Naše nulová tolerance má mnoho rozměrů

17. 9. 2010

reakce na článek Štěpána Kotrby ""Plout s davem" do lágru"

To, že jsem v dětství dostal často na prdel a jsem z rozvedené rodiny, ze mě taky neudělalo asociála, ale mohlo.

Co se týče volebního programu ČSSD v Karviné, tak došlo k chybě při přepisování:

  • pokračovat bude nulová tolerance -- nepřizpůsobivý nájemník se musí přizpůsobit : Slovo nájemník zde vůbec nemělo být. Správný text zní: budeme nekompromisně pokračovat v nulové toleranci -- nepřizpůsobiví nesmí obtěžovat život slušným lidem
  • z města vytlačíme obtěžující bezdomovce: Zde se jednalo o úplný nesmysl, který byl odstraněn a opět se jednalo o špatný přepis, možná snahu někoho, kdo se však nepřiznal..., píše čtenář, který se představil jako autor bezpečnostní části komunálního programu ČSSD v Karviné Bc. Petr Bičej. Osoba stejného jména je ředitelem karvinské městské policie . K tomu je ovšem nutno poznamenat, že ČSSD v Karviné na svých stránkách hlásá: "Nulová tolerance pokračuje a má výsledky"..., upozorňuje k tomu Štěpán Kotrba

Toto mé sdělení není omluva, ale informace pro Vás, píše dále Petr Bičej.

Jelikož jsem část programu o bezpečnosti zpracovával, tak vím, o čem je řeč a jak došlo k nesmyslné chybě. Jinak nevím, jaké máte zkušenosti s lidmi, kteří jsou na okraji společnosti, ale věřte, že práce s nimi není jednoduchá. Naše Nulová tolerance má mnoho rozměrů, mezi které patří spolupráce se všemi, kteří mohou přispět ke zlepšení situace, včetně pomoci těmto lidem. Na druhou stranu máte pravdu, že se každý může dostat do svízelné situace, ale ne každý z ní bude obviňovat všechny, jen ne sebe a ne každý se bude místo konstruktivního řešení věnovat alkoholu a parazitování na druhých. Znám bezdomovce, kteří žijí v azylových domech a není s nimi žádný problém a znám velmi mnoho těch, kterým jsme nabízeli různé formy pomoci, ale jim vyhovuje život bez pravidel a povinností. Vaše kritika spadá do kategorie "jsem mudrlant za každou cenu, ale řešení nemám".

Předpokládám, že pokud by jste s různými kategoriemi lidí, kteří jsou tzv. sociálně vyloučení, pracoval, tak by Vás rychle tyhle laciné kecy přešly. Já s těmi lidmi pracoval (bezdomovci, alkoholici, vězni) a v drtivé většině se jejich rodinná anamnéza neliší od "slušné" většiny. To, že jsem v dětství dostal často na prdel a jsem z rozvedené rodiny, ze mě taky neudělalo asociála, ale mohlo. Volba je totiž na každém z nás, uzavírá svůj dopis čtenář Petr Bičej.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 17.9. 2010