Jiří Pehe má o americkém prezidentovi zkreslené představy

21. 9. 2010 / Daniel Veselý

S řadou argumentů uvedených v článku lze bezesporu souhlasit. Česká politická a mediální pravice vidí v Obamově zrušení nepopulární radarové stanice americké protiraketové obrany a jeho měkkém přístupu k Rusku pomalu zradu a zbabělost, přestože Washington počítá s tím, že v České republice bude umístěno centrum raketového systému. Je nesmysl také přistoupit na tvrzení stoupenců Tea Party a jejich mediální kohorty v podobě TV Fox například o tom, že Obama je pomalu komunista, ale zároveň i fašista; vinit ho z rasismu či jej dokonce zobrazovat s hitlerovským knírkem.

Sporné je to však s Peheho tvrzením, že se Obamova vláda snaží reformovat zdravotnický systém. I když mnozí v přijaté reformě zdravotnictví spatřují průlomový skok k podstatnému zlepšení, několik vlivných levicových politiků a komentátorů včetně Dennise Kuciniche (ZDE) a Ralpha Nadera (ZDE) se k tomto kroku staví celkem kriticky. Ralph Nader dokonce uvádí, že většina zdravotního pojištění v rámci schválené reformy nenabude účinku do roku 2014 a do té doby podle výzkumníků z Harvardské lékařské školy zbytečně zemře 180 000 nepojištěných Američanů. Pehe v textu také píše, že "kritiku si Obama v českých médiích vysloužil i za údajnou neschopnost řešit účinně ropnou katastrofu v Mexickém zálivu." Americká vláda a představitelé ropného gigantu BP však od samého počátku lhali a veřejnost o závažnosti ekologické havárie dezinformovali, jak uvedla řada specialistů (ZDE).

Americký prezident byl podle Peheho "cupován i za věci, za které vůbec nemohl: kupříkladu udělení Nobelovy ceny za mír," a rovněž "se jistě dopustil i chyb, ale kritiku jeho prezidentských počinů nelez vyjmout z kontextu celkové situace ve světě i v Americe. Nejenže mnoho problémů zdědil od předešlé administrativy, ale také přebíral úřad v době, kdy se rozběhla největší ekonomická krize od 30. let minulého století " Ano, to je jistě pravda, nicméně ona kritika týkající se udělení Nobelovy ceny za mír Baracku Obamovi je opravdu na místě. Jak může někdo bojovat za mír ve světě opakovaným navýšením vojenského kontingentu do prohraného konfliktu v Afghánistánu, což konstatuje řada analytiků, s faktem, že se násilnosti a utrpení na všech stranách nevyhnutelně zvýšily? Zde již nejde o "zděděnou záležitost" ani o "chyby", ale o reál politiku, byť řada pozorovatelů Obamu omlouvá, že je pod zhoubným vlivem proválečných generálských jestřábů. On ovšem nese z titulu své funkce za tyto činy svrchovanou zodpovědnost.

I další kroky mírovou ratolestí ověnčeného amerického prezidenta jsou v příkrém rozporu s jeho údajným šířením míru ve světě: Obamova eskalace bezpilotní války v Pákistánu, Somálsku a Jemenu si vyžádala přinejmenším stovky civilních životů a podle některých představitelů CIA (ZDE) naopak Al-Kajdu a další protiamerické elementy posiluje. Obamova vláda rozšířila počet zemí, kde provádí tajné vojenské operace, z Bushových 60 zemí na Obamových 75, jak na jaře psal list Washington Post (ZDE) -- tedy běží o počin, jenž je opět v naprostém rozporu s mírovými ideály Gándhího či Martina Luthera Kinga. A jako by z jiného světa zní rozhodnutí Bílého domu týkající se autorizace CIA k zavraždění amerického občana podezřelého z terorismu, k čemuž se neodhodlal ani G.W. Bush (ZDE).

Profesor historie z Kalifornské univerzity Mark LeVine v textu (ZDE), v němž se zamýšlí nad marností národní bezpečností politiky Spojených států a zmiňuje obavy ohledně dalšího směřování Obamovy politiky, píše: "Prezident Obama v zásadě pokračuje v téměř všech hlavních opatřeních týkajících se Bushovy bezpečnostní politiky ať již standardně, nebo plánovaně. Státní tajemství, cílené atentáty, věznění na neurčitou dobu, odpor vůči zákonným procesům, odpírání obětem přiznaného mučení zákonného odškodnění atd." LeVine cituje Bushova bývalého ředitele CIA Michaela Haydena, jenž o Obamovi tvrdí, že je stejně agresivní jako Bush, pokud jde o obhajobu výkonné moci, která umožňuje a podporuje chod "války proti teroru." LeVine konstatuje, že suma vynaložená na obranu Spojených států, jež dosahuje rekordní výše jednoho bilionu dolarů, by mohla uspokojivě léčit ekonomické a sociální neduhy Spojených států, neřkuli celého světa.

Na závěr bych jen rád vyjádřil uspokojení nad tím, že se nemusím stále prodírat texty vyloženě propletené statickými a lživými tvrzeními, které český mediální labyrint nabízí, ale že se v rámci novinářského středního proudu můžu potýkat i s články osobností, jako jsou pánové Pehe, Keller, Bělohradský, Barša a další. Byť je práce výše uvedených v českém kontextu nadále marginalizována a napadána hloupostí a ignorancí, díky ní mi zbývá jistá dávka optimismu.

Vytisknout