Oběti jsou jen pro chudé

21. 9. 2010

Amerikou se šíří hněv, píše komentátor Paul Krugman v deníku New York Times. Je to hněv, který způsobuje, že lidé přirovnávají Obamu k Hitlerovi. Šíří se mezi superbohatými.

New York magazine otiskl článek o "Bědování jednoho procenta", o finančnících, jejichž firma byla zachráněna před bankrotem dotacemi z kapes daňových poplatníků a kteří teď zuří, že v důsledku těch dotací byly dočasně omezeny jejich prémie. Když miliardář Stephen Schwarzman srovnal jeden Obamův návrh s Hitlerovou nacistickou invazí do Polska, šlo o to, že návrh měl zlikvidoval daňovou mezeru, z níž měli prospěch právě manažeři finančnických fondů jako on.

Když je nyní pravděpodobné, že nejvyšší daně budou nyní v Americe zvýšeny na míru, jaká byla v Clintonově éře, zuřivost miliardářů se rozšířila do mainstreamu. Je jedna věc, když miliardář nadává na recepci. Je něco jiného, když časopis Forbes vydá na přední pozici článek, v němž tvrdí, že americký prezident se úmyslně snaží zničit Spojené státy v rámci své keňské "protikolonialistické" agendy a že "Spojeným státům se dnes vládne podle snů příslušníků kmene Luo z padesátých let." Když jde o obhajobu zájmů bohatých, zdá se, že normální pravidla civilizované a racionální diskuse už neplatí.

Zároveň se stala sebelítost mezi bohatými přijatelnou, dokonce až módní záležitostí.

V dnešní době už zastánci snižování daní ani neargumentují, že jejich bohatství se šíří společností i směrem dolů. Namísto toho slyšíme vehementní dementi, že by lidé, kteří vydělávají 400 000 či 500 000 dolarů ročně, byli bohatí. Jen se podívejte na všechny ty výdaje, které ti lidé mají, všechny ty daně z nemovitostí, které musejí platit, kolik musejí platit za své drahé rezidence, jak drahé je posílat děti do elitních soukromých škol, a tak dále. Vždyť s těmi penězi sotva vyjdou!

A mezi bohatými lidmi zakořenil agresivní pocit, že si své bohatství plným právem zaslouží. "Daně je to, co platíme za civilizovanou společnost," řekl Oliver Wendell Holmes - ale to bylo už dávno.

Pohled na bohaté Američany, jak bědují, plni sebelítosti, by byl komický, až na to, že oni zřejmě zvítězí. Téměř všichni Republikáni i někteří Demokraté už běží na pomoc utlačovaným bohatým.

Víte, oni jsou bohatí jiní než vy a já - oni mají větší vliv. Částečně je to tím, že dávají politikům finanční dary, částečně je to ale také otázkou společenského nátlaku - politikové tráví velké množství času s bohatými. Takže když čelí bohatí lidé hrozbě, že budou muset platit o 3 nebo 4 procenta vyšší daně, politikové cítí jejich hrůzu - daleko bezprostředněji než bolest rodin, které přicházejí o zaměstnání, jsou vystěhovávány na ulici a ztrácejí veškeré naděje.

A až bude nynější boj o daně pro bohaté vyhrán, můžete si být jisti, že bohatí budou požadovat škrty v oblasti sociální podpory a podpory v nezaměstnanosti. Amerika musí přijmout tvrdá opatření a všichni musíme něco obětovat.

Jenže, když říkají "my", mají tím na mysli "vás". Oběti jsou jen pro chudé.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 21.9. 2010