Monitor Jana Paula:

Skrytá agresivita volební kampaně, aneb o kultuře trochu jinak

4. 10. 2010 / Jan Paul

Tak si říkám, co asi provedli všichni ti politici z různých straniček svým voličům, že musí svorně jeden vedle druhého s nacvičenými úsměvy defilovat na propagandistických stránkách svých užvaněných a uslibovaných plátků? Uvědomují si vůbec svoji směšnost, a nebo už jsou čeští voliči tak naivní, že věří stále dokola průhledné předvolební taktice, slovnímu voyerismu a nudnému obrázkovému exhibicionismu? Cožpak nechápou, že způsob, jakým to letos činí, je snad nejagresivnější, nejméně vybíravý, a veskrze nekulturní?

Přitvrdili, mám pocit, jako kdyby do mě politik strkal. Já, já, já, jenom já. To, i ono, tohle a tamto změním, vyřeším, a napravím! Konečně zde bude milý občane po dvaceti letech pořádek a všechno tak, jak má být abys byl spokojen, ne, aby byli spokojeni všichni! Nikdy jsem si nedělal iluze o kreativcích z reklamních agentur, prvoplánová tupá reklama je již tradiční českou specialitou, letos ale vydělali milióny až příliš bez námahy. Čteme hesla a vidíme líbezné tváře, uhlazené a seštosované k sobě jako cukroví v bonboniéře.

Zadavatelé vsadili ve výrazivu na osvědčený způsob presentace v médiích portrétovaného politika: tu trochu mudrlantství, upřený pohled, rozhodná gesta, protože nejsme žádní ustrašení introverti, tu přívětivost, laskavost, trochu více zvednuté obočí a našpulená pusa, abyste věřili, že to myslíme vážně. Všechna ta klišé mají ve voličích vyvolat pocit přesvědčivosti a pravdivosti, jenomže ve skutečnosti je celý ten tyjátr pouhá blamáž, předem pečlivě připravená strategie s cílem získat voliče. Efekt je ale zcela opačný.

Lze si představit tyto tiskoviny bez fotografií -- co zbude? Prázdná rétorika, tisíce liter na prázdném papíře. Ale s obrázkem se slibuje lépe, protože vedle slibu stojí důvěryhodný politik. Co na tom, že se utápí ve slibech jako na našem obrázku, co na tom, že tento obrázek a podobné další nevybíravě útočí na voliče tvrdým bulvárním způsobem, že se mu vtírá jako Pitralon: Zlepšíme, snížíme, dokončíme, zajistíme, postavíme, zjednodušíme, atd., mazání medu kolem huby, sliby, sliby, sliby, až se v tom hokynářském překřikování volič ztratí.

A právě to se mi stalo, a právě to by se potenciálnímu voliči stát nemělo. Nedá se na to koukat, a nedá se to ani číst. Je toho tolik stejného, podobně omletého a vizuálně nudného, že jenom trouba vydrží až do konce. Prostě jsem se v těch pražských Metropolitanech, Kurýrech a Pražanech ztratil, ať politik a strana promine, ale já s nimi zatopím. Ještě že nesleduji televizi, nečtu noviny a neposlouchám rádio. A kdyby pošťačka četla velkou ceduli na mých vrátkách "nepřeji si dostávat reklamní časopisy", nemusel bych psát ani tento monitor.

Jenomže jeho pointa je nakonec jiná. Už mi do schránky neházejí nejrůznější lákavé nabídky s vyobrazeným zbožím, které tu i onde v supermarketu mohu výhodně koupit, ale na těch propagačních volebních tiskovinách našich stran jsem si uvědomil, že zadavatelé a reklamní studia jimi neotravují jen nevhodným způsobem své voliče, ale že s cílem vetřít se mu do přízně porušují samotná pravidla reklamy a marketingu, který se stává pro svoji roztříštěnost a nezajímavost neefektivní. Chci-li totiž někoho oslovit, musím vědět jak, a čím.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 4.10. 2010