Zase omezená argumentace mimo mísu

Joch vůbec nechápe, jak funguje moderní společnost

21. 9. 2010 / Jan Čulík

Joch je obětí falešné ideologické dichotomie. Tvrdí:

To je samozřejmě nesmysl. V ČR neustále omílaná ideologie. Ta dělicí čára však vůbec nevede tamtudy, kudy ji kreslí Roman Joch. Dichotomie "svobodný dospělý člověk" - za "pravicové" vlády a "nesvéprávné dítě" za vlády "levicové" je falešná.

Jde o něco úplně jiného. Svědčím na základě pětatřicetiletého života v - snad - relativně - zralé demokracii, jíž je Velká Británie.

Ve slušné společnosti existují efektivní zákony. Ty brání svobody a práva občanů před nezřízeně utlačitelskými komerčními a mnohdy podvodnickými zájmy soukromých firem. Není prostě férové, aby ten, kdo má peníze, měl nad lidmi občanskou moc. Miliardář není o nic víc člověk než obyčejný občan. Zákony to musejí zajistit. To je podstata spravedlnosti, na níž je založena evropská civilizace. To Joch vůbec nevidí. Neuvědomuje si a nechce vidět, že lidé, kteří mají velké peníze, mohou obyčejné lidi utlačovat a zničit. Slušná, civilizovaná demokratická společnost to mocným komerčním firmám znemožňuje.

Je nemožné, že by Joch neviděl, do jaké míry je Česká republika dnes v důsledku špatných zákonů naprostou obětí tvrdých podnikatelských zájmů - od zájmů obří firmy ČEZ až po každý místní supermarket.

Jak to mám vysvětlit:

Prostě např. v Británii, ale určitě i v Německu, ve Francii, ve Švédsku, existují zákony, které zamezí tomu, aby mě podvodný prodejce pojišťovacích služeb vzal na hůl. Podepíšu-li v Británii smlouvu o pojištění, přestože je smlouva podepsána, mám statutární právo si měsíc věc rozmyslet a smlouvu telefonátem zrušit.

Jestliže mi přestane fungovat výrobek, který jsem si koupil, mohu ho v Británii podle spotřebitelských zákonů bez problémů vrátit a dostanu zpátky peníze, aniž by mi podvodně podnikatel tvrdil "To je mechanicky poškozeno, na to se záruka nevztahuje".

Dobré zákony ve slušné zemi nastaví konkurenci mezi bankami tak, že banky nepožadují od zákazníků placení žádných poplatků.

Ve slušné zemi na mě nemohou exekutoři a z dluhu 500 Kč nevznikne za pět let dluh 100 000 Kč - právně je taková úžera ošetřena, že není možná. Ve slušné zemi zákony postihují úžeru.

Mohl bych pokračovat donekonečna o tom, jak v Jochově společnosti nemá občan zastání a jak je mu ta nespravedlnost jedno.

Vůbec nejde o to, že by lidi chtěli být jako "malé děti", ale o to, že jsou špatné zákony - jsou nevynutitelné a neférové. Češi mají pocit, že nemají zastání. Nevadí jim, že se nemohou chovat jako děti, ale že neexistuje spravedlnost. Pojem spravedlnosti Joch zřemě vůbec nechápe a nezajímá ho.

Společnost, která v Česku vznikla, a Joch žádnou jinou nezná, je společnost bolševická, nebo spíš postbolševická. Každý si má mít právo urvat, co on chce, na úkor všech ostatních. Ale slušná společnost tak nefunguje a od toho jsou právě funkční zákony, které ale Joch jako dědic bolševismu neuznává.

Tím, že Joch neuznává, že občané mají právo být svobodni a povinností státu je to zajistit dobrými zákony, vyvolává podezření, že je v kapse mocných podnikatelských firem. Jako ostatně skoro každý český politik.

Ostatní v tomto rozhovoru jsou už jen směšné nehoráznosti stejného druhu. Joch neví nic ani o filozofii, ani o zákonech, ani o vnějším světě. Představa, že ženy nemají mít svá práva ošetřena zákonem, a že mají spoléhat na jakousi "osobní dohodu se zaměstnavatelem, aby na ně byl hodný, pokud chtějí mít dítě" - je prostě z osmnáctého století. V Londýně měl v pondělí 20. září 2010 shodou okolností premiéru film o skupině žen, která v Británii koncem šedesátých let vymohla zákon o rovné mzdě mezi muži a ženami. Do té doby - kdy ženy závisely na jochovské "osobní dohodě se zaměstnavatelem, aby na ně byl hodný" - dostávaly jen zlomek mzdy mužů. Svět je dnes hodně jinde, než kde stojí Roman Joch, a kdyby se účastnil veřejné diskuse mimo český prostor, lidi by se mu hodně smáli.

Jochův argument, že Romy je zapotřebí vzdělávat a zaměstnat, se zdá na první pohled rozumný. Jenže situace je samozřejmě daleko složitější, než jak to vidí jeho mozeček. Svědčí o tom právě ony neuvěřitelné hloupé a bigotní, většinou rasistické reakce mladofrontovních čtenářů pod rozhovorem s Jochem.

Zkuste si představit, jak byste se asi cítili, kdybyste ty čtenářské reakce četli jako Rom. Ty reakce signalizují, že česká společnost je vůči jakékoliv jinakosti neuvěřitelně nepřátelská. (Je to dědictví z husákovského komunismu, kdy byla česká společnost silně homogenizovaná a kolektivistická, totéž přežívá dodnes, v patologické formě.) Kdybych byl Rom a četl ty stovky nenávistných protiromských blábolů, měl bych pocit, že jediným možným řešením je snad jen řešení palestinské - prostě zahájit proti české společnosti ozbrojený boj.

Opravdu se divím, a je to zřejmě všeobecně přátelskou, nemohoucí mentalitou Romů v ČR - že se dosud na žádný násilný odpor v české společnosti nezmohli. Vážně si zkuste všechny ty protiromské sprostoty nahradit slovem "Češi" či "český" - jak by vám bylo a jak byste chtěli vůči lidem, urážejícím vás, jednat?

Z toho všeho vyplývá, že romský "problém" v České republice se asi nevyřeší JEN vzděláváním Romů, jak naivně argumentuje Joch. Ten problém je někde jinde. Vinny jsou obě strany, a česká většinová společnost víc, protože by měla být zralejší, rozumnější a tolerantnější.

Romové vědí, že je vůči nim společnost nepřátelská, a logicky se chovají podle toho. K vzdělávání a zaměstnání je málokdo přiměje, pokud bude česká společnost i nadále takto urážlivě nepřátelská. Jak k tomu přijdou Romové, kteří se nechovají asociálně?

České státní struktury a většinová společnost nejsou společností, kterou by mohli Romové považovat za svoji. Nejsou v nich doma. Proto jich zcela logicky parazitně využívají. Proč ne?

Češi za Rakousko-Uherska se vůči rakouské státní správě chovali přesně tak nepřátelsky, jak se vůči české státní správě nyní - v důsledku své zkušenosti s většinovou českou společností chovají Romové. Řešení bude tedy asi trochu jinde, než kde ho vidí Joch.

A už úplně trapné jsou Jochovy úvahy o kouření. Samozřejmě, že nikdo nikomu v kouření nebrání. Jenže lidi by měli mít k dispozici otevřené informace. Jejich potlačování ovšem napomáhá ziskům tabákových společností, a jsme zase tam, kde jsme byli na začátku tohoto článku - že SLUŠNÉ zákony ve SLUŠNÉ zemi chrání slabého občana před mocnými podnikatelskými zájmy.

Občan by měl vědět, že kouří-li, zkracuje si život o 12-15 let a zemře na nevyléčitelné choroby v děsivých bolestech.

Není pravda, jak tvrdí Joch, že není prokázáno, že sekundární kouření je škodlivé. Právě prokázaná škodlivost sekundárního kouření byla důvodem pro zákaz kouření ve veřejných místnostech ve většině civilizovaných zemí. Proč? Každý má právo si sám ničit vlastní zdraví a zemřít v bolestech podle vlastního rozhodnutí. Nikdo ale nemá právo sekundárním kouřením ničit zdraví jiných lidí a je prokázáno, že na sekundární kouření se umírá. A už nikdo nemá právo ničit zdraví kouřením například dětem. Proto se v Británii připravuje zákaz kouření v automobilech, když jsou tam přítomny malé děti, a rozumná společnost toto opatření samozřejmě schvaluje.

Jochovo gymnaziální teoretizování se střetává se zavedenou praxí. Joch běduje nad tím, jak zákaz kouření ve veřejných místnostech "omezuje lidská práva". Skutečností je, za těch pár let, co byl zákaz kouření zaveden v řadě západoevropských zemí, že je pobyt v restauracích a v hostincích v takové Británii dnes v čistém vzduchu nesmírně příjemný, na rozdíl od českých zakouřených knajp. (Nemluvě o tom, že pobyt v zakouřeném prostředí vážně poškozuje zdraví zaměstnanců restaurací.) Nemusíte se po jediném pivu - tak jako v Čechách - převlékat, protože máte zakouřenou košili. To, že je pobyt v hospodách a restauracích v Británii bez oblaku kouře příjemný, přiznávají i kuřáci.

A proč by mělo být něco špatného na dvojici mužů nebo žen vychovávajících děti?

Obrozenci se na českém prostředí podepsali ničivou silou. Obnovili ve vnějším světě nesrozumitelný český jazyk a tak způsobili, že se v českém prostředí až do samého zpitomění neustále opakují hlouposti a banality, místním lidem předkládané jako údajné filozofické klenoty - přitom jsou to směšné absurdity. Škoda, přeškoda, že se v Čechách dnes nehovoří anglicky či německy - kdyby byly výroky Romana Jocha k dispozici v mezinárodním diskursu, lidé by se jim nezřízeně smáli.

Stejně hurónsky by se bavili nad nízkou úrovní Mladé fronty Dnes - no srovnejte si ji s Frankfurter Allgemeine Zeitung...:)

Tragedie je, že kolik lidí v ČR čte ten Allgemeine Zeitung a srovná ho s Mladou frontou Dnes. A kolik lidí kdy slyšelo normální rozumnou politickou diskusi a bylo schopno ji srovnat s tím, čím Mladou frontu Dnes obšťastňuje Roman Joch.

Nemám přirozeně nic proti českému jazyku, sám jsem jím definován a jsem Čech "jako poleno". Uznávám, že češství se od Josefa Jungmanna definuje především jazykovou identitou. Bohužel však skutečnost, že se diskurs v české společnosti odehrává v "exotickém" jazyce, jemuž mimo české národní společenství skoro nikdo nerozumí a nikdo se o něj nezajímá, je vážným handicapem. Kdyby byla česká společnost bilingvní, bylo by tomu jinak.

Obdobný problém izolovanosti od vnějšího mezinárodního diskursu má například i Itálie. Domácí italský diskurs (Berlusconi) je s českým velmi obdobný.