Tahle země není pro slabý

24. 8. 2010 / Jan Mertl

Povolební vývoj nabírá obrátky a po vyjádření podpory vládě se jednotliví ministři zabývají návrhy, jak ušetřit. Jakkoli dílčí úspory a zefektivnění chodu státní správy a veřejného sektoru mohou být účelné, podstatné je, že případné úspory nebudou použity na zlepšení veřejných služeb a zkvalitnění státní správy, ale na jejich zmenšení. A to jsou dvě různé věci, přičemž zmenšení (o kterém se nemluví) se schovalo pod zefektivnění.

Je současně třeba se zamyslet nad tím, jaký je koncepční záměr současné hospodářské a sociální politiky. Je evidentní, že konvenuje tržnímu neoliberalismu a ploché výkonové soutěži podle poměrně nejasných kritérií -- pořadí v soutěži se stanovuje podle získaných peněz. A peníze dávají občanům jejich práva, neboť práva občanská jsou z ekonomického hlediska redukována na právo volit. Jak už ale bylo na Britských listech rozebráno, problém tohoto způsobu je dvojí: jednak každá soutěž má své vítěze a poražené a tedy dobré umístění není dopřáno všem, a jednak postrádá kritéria objektivity, má nějaká pravidla hry, ale ta se mění tak rychle (legislativa, firemní normy), že to většina lidí ani nestíhá registrovat.

Současně výsledky té tržní soutěže absolutně neodpovídají jakýmkoli objektivním kritériím či žádoucím stavům a ani se jim neblíží. Jak vysvětlíme, že hrát v Ordinaci v růžové zahradě přináší násobně vyšší odměnu než hrát v Národním divadle? Jak vysvětlíme, že být manažerem střední firmy přináší násobně vyšší odměnu než chirurgem krajské nemocnice? Jak vysvětlíme, že firma, která se snaží uspokojit zákazníka, v konkurenci často podlehne nekalým obchodním praktikám?

Výsledkem tohoto prostředí je fakt, že mnoho lidí v soutěži prostě neuspěje. Nebo neuspěje dost. A pro tyto občany Česká republika v podstatě nenabízí nic. Respektive nabízí stále méně, zeštíhlený veřejný sektor, který už toho moc neposkytuje, konkurenční trh práce tlačící mzdy dolů a chudé veřejné rozpočty, které se především nedaří naplňovat, než aby byly nějak výdajově rozmařilé. O sociálních standardech, možnosti relaxace, spotřeby kvalitní kultury, rozvoji rodinného života a podobných nadstandardech se raději ani nemluví, to je přece věc každého, jak si to zařídí. A to je pro ty slabší občany smrtící rána a spirála, protože jim zbývají dvě cesty: být uvědomělý chudý (což je ale velmi nezábavné, stagnační a rizikové), nebo se stát opravdovým sociálem závislým na státu, což ale vede k sociálnímu vyloučení a dalším objektivně popsaným negativním jevům.

Ukazuje se tak stále jasněji, že funkce státu v ekonomice nejsou jenom ekonomicky změřitelné, že stát a také občanská společnost mají "pod palcem" i celkové společenské klima, reálné příležitosti pro všechny kategorie občanů a určitou míru jistoty, kterou bude mít garantovánu každý. Z druhé strany pochopitelně hrozí riziko zneužívání takto vytvořených výhod, ale to hrozí vždy, není výlučnou vlastností státu (např. i v soukromém pojištění existují pojistné podvody, a přesto nikdo nenavrhuje zrušení tohoto mechanismu nebo dokonce soukromých pojišťoven jako takových).

Bohužel, českou sociální politiku stále ovládá fenomén snahy a předbohatosti. Tedy představa, že bohatý je jen ten kdo se dost nesnaží, a nebo se snaží a bohatý teprve bude. Je skvělé, pokud se to někomu podaří, ale nemůžeme přece předpokládat, že se to podaří každému! To bychom opravdu museli předpokládat, že každý tu olympiádu vyhraje nebo tam alespoň pojede.

A tak bychom se mohli zamyslet nejen nad tím, jak šetřit. Ale také a snad především nad tím, jak to udělat, aby Česká republika byla dobré a pozitivně laděné místo k životu, a to pro každého občana, který bude chtít. Ne jen pro ty nadprůměrné a ekonomicky silné. I pro podprůměrné a ekonomicky slabší, neboť i to je jenom a jenom relativní veličina. Zdánlivě se jedná o filozofický koncept, jenže právě takové je třeba promítat do jednotlivých realizovaných opatření. Jinak se bude jednak o šetření beze smyslu, šetření pro šetření, které možná přinese snížení rychlosti peněz v oběhu, ale nic víc. Ekonomický rozvoj a reálné příležitosti určitě ne.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 24.8. 2010