Before during after", což měla být v jeho pojetí: " Auditivní forma paměti.Struna připravená k rozeznění, zamrznutá ve fázi svého vychýlení. Proces tání pomalu odkrývající barvu a charakter zvuku. Dutina prázdné nádoby." Znakem této kategorie byl i týmový autorský rukopis, jako například v soutěžním příspěvku slovenských tvůrců - Laco Kerata Karol Horváth /Juraj Ďuriš/Viktor Lukáč "Bonsai Bucket" a v jejich sebevědomé programová sebechvále:" Bonsai unikátní forma akustického umění

V kategorii dokument obdržel cenu pořad "Múzy za mrežami" autora Jána Bábika.

Za reportáž zabodoval v nepřítomnosti Robert Mikoláš za "Rakovinové vesnice" až v daleké Číně.

V kategorii rozhlasová hra zvítězil českobudějovický Aleše Vrzáka českou verzí německé hry "Enigma Emmy Göringové" inspirované pamětmi druhé ženy nacisty Hermanna Göringa.

Zvláštní uznání za rozhlasovou hru určenou dětem získala už taky režisérka na penzi paní Hana Kofránková za pohádku "Povídka o chlapci a divoké huse" autorky Zuzany Križkové.

Potřetí byla letos udělena Cena Karla Kyncla Věře Šťovíčkové-Heroldové a Petru Vavrouškovi za jejich zahraničně-politické zpravodajství a publicistiku.

In memoriam byl za rozhlasové herectví oceněn herec Vladimír Dlouhý.

Do letošního ročníku byl přihlášený rekordní počet 171 příspěvků.

Vytisknout