Čulíkův protičeský rasismus

24. 8. 2010 / Tomáš Pečený

V Česku (i od Čechů žijících ve vyspělých zemích) se od Čechů zřejmě hodně rozmáhá rasizmus, a to rasizmus protičeský, viz i u řetězce "českou rasu" v článku o socializmu a v úvodním komentáři korespondence s autorem té 'Nenávist'i, p. Janýrem. Pro Dr. Čulíka jsme 1/, podobně jako pro Emanuela Moravce 2/ (a vlastně i Václava Havla ) 'Čecháčkové' a 'Apely Václava Havla, aby lidi "žili v pravdě" byly ignorovány, protože většina lidí nevěděla, co to znamená' v tom článku 'Co způsobilo...'. Jako jeden z těch, o jejichž nejtypičtějších postojích píše Dr. Čulík, že 'z nich snad nejcharakterističtější je tento: "Jsem zbabělec, a proto kolaboruju s cizí mocí, která zotročuje mou zemi a jíž jde o likvidaci mé kultury i mě samotného. Vím, že mě i mou kulturu tato kolaborace ničí a mrzí mě, že na tom osobně spolupracuju. Nedokážu se však vzepřít...' potřebuji reagovat. I k výtkám mladých a ne dost znalých (nemohu moc často používat ty výrazy, které se mi derou na jazyk a do klávesnice) oponentů, že jsem ve škole chodil do májových průvodů, tu popíšu svůj pocit z totáče, podstatně odlišný od toho z Čulíkova popisu:

'Vládly nám hovada (vždyť je znáte; že si je naši lidi vyvolali, nebylo už podstatné). Stádo splašených bejků se také nesnažím holýma rukama zarazit nebo usměrnit, ani do takového pokusu blbě zatahovat další lidi; ale můžeme tomu stádu nastavovat překážky.'

To je přístup, který podle mne není nijak špatný ani ponižující. Podrobněji o tom píšu v odkazu slovníček newspeaku toho mého občanského kréda o socializmu , hodně k té věci napsali i jiní lidé ve své korespondenci; podívejte se prosím mj. do okolí slov 'mostu inteligence' v té od odpůrce4; dopisy s tím člověkem byly moc charakteristické.

V odkazu výsledek referenda píšu o souvislosti takového přístupu a pojmu "dědičný hřích". Podívejme se na sebe i v lepším světle: Češi můžou být na sebe pyšní, ... a u slova 'generalizovat' v odkazu */.

Znal jsem víc jediného člověka (dobrý soustružník), kdo viděl svou situaci za "normalizace" tak, jak ji popisuje Dr. Čulík v tom článku 'Co způsobilo...'. Celý ten Čulíkův text, vycházející z pohledu jiné výzkumnice z 'vyspělé země', která to všechno nejspíš vidí zdálky prostorové, časové i věcné, je v hrubém rozporu s tím, jak situaci pamatuji a jak o ní četné ukázky skutečného pohledu našich lidí na ten režim uvádím zejména v tom odkazu slovníček newspeaku a v korespondenci; mj. teď s Ing. Hoškem u slova 'Průměrně'. Dr. Čulík neuvádí přesnou citaci otázky, kterou v rámci toho svého amatérského průzkumu mezi studenty o postojích rodičů použil. Nejspíš se v něm ty děti ptaly rodičů: 'Tati, cítil jsi za socializmu pořád strach?' Ale z odpovědi Dr. Čulík odvozuje, že ti rodiče necítili žádný strach projevit svůj názor veřejně. I když si odmyslím vliv kritičnosti potomků k rodičům a starším lidem, viz ty dopisy odpůrce4, je tak vedený "průzkum" zavádějící sám o sobě. O podobné věci jsem psal p. Beerovi a v odkazu výsledek referenda. Všichni lidé, s nimiž jsem byl v důvěrnějším kontaktu, v tom Husákově období věděli, že žijí v nesmyslném režimu, sloužícím někomu jinému, a odstranění totáče si přáli. Víc lidí sdílelo ale mou obavu, že konec toho režimu bude zároveň začátkem té opravdu poslední války. Když se ukázalo, že nevyhnutelný krach toho režimu už chápou i Vůdcové a není moc pravděpodobné, že by se do hromadného vraždění vojenskými prostředky ještě pustili, projevili lidé jasně masovou účastí na sametové revoluci, jak ten režim viděli. Kdyby měl Dr. Čulík s těmi postoji lidí nebo aspoň s titulkem toho svého článku pravdu, bylo by nás tenkrát na Letné pět. Ti lidé, které popisuje, jsou zřejmě mezi těmi, proti jejichž názorům teď polemizuji a kteří vytvářejí ducha Britských listů. I hodnocení výsledků Dietlova přístupu je v Čulíkově článku trapné: byl-li 'Muž na radnici' opravdu jeho dílem (už se mi to nechce hledat), vnímali jsme ho všichni jako trapnou propagandu, obdobnou 'Měsíci černých obrazovek' (oficielně "Měsíc československo --sovětského přátelství"). 'Infantilní občanství', spoléhání na to, že o všechno až po obživu se za nás postará stát, je právě ta levicovost, jak ji v tom článku o socializmu definuji; a jak její důsledek vidíme teď bohužel i na USA a jak ji Britské listy důrazně a soustavně propagují, mimo jiné právě těmi hesly o nežádoucnosti 'konzumu'; zřejmě v protikladu k ideálům, které pro nás autor vymyslel.

O roli Československé televize píšu v tom hlavním textu o socializmu . Ovšem, že se na zpříjemňování pobytu v tom socialistickém blbinci (na příkazy Vůdců a částečně i vlastním profesionálním étosem kvalitních výtvarných a hereckých výkonů) významně podílela. Ale vyčítat uměleckým dílům, že se zaměřují či zaměřovala na lidské a rodinné problémy, považuji za scestné ('Vstanou noví bojovníci', taková díla M. Majerové, 'Občan Brych', 'Příběh opravdového člověka' jsou jen nevábná propaganda). Řeči o úspěchu těch profesionálně kvalitních děl v odrazení lidí od aktivity vidím jen jako chiméru těch, kdo žijí v demokratickém systému a skutečné pocity lidí v totáči si ani nedovedou představit, nebo je nepřiznávají z jiných důvodů. Souhlasím s tím, že televize využívala propagandistické triky feminizmu; to ovšem plně zapadá do mého pohledu, že všechna levicovoyost (socializmy, ekologizmus, feminizmus) v jádru jedno jest, viz její definice na začátku toho mého článku o socializmu. O levicovosti umělců a jejím důsledku tu píši na řadě míst, týká se jí i rozbor prezidenta Klause, který cituji v tom článku o socializmu. V té souvislosti by vypadalo nenápadně, že právě Čulíkovy Britské listy prezidenta soustavně ostouzejí, i lživou charakteristikou v kritizovaném článku. Jenže v poslední době si více všímám i toho soustavného znevažování naší politické reprezentace propagandou "českého" tisku v cizím vlastnictví . Všimněte si, jak ten trend harmonuje s Čulíkovými a Dolejšího články a s placenou agitací proti americkému radaru u nás tehdejší reklamou v Britských listech.

Nedivím se tomu, že lidé považovali disidenty, kteří přežili skoro na svobodě a zdraví, mj. Dr. Čulíka, za nevěrohodné: víme, jak věznění surově poškodilo zdraví pozdějšímu prezidentu Havlovi; a to byl světově známý literát, o kterého se zahraničí účinně intenzivně zajímalo; o tom jsem psal odpůrci4 u slov 'ničit důsledně malé ryby'. Do toho zmíněného trendu Britských listů plně zapadá i zlehčování náckovského přístupu 'politika cukru a biče', výslovně aplikovaného na nás za Protektorátu, Čulíkovým výkladem, jako by byl Protektorát srovnatelný svým záměrem zlikvidovat český národ s Husákovou politikou; tak, jak to známe z textů účelových přepisovatelů naší historie pracujících pro ty cizí zájmy. O tom, na co se ten tisk v cizím vlastnictví zaměřil počátkem r. 2010, píšu v tom článku podrobně. Varující je, že ta propaganda je možná účinná, jak je vidět v tom Čulíkově kolaborujícím článku ze slov 'V lednu 2010 zjistila česká agentura pro průzkum veřejného mínění STEM, že 80 procent českých občanů zastává názor, že dnešní čeští politikové "nejsou na vyšší morální úrovni" než politikové z režimu v době před rokem 1989.' a z následného Čulíkova průzkumu. To byl právě takový levičácký "průzkum", jaké tu situaci samy vytvářejí; o tom píšu v článku jak zacházet s trhem u slova 'nejzrůdnější'. Novinářskou etiku zmiňuji i v článku 4/.

 

Tím vším nabývá důrazu původní výzva:

Porovnejte si prosím osobní část přístupu Dr. Čulíka a p. Pitharta s textem v tom článku o socializmu i blízko slov 'vědec' a 'inženýr', i s mou představou o tom, jak takové vztahy k jiným lidem vznikají.

A přidávám k ní i další:

Porovnejte si prosím tón přístupu Dr. Čulíka k Čechům s tím, který kritizuji v článku Bohumil Doležal, extremismus a petice . A jeho útoky na nás, že jsme kolaborovali s Husákem, s tím, jak teď zjevně kolaboruje on. ('Chyťte zloděje!')

 

K tomu článku o příživnících z podtitulu: Přesně ty pocity jsem míval i já */. Právě proto nechci, aby na to lidé zapomínali a udělali stejnou chybu, kterou jim pořád pod nějakými ušlechtilými záminkami někdo mazaně vnucuje. Na to se na této své stránce snažím upozorňovat; jako ukázku berte třeba zmínku o pohádkách v tom článku o socializmu.

 

Opravdu ponižující pro náš národ by bylo, kdyby si vládu, která s ním bude zase zacházet v zájmu jiných, vyvolal pod jiným názvem znova, ať doma, nebo ve větším celku. Viz ten článek o socializmu u slova 'revolucionář' a poznámky o Lisabonské smlouvě a k demokracii v EU a k obhajobě našich státních a národních zájmů ekologisty .

Vytisknout