POSTŘEHY PŘI NÁVRATU

V ČR je o hodně dráž než na Tchajwanu

24. 8. 2010 / Petr Fiala

V letadle z Frankfurtu jsem dostal české noviny. Zdá se, že to vůbec nejdůležitější v současné České republice je Kajínek. Kajínek vězeň, Kajínek film... Fotografie, která je v jedněch novinách na první stránce, je ve druhých na stránce poslední. Mohl by mi prosím někdo vysvětlit, jaký je rozdíl mezi MfD a Lidovkami?

Jak jsem už na těchto stránkách inzeroval, v ČR je dráž než na Tchaj-wanu, aspoň pokud jde o potraviny a spotřební zboží. Pěkně je to vidět na cenách nadnárodních společností typu McDonald's, Subway... Částky jsou zhruba stejné, kurs koruny k tchaj-wanskému dolaru je ovšem zhruba jedna ku dvěma, takže ceny v ČR jsou ve skutečnosti skoro dvojnásobné. Dívám se na ceny knih -- stojí v průměru kolem tří set korun!

Opět je patrný vliv Západu - většina knih, které se mi dostaly do rukou, má obsah vpředu. Od známých vím, že v Praze na Evropské je spousta volných kanceláří k pronájmu. Možná to nějak souvisí s tím, co si lidé v ČR dost všeobecně myslí a v čem jsou utvrzování českými médii -- totiž, že ČR je přece jen jaksi významná. Že se o nás ve světě ví. Taková ta pohádka o srdci Evropy, která se sice hezky poslouchá, která je ale bohužel nepravdivá. Češi se na jejím základě přeceňují; možná i proto tak nadsazují v cenách.

Některé rozdíly v cenách jsou asi dány kulturně -- tak v Praze je pivo levnější než čaj, zatímco na Tchaj-wanu je tomu naopak.

Posledně jsem psal, že lidé jsou tu sprostí. Teď se ale s žádnými projevy otevřené sprostoty nesetkávám; spíš bych řekl, že lidé na sebe tak poštěkávaj, aby si náhodou ten druhý něco nedovolil..!

Ještě o tom myšlení -- nemůžu si pomoct, ale je divné: Tady v pekařství před koncem pracovní doby prodávají pečivo za poloviční cenu. Na Tchaj-wanu jednají podobně -- prodávají ovšem dva za cenu jednoho. O co tedy jde -- chtějí prodávat levně, nebo se zbavit nepotřebného zboží? V hypermarketu Albert mají tuto akci označenou jako 1 + 1. Ale, rozumí tomu zákazník?

Některé zvláštnosti stojí za zmínku a za vysvětlení: Přestože desetníky byly zrušeny, některé obchody v České republice v nich i nadále počítají. Proč ne, podporuje to nakupování ve větším množství. Na Tchaj-wanu zase zvláštním způsobem označují slevu. Tak v Praze osmička na zboží znamená, že sleva je osm procent. Na Tchaj-wanu osmička znamená osmdesátku (kdyby tam napsali tu nulu, asi by jim ruka upadla). Sleva v daném případě není ovšem osmdesát procent, ale procent dvacet.

Šokuje mě, jak málo se to tu změnilo: Všude vládne klídek a papírování. Studenti, kteří nastupovali na kolej, na které jsem se ubytoval, byli opět nuceni přečkat noc na zemi před vrátnicí -- co kdyby někdo z nich neměl náhodou papíry vpořádku?!

Klídek si Češi ovšem vzít nedají -- pěkně je to vidět na otevíracích dobách obchodů -- od osmi do pěti, a to ještě s půlhodinovou pauzou na oběd! Na Tchaj-wanu je hodně obchodů otevřeno nepřetržitě. Některé jsou otevřeny skoro pořád. Od osmi do pěti je myslím otevřená jenom pošta. Češi si hodně stěžují, že trpí nedostatkem finančních prostředků. Když člověk ovšem navštíví jejich kanceláře, je šokován tím, v jakém žijí luxusu. Tchaj-wan je jeden z deseti největších exportérů na světě. Tchaj-wanská kancelář WTO, to byl donedávna jen jeden stůl na kolečkách, který se různě posunoval po budově, kde ta kancelář sídlila. Každý brněnský notář pracuje v lepším pracovním prostředí!

Češi jsou obvykle silně navoněni, ale špatně oblečeni.

V Praze jsou dnes jiní cizinci než bývali. Kdysi to bývali hlavně Němci. Dnes jsou tu Rusové, ale hlavně, mnohem víc Asijců.

V Praze je složitější orientace než v Tchaj-peji; v metru chybí mapy!

Chtěl jsem ještě napsat o mírném podnebí, pak ale přišlo krupobití a bylo po mírnosti. Příroda je tu ovšem přece jen spíše krotká, včetně počasí; a to i přes tu bouřku.

Než jsem stačil dopsat tuhle hrst postřehů, ukradl mi někdo tašku s pečivem, kterou jsem si do veřejné knihovny, kde jsem psal, přinesl. To mi připomnělo, že se tu strašně krade. Myslím, že to došlo tak daleko, že se podvodné jednání stalo jakousi osobitou součástí české kultury. Když jsem si pokoušel půjčit, ukázalo se, že velká část inzerentů finančních služeb jsou ve skutečnosti podvodníci. Když jsem na to upozornil policii, věc bagatelizovali a tvrdili, že prý 'je to tam napsáno malými písmeny'. Já jsem volal na několik čísel, všude mě odkázali na číslo začínající na devítku, což jsou čísla se zvýšenou sazbou; na tuto skutečnost upozorňují ovšem jen někde! Policii to nezajímá!

Vytisknout