Nelitujte Demokraty

20. 9. 2010

Hrozby, kterým čelíme, nepocházejí z šíleného křídla Republikánské strany, které může v nadcházejících volbách dosáhnout značných úspěchů, ale od institucí, jež mají za úkol chránit demokratickou participaci. Nebojte se Glenna Becka nebo Sarah Palinové. Nebojte se Tea Party Movement, birtherů, legií konspiračních teoretiků nebo milicí. Obávejte se korporátní mocenské struktury ležící za tím vším, kterou nikdo, od Baracka Obamy až po pravičácké cvoky znečišťující rádiové vlny, nemůže změnit. Pokud hegemonie korporátního státu nebude brzy rozbita, brzy upadneme do technologicky pokročilého věku barbarství.

Investování emoční a intelektuální energie do volební politiky je ztrátou času. Odpor znamená radikální rozchod s formální strukturou americké společnosti. Musíme přerušit tolik vazeb s konzumní společností a korporacemi, kolik je jen možné. Musíme vybudovat nové politické a ekonomické vědomí soustředěné kolem hmatatelných témat udržitelného zemědělství, soběstačnosti a radikální ekologické reformy. Demokratický systém a liberální instituce, které kdysi umožňovaly částečné reformy, jsou mrtvy. Existují pouze podle názvu. Nepředstavují už životaschopný mechanismus změny. A čím déle budeme hrát předepsanou absurdní roli v této frašce, tím horší to bude. Nelitujte Baracka Obamu a Demokratickou stranu. Dostanou, co si zaslouží. Prodali občany za peníze a moc. Lhali. Manipulovali a klamali veřejnost, od záchrany bank až k opuštění systému univerzální zdravotní péče, aby posloužili korporátním zájmům. Odmítli zastavit bezohledné korporátní ničení ekosystému, na němž závisí život všech. Zradili nejzákladnější ideály demokracie. A stejně jako Republikáni představují problém.

"Je to jako být v jámě," řekl mi v sobotu Ralph Nader. "Pokud jste v jámě hluboké čtyři stopy, máte šanci dosáhnout nahoru a dostat se ven. Jste-li v jámě hluboké třicet stop, musíte začít na jiné úrovni. "

Veškerý odpor se odehraje mimo arénu volební politiky. Čím více rozšiříme komunitu úvěrových družstev, komunitní kliniky a potravinářská družstva, a čím více vybudujeme alternativních energetických systémů, tím budeme silnější.

"V té míře, v níž tyto organizace expandují a dostávají se do komunit, kde neexistují, oslabíme nadnárodního Goliáše, od bank přes agrobyznys až k obřím zdravotnickým organizacím a řetězcům nemocnic," řekl Nader.

Selhávání liberálů při obraně zájmů pracujících mužů a žen, zatímco byla naše výrobní odvětví demontována, odbory ničeny a sociální služby omezovány, se ukázalo jako katastrofální a fatální pochybení. Liberálové, kteří zradili dělnickou třídu, jsou nevěrohodní. To je jeden z hlavních důvodů, proč protiválečné hnutí nemůže přilákat rodiny, jejichž synové a dcery bojují a umírají v Iráku a Afghánistánu. A liberální pokrytectví otevřelo dveře virulentní pravici. Máme-li znovu navázat kontakt s dělnictvem, budeme muset začít od nuly. Budeme muset znovu vytvořit vazby s chudými a dělnickou třídou, které liberální establishment přerušil. Budeme muset odsoudit liberální třídu stejně nahlas, jako odsuzujeme pravici. A budeme muset zůstat věrni morálnímu imperativu podporovat společné dobro a legitimní potřeby bydlení, zdravotní péče, zaměstnanosti, vzdělání a potravy.

V tomto volebním cyklu budeme od Demokratické strany opět bombardováni strašidelnými zprávami - navrženými koneckonců tak, aby sloužily firemním zájmům. "Raději Baracka Obamu než Sarah Palinovou," bude nám řečeno. Raději rozumné technokraty jako Larry Summers než ťulpasy jako John Bolton. Ale tentokrát musíme vydržet. Vyjádříme-li oprávněný vztek vyvlastněné dělnické třídy jako svůj vlastní, odsoudíme-li Demokratickou stranu a odmítneme s ní spolupracovat, můžeme začít bránit pochodu pravicový trolů, kterým je, zdá se, souzeno zdědit moc. Pokud bychom se opět ukázali jako ústupní, zdiskreditujeme socialismus, jenž bychom měli nabízet jako alternativu k zvrácenému křesťanskému a korporátnímu fašismu.

Tea Party Movement je, jak na to poukazuje Nader, "vzpourou přesvědčení". Většinu účastníků shromáždění netvoří chudí. Jsou to drobní podnikatelé a profesionálové. Mají pocit, že něco není v pořádku. Vidí, že obě strany mají stejnou odpovědnost za dotace a sanace, za války a deficity. Vědí, že tyto strany je nutno vyměnit. Korporátní stát, za jehož zájmy bojovali vůdci Tea Party jako Palinová a Dick Armey, tvrdě pracuje na tom, aby se ujistil, že hněv hnutí bude nasměrován na vládu spíše než na korporace a Wall Street. A pokud tito obhájci korporací uspějí, vznikne otevřenější forma korporátního fašismu bez socialistické protiváhy.

"Chudí lidé se neorganizují," lamentoval Nader. "Nikdy to nedělali. To byla vždy věc těch, kteří měli poměrně dobrou práci. Neuvidíte, že by se někde shromažďovali zaměstnanci Wal-Martu. Lidé, kteří jsou nejmilitantnější, jsou ti, kteří měli mezi modrými límci ta nejlepší místa. Úroveň jejich očekávání byla vysoká. Když cítili, že jejich práce je ohrožena, byli opravdu naštvaní. Ale když jste na 7,25 dolarů za hodinu, chcete zůstat na 7,25 dolarů za hodinu. Je to zvláštní. "

"Lidé institucionalizovali represivní moc v podobě kapitulace," řekl Nader. "To neznamená, že se jim to líbí. Ale co naděláte? Snažíte se s tím vypořádat co nejlépe. Systém ovládání je překvapivě diktátorský. Otevírá nová území a inovuje způsoby, jež nikdo v lidské historii nikdy neinovoval. Začnete v americké historii, kdy tyto podniky měly vliv. Pak měly lobbyisty. Potom stavěly kandidáty. Pak rozhodovali o jmenování do nejvyšších vládních pozic. Teď zrovna řídí vládu. Podívejte se na Halliburton a Blackwater. Včera někdo v naší kanceláři volal Úřad pro bezpečnost plynovodů kvůli explozi v kalifornském San Brunu. Ozvala se tisková mluvčí. Chlap v naší kanceláři viděl na obrazovce, že má vedle jména napsáno CTR. Řekl: 'Co je to CTR?' odpověděla: 'já jsem kontraktorka.' A on řekl, 'Toto je tisková kancelář ministerstva dopravy. Převedli tiskovou kancelář na kontrakt?', 'Ano,' řekla, 'ale to je v pořádku, chodím sem do práce každý den.' "

"Korporátní stát představuje konečné dozrání fašismu amerického typu," řekl Nader. "Ponechávají široké oblasti osobní svobody, tak že lidé si je mohou splést s občanskou svobodou - jde o svobodu jít tam, kam chcete, jíst, kde chcete, sdružit se, s kým chcete, koupit, co chcete, pracovat, s kým chcete, spát, kdy chcete, hrát si, když chcete. Pokud se lidé vzdali jakékoliv vlastní občanské nebo politické role, je v každodenním životě dost prostoru. Nemají svobodu podílet se na rozhodování o válce, zahraniční politice, doma o otázkách zdraví a bezpečnosti, daní nebo dopravy. To je geniální. Ale jednou z Achillových pat je, že cenu za korporátní stát představuje zhoršující se politická ekonomie. Nemohou zastavit svou chamtivost získat další sousto. Otázkou zůstává, v jakém okamžiku se dost lidí dostane do bodu zlomu, pokud jde o vlastní ekonomickou situaci? V jakém okamžiku řeknou, že už toho bylo dost? Až se to stane, bude stačit něco typu Tea Party, nebo [senátor Robert M.] La Follette nebo Eugene Debs?"

Je to antikorporační hnutí, jak je představuje skandinávská energetická společnost Kraft & Kultur, které musíme napodobovat. Kraft & Kultur prodává elektřinu výhradně ze solární a vodní energie. Začala spojovat čistou energii s kulturou, knihkupectvími a politickým vědomím, jež se aktivně vzpírá korporátní hegemonii.

Selhání Obamovy administrativy při použití peněz ze záchranných a stimulačních balíků na financování veřejných prací, jako jsou školy, knihovny, silnice, kliniky, dálnice, veřejná doprava a rekultivace přehrad, stejně jako při vytváření zelených pracovních míst, udusilo veškeré naděje na vážné hospodářské, politické nebo ekologické reformy vycházející od centralizované byrokracie korporátního státu. A protože vláda nenajala dost auditorů a kontrolorů, kteří by monitorovali, jak jsou stovky miliard z kapes daňových poplatníků proudící na Wall Street utráceny, dočkáme se brzy zpráv o všudypřítomném špatném hospodaření a korupci. Hniloba a korupce na nejvyšších úrovních našich finančních a politických systémů, spolu s rostoucí deprivací pociťovanou desítkami milionů Američanů, představují při absenci angažované socialistické alternativy vznětlivý troud pro strašnou pravicovou reakci.

"Pokud byste si vzali den volna a nedělali nic než poslouchali Hannityho, Becka a Limbaugha, a uvědomili si, že tak to chodí po 260 dní v roce, viděli byste, že to je ohromující," řekl Nader. "Musíte mít téměř genetickou odolnost na mysli i na těle, abyste nebyli ovlivněni. Tihle hoši jsou velmi dobří. Jsou chytří. Jsou zábavní. Jsou emocionální. Dostává mě to, tak jak to Air America nedělala, a kromě toho ta šla po [kritice] korporací, a korporace inzerují. Tihle pravičáci jdou po vládě, a vláda neinzeruje. A to je rozdíl. To neznamená, že jejich poselství je apelativnější. Air America skončila, protože nemohla sehnat reklamy. "

Nezbývá nám moc času. A čím déle budeme odmítat postavit se moci korporací, tím se staneme impotentnějšími, zatímco se společnost rozloží. Hra volební politiky, která je legitimována pravicí a takzvanou levicí v televizních show, je právě jen - hra. Odvádí nás od toho, co by mělo být naším každodenním úkolem - demontovat kousek po kousku železné sevření korporací vládnoucích nad našimi životy. Naděje je slovo, které se vztahuje pouze na ty, kdo čelí skutečnosti, jakkoliv bezútěšné, a v boji proti ní dělají něco smysluplného - což nezahrnuje frašku voleb a členství v tradičních politických stranách. Naděje znamená bojovat proti skutečným destruktivním silám, ne skandovat "Yes We Can!" na shromážděních řízených marketingovými experty, televizními štáby, výzkumníky mínění a propagandisty - nebo žebrat o to, aby Obama byl Obamou. Naděje, v rukou realistů, šíří strach v černých srdcích korporátní elity. Avšak naděje, skutečná naděje, zůstává zmařena naším kolektivním sebeklamem.

Podrobnosti v angličtině: ZDE