Jitro mastičkářů

17. 9. 2010 / Michal Vimmer

Ztroskotá vzpoura lékařů napřesrok jako vždycky? Nebo U Nás skutečně vystřídají doktory na vyšetřovnách a operačních sálech mastičkáři a báby kořenářky, jak varuje prezident Komory Kubek?

Podívejme se, proč čeští lékaři jako stav dosáhli za 20 let tak nízkého společenského statusu v režimu, kde peníze jsou až na prvním místě:

Kolegové v bílém vynikají nadprůměrnou politickou naivitou a nejednotou. Prodchnuti idealismem uvědomělé a obětavé národní inteligence si naši lékaři do svého čela vytrvale volili představitele nesmírně ochotné se sklonit před "objektivní"nouzí slabého národního hospodářství a nestabilitou křehké demokracie. Pod vedením gynekologa doc. Svobody byli členové ČLK vděční, že smějí v bortících se socialistických kulisách pracovat se západními přístroji a ordinovat západní medikamenty - a volit pravici. Lékaři osvobození z područí socialistického ÚNZ pokládali za samozřejmé, že časem nevyhnutelně dojdou stejné úcty a ekonomického postavení solidní vyšší střední třídy "jako na Západě." Přijde den ...

Byl to jen sen. Léta běžela, poctivě pracující stárli a místo blahobytu spokojené střední třídy míjely jen další probdělé noci. "Odborářské" názory lékařského plebsu, že snad by Komora měla hájit také zájmy bílého stavu, byly odmítány jako vulgární.

(Od té doby se lékaři nemohou shodnout, k čemu že je ta povinná Komora vlastně dobrá.)

Nelze přehlédnout, že poslanci s titulem MUDr. zasedali v českém parlamentě od Listopadu vždycky v hojném počtu a na vysokých místech. Že lékařské veřejnosti moc neprospěli, je nabíledni: Jakýpak konflikt zájmů, zodpovídají se přece svým voličům a pacientům, nikoli kolegům!

Když chudým aristokratům ducha začalo docházet, že v novém režimu nikdo nic nedostane za to, že poslouchá a drží se zticha v koutě, doctores Bém, Bubeník, Čermák, Joch, Langer, Macek, Rubáš a další chytili příležitost za pačesy. Každý přece mohl, jen chtít. Pružnější doktoři privatizovali ambulance, laboratoře a nemocnice, kde měli to štěstí v pravou chvíli zrovna ordinovat. Někteří zakládali nové zdravotní pojišťovny, jiní si na přilepšenou k hubenému platu pořídli třeba hospodu. Váhající nebo nemajetný doktor prostý - nerestituent, vlastník diplomu živý toliko z tabulkového platu, dál trávil v nemocnici dny, noci, víkendy na stráži ve službách lidu. Kdybyste, kolegové, dávali při lekcích marxismu-leninismu na fakultě pozor, jak to v kapitalizmu chodí...

Ne, už v 90. letech nestáli všichni na stejné startovní čáře. Z lékařů nemocničních a ambulantních soukromníků, mladších a starších, v novém systému vyrostli obchodní soupeři s minimem společných sociálních zájmů. (S čestnou výjimkou cechu individualistických, a přece solidárních zubařů.) Příznivě nakloněné zákony nahrávaly majitelům privatizovaných zařízení, zatímco řadový nemocniční lékař se postupem let na společenském žebříčku propadal a propadá pod úroveň bankovní úřednice na přepážce (před finanční krizí). Ne, nejsme jedné krve.

Symbolem deziluze a revolty mladší generace lékařů 90. let je příběh MUDr. Ratha. Někdejší člen ODS po svém prozření doputoval zprava do politického středu a přes odborovou nákazu Komory jako socialista na ministerstvo zdravotnictví. Nakonec Dr. Rathovi přišila česká média doživotní psí hlavu proto, že jeho politika hrozila zatím nejvážněji otřást základy českého zdravotního systému. Na čas ubrzdil nekontrolované dojení veřejných zdrojů farmaprůmyslem, aby z krmení molocha zbylo o něco víc také na zdravotníky. Typické je, že pokus skandálně namočit a utopit doktora Ratha se udál při hře o korupční "sponzoring" farmafirmou.

Snaha nespokojených lékařů vydobýt si důstojný standard mýtické "vyšší střední třídy" jinak než "spoluprací" v  mlýně korupčních milodarů naráží od prvních rathovských protestů 90.let dodnes na stojatou hladinu slepého mediálního zrcadla. Česká média protestující doktory nesnáší.

Kdykoli lékaři spustí ze dna společnosti svůj žalozpěv, dostane se jim zaručeně přísného pokárání a distance opatů české medicíny. Slyšme slova o poslání, řeholi a oběti (viz znovunalezený docent Svoboda, kandidát na primátora za ODS, prof. Beneš, neurochirurg, primář Koza, hematolog, či elegantní soukromník Dr. Stránský (věčný kandidát do všech pražských a senátních voleb.) Kupodivu se i na lékařské špičce najde kapacita, která přízemním nářkům bílého stavu rozumí. Žel, jediným mediálně respektovaným solitérem, kacířem mezi velikány české medicíny, který se léta rozhodně protiví demagogii "lékařské dobrovolné skromnosti" je U Nás jedině profesor Pafko, chirurg. Sám profesor Pafko však proud odporu proti lékařům neobrátí. Přitakání ideji, že vysoce vzdělaný člověk, vykonávající práci náročnou na výkon a čas, požívá v normálním světě úcty a je také naprůměrně honorován, zvláště, když v rámci své profese obětavě pomáhá lidem, zní U Nás jako rouhání.

Kdykoli lékaři zvednou hlas, mravokárci volají -- a co pacient? A co zdravotní sestry? Ti vás nezajímají, že? ( Naposled viz exministryně Jurásková, resp. chronicky rotovaný názor tzv. Schlangerových sesterských odborů.) Triviální skutečnost, že zdravotnictví je hierarchický systém, ve kterém o léčbě rozhoduje lékař a proto se bez něj nevyléčí a neobejde ani pacient, ani sestry, se v české protilékařské demagogii hravě ztrácí. Že bez strojvůdců vlaky nejedou, ani když jsou na nádraží všichni výpravčí na svých místech, je zřejmě srozumitelnější, než že lékaři většinou lidem pomáhají, zachraňují životy a chápou, že bez sester a zdravotníků to prostě nejde. To je samozřejmá věc.

Kdykoli lékaři poukážou na nepoměr mezi hodinami strávenými stresem v práci a výdělkem, který nemá v našem společenském žebříčku srovnání, ukáže se cifra jakéhosi průměrného platu. Ejhle!

Lékaři jsou na prvním místě! Co by ještě nechtěli, hamouni?

Kdo takové peníze doopravdy má a kolik hodin oceněných jednou stokorunou musí lékař strávit v práci, aby na takovou sumu dosáhl? To už tabulka nikomu neřekne.

Je trapné, když lékaři U Nás po 20 letech svobody prosí potenciální pacienty o soucit a sympatie. Když se doktoři ozvou a něco chtějí, oblékne si odvážná redaktorka MFD bílý plášť, vkročí do nemocnice, pronikne ke kojencům či k dokumentaci a senzační reportáž o skandální nedbalosti je na světě.

Čeští trpěliví lékaři se od společnosti nedočkali spravedlivé odměny, ale ani respektu, ani prosté slušnosti. Zdravotnictví bylo dlouhá léta ponecháno jako zapomenutá rezervace socialismu v kapitalistické džungli. Mlhavá iluze, že "tady u doktora je všechno zadarmo", dávala pacientům falešný pocit jistoty a bezpečí, zatímco lékaři a zdravotníci v reálném světě za branami nemocnic museli na tuto fikci platit a doplácet stále víc. Humbukem s "regulačními" poplatky jakoby socialismus pro pacienty skončil, aniž by viditelně zlepšil postavení personálu nebo komfort pacientů.

Nová vláda chce vzbudit dojem , že rovné škrty jsou "spravedlivé." Je to lež, spravedlivé jsou asi jako rovná daň, která bere "stejně" tomu, kdo dostává pár tisíc, jako milionáři.

Možná vláda věří, že o 10% míň lékařů bude taky vítaná systémová úspora. Můžeme si s Kalouskem říct, "jste opravdu přesvědčeni, že je tento systém tak efektivní, že v něm nelze ušetřit 10% ..." ? Není efektivní. Je zkorumpovaný, jistě. Ušetříme! Když mladí doktoři tolik potřebují peníze, ať si jdou za polární kruh nebo do Emirátů, když tam tak dobře platí. Co na tom, že tady mají přátele, rodiny, domov.

Možná chybět nebudou. Možná chybějící síly nahradí vzývané kořenářky a mastičkáři. Vždyť snad 20, snad 66% obtíží, se kterými chodí pacienti za lékařem nelze medicínsky vysvětlit a jde tedy pravděpodobně o chiméry. Lidé mají vskutku různé důvody hledat lékaře. Zde leží širé pole možností pro aplikaci placeba, uplatnění léčitelů, mágů i šarlatánů, nakonec i změnu paradigmatu. Zkusme to, Kalousku!

Vytisknout