Americké zbraně pro Saúdskou Arábii, aneb "Já si kopu vlastní hrob..."

20. 9. 2010 / Martin Hudec

Oficiálně má tato zakázka posílit vliv Saúdské Arábie, jakožto hlavního spojence USA na Blízkém východě, a je nepřímo namířena proti Íránu. Vzhledem ke stavu vývoje americké ekonomiky a veřejného dluhu USA, který se od "11. září" zdvojnásobil (6 000 miliard $ v roce 2001, 13 400 miliard $ v srpnu 2010) to spíše vypadá, že USA potřebují rozhýbat svoji ekonomiku za každou cenu. Oni vlastně ani nemají na výběr. Podle poslední zprávy amerického Statistického úřadu žije dnes 44 miliónů Američanů pod hranicí chudoby. To představuje nejen 14% americké populace, ale také seriózní problém pro Baracka Husseina Obamu, jehož vyhlídky na znovuzvolení se začínají pomalu, ale jistě kazit.

Tato zbrojní zakázka není, až na svůj rozsah, nijak výjimečná. USA prodávají zbraně svým spojencům pravidelně už od druhé světové války. V některých případech se tato politika USA vyplatila, v jiných případech se obrátila proti nim. Afghánští mudžahedíni i Saddám Hussein byli v určité době americkými spojenci... A všichni víme, jak to dopadlo.

Politika USA v oblasti vojenského, ekonomického a politického spojenectví v různých regionech světa (alespoň jeden pevný spojenec v každém regionu viz Japonsko v Asii, Kolumbie v Jižní Americe nebo Saúdská Arábie na Blízkém Východě) se může ukázat jako krátkozraká. Saúdská Arábie je sice jeden z nejbohatších států světa, ale zůstává absolutní monarchií, jejíž Ústavou je korán a jejíž soudní systém je postaven na náboženském právu - šarije. Jen pro informaci, v žebříčku demokracie ("Democracy index" - The Economist) se Saúdská Arábie umisťuje na 161. místě ze 167 zemí, a v žebříčku hodnotícím novinářskou svobodu ("Worldwide Press Freedom Index") sestavený mezinárodní organizací Reportéři bez hranic není pozice Saúdské Arábie o nic lepší (163. příčka ze 175 zemí).

Člověk by si i mohl myslet, že si Amerika občas vybírá "zajímavé" spojence...

Dalším důvodem této zakázky by mohla být snaha USA zajistit si dobré vztahy s jednou z ropných velmocí, jejichž význam spolu se snižujícími se zásobami ropy v příštích letech (desetiletích) exponenciálně poroste. Tak jak to potvrzuje i nedávno zveřejněná studie německé vlády a armády o"ropném vrcholu" (Peak Oil). Tento postoj zní logicky. USA nemají na svém území dostatek ropy na pokrytí své spotřeby, a jelikož americká veřejnost už asi žádnou vojenskou akci nepodpoří, musí na to USA "po dobrém". Ve střednědobém horizontu to pravděpodobně bude účinné řešeni. Problém je ale v tom, že budoucnost se na střednědobém horizontu nezastaví. A v tom spočívá krátkozrakost americké zahraniční politiky. Jestlipak si kongresmani při podpisu schválení této největší zbrojní zakázky v historii USA (a v historii vůbec) položí otázku:

"Co udělá Saúdská Arábie a další státy OPECu až ropa skutečně dojde?"

Jen v Saúdské Arábii představuje ropný průmysl 45% HDP, 75% státních příjmů a 90% exportu... To znamená že ztráta tohoto průmyslu bude znamenat totální zhroucení ekonomik blízkovýchodních států žijících z ropy. A jak v nedávné době ukázal téměř dokonaný bankrot Dubajskeho emirátu, snahy těchto zemí o diverzifikaci jejich ekonomik zatím moc úspěchů nedosahují.

A co tedy Saúdské Arábii zbude až ropa dojde? Stíhačky F-15, vrtulníky Apache, Black Hawk a další vojenský materiál dodaný USA.

Jen mě tak napadá, nebude to potom ze Saúdské Arábie přeci jen blíže do Evropy než na americký kontinent???

Vytisknout