O tom, jak novokřtěnecky věřím v lidskou dobrotu

17. 6. 2010 / Karel Dolejší

• Velmi oblíbeným trikem v nejrůznějších polemikách je vyvracet neudržitelný názor, který oponent ve skutečnosti vůbec nezastává, ale který jsme mu sami podsunuli. Když Kotrba píše o někom "kdo věří (ne ateisticky "je přesvědčen", ale novokřtěnecky "věří") v lidskou dobrotu, pokoru a následováníhodnou hodnotu poctivosti a odpovědnosti vůči lidem", tahá prostě z klobouku králíka, který tam není. Přímočaře optimistickou antropologii dnes nehlásá prakticky nikdo, atheista neatheista - nepočítáme-li ovšem pokrytecké řeči některých sektářů orientovaných výhradně na Nový zákon.
• V celém zbytku svého textu tedy Kotrba usilovně vyvrací výhradně vlastní myšlenkové konstrukce - což je jistě koníček nejen zcela neškodný, ale dokonce co nejvíce doporučeníhodný, ovšem za předpokladu, že si autor uvědomí, co tu vlastně vyvrací.
• Kotrbovy vlastní názory jsou neudržitelné prostě proto, že představují prolongaci silně zjednodušených trendů z prehistorických dob, kdy lidé a) neměli kapacitu ke zničení celého lidského rodu a b) neměli kapacitu ke zničení svého přirozeného prostředí. Přesně to je však čeká, pokud se budou nyní, když disponují podstatně větší mocí než kdykoliv v minulosti, chovat jako neolitický lovec. Kotrbou prosazovaná logika vede k naprosto nefunkční adaptaci na současnou ekonomickou i ekologickou krizi. V uvedené souvislosti je přirozeně to, kdo kdy vyhraje nebo nevyhraje volby - pokud to nevede ke skutečnému řešení krizové situace - v zásadě irelevantní. Destrukce není kapitalistická ani socialistická. Je smrtící.
• Pokud Kotrbou zmiňované hnací síly a trendy, přestože jsou autodestruktivní a neplyne z nich už ve výhledu několika dekád žádná budoucnost, nakonec skutečně v realitě převládnou, hodlám si dovolit ten "luxus" je ignorovat a nepřizpůsobit se, protože zrovna tato nefunkční absurdita role "posledního člověka" v naprosto odlišném, ale o nic méně opovrženíhodném smyslu, než jaký pro tento termín razil Nietzsche, bude asi tak to jediné zlo, kterého v takovém případě hodlám a nepochybně i dokážu sám sebe ušetřit.

Vytisknout