Rozhodli v neděli vlámští separatisté o rozpadu Belgie?

15. 6. 2010 / Ivo Šebestík

Na severu uspěla Nieuw-Vlaamse Alliantie (N-VA) a na jihu Partie Socialiste (PS). Povolební mapa Belgie se tedy na severu, ve vlámské oblasti, pokryla žlutě a o valonský jih se podělili především socialisté s liberály, reprezentovanými stranou s názvem Mouvement Réformateur (MR). V částech království ještě uspěli vlámští křesťanští demokraté (Christen-Democratisch en Vlaams), kteří v uplynulých volbách kandidovali s N-VA v koalici, ale o rok později se rozdělili, a valonští křesťanští demokraté (Centre démocrate Humaniste). Pár míst ve federální dolní komoře ještě zbude na Vlaams Belang (Vlámská důležitost), na obě zelené strany a na pár dalších politických uskupení. Celkem zasedne v dolní komoře 12 politických stran a v Senátu, do kterého se volilo také, jen o dvě méně.

To samo o sobě vytváří složitý a málo srozumitelný vzorec. Pro občany "přehledněji uspořádaných" států může takto sestavený parlament vyhlížet kuriózně. Belgičané jsou ale na něco podobného zvyklí. Když média v neděli postupně oznamovala výsledky sčítání po jednotlivých kantonech, ozývaly se v zemi smíšené reakce. Vítězné tažení N-VA, zcela otevřeně označované za vlámské separatisty, vytvářelo dojem, že 13. červen je posledním dnem Belgického království. Šéf strany Bart De Wever prožíval velký den. Belgické televize dlouze snímaly jeho vítězný pochod mezi příznivci a tiskovou konferenci. Na ní však Bart De Wever mluvil opatrně. Na přímou otázku francouzsky mluvícího reportéra, zda vítězství jeho strany bude skutečně znamenat, že se Belgie "vypaří z Evropy", odpověděl, že jeho strana nezískala absolutní většinu, takže nikomu nemůže vnutit svůj program".

Ten je však, podle předvolební rétoriky předáků strany, zřejmý. Pod volebním heslem: Denken-Durven-Doen (Myslet-Mít odvahu-Jednat) se skrývá výrazné oslabení role federálních institucí a posílení autonomie národnostně definovaných území. Především jde, pochopitelně, o Flandry. Ty považuje De Wever za pravicové, zatímco frankofonní území chápe jako převážně levicová. Belgičtí politologové se ale většinou shodují v názoru, že samotná N-VA je rozkročena ze středu oběma směry a sbírá nacionalisticky smýšlející voliče bez ohledu na jejich politickou orientaci. Úspěch této strany si vysvětlují především třemi momenty. (1) Osobou charismatického lídra schopného mluvit srozumitelně k voličům. (2) Dobře sestavenou kandidátkou, na které jsou známé osobnosti, ale také inteligence. (3) A konečně, strana dokázala využít nespokojenosti lidí s netečností vlády v období hospodářské krize.

Za těmito faktory se, pochopitelně, skrývají prvky nacionalismu, který odmítá solidaritu bohatších (vlámských) provincií vůči chudším (valonským). V těch letos, na rozdíl od minulých voleb, zvítězili socialisté před liberály. Socialisty vede rovněž charismatický předák Elio Di Rupo. I on je svým způsobem vítězem voleb. Ve svém teritoriu se socialisté prosadili proti liberálům, s nimiž mají ale jedno společné, snahu zachránit federální uspořádání a Belgii jako stát. V situaci, ve které se Belgie nachází už řadu desetiletí, při volbách zatlačuje národnostní téma vše ostatní do pozadí. A také letos se v zásadě spolu utkají zastánci federace se separatisty.

Už před volbami se konaly v zemi pokusy separatisty nějak přibrzdit. Varoval před nimi například viceguvernér Národní banky, Luc Coene, nebo šéf křesťanských odborů Luc Cortebeeck. Samotný De Wever si je vědom výbušnosti situace a mezi jeho prohlášeními, učiněnými krátce po volbách, zaznělo dokonce velice opatrné konstatování, že "žádná politická strana není schopna splnit úplně svůj politický program". Realismus nebo jen snaha získat čas?

Belgický deník Le Soir v pondělním vydání přinesl docela výstižnou karikaturu povolební situace v Belgii. Na ní král Albert II. vítá vlámského lva a valonského kohouta ve svém paláci. V ruce drží jídelní lístek v barvách Belgie, a říká: "Věřím, že znáte menu." K tomu, aby si vlámští nacionalisté rozporcovali jeho království, budou ale muset získat na svou stranu zástupce ostatních stran z nizozemsky (vlámsky) mluvícího severu. S jistotou mohou počítat asi pouze s Vlaams Belang. S křesťanskými demokraty se vlastně kvůli svému zjevnému separatismu před dvěma lety rozešli.

Bart De Wever mluví o postupné cestě reforem směřující k větší autonomii Flander, ne o rozpadu nebo o separatismu. Před volbami slovo separatismus nikdy nevyslovil a zakázal je používat i svým spolustraníkům. Říká: "Nejsme pro revoluci, ale pro evoluci federálního modelu." Slibuje vytvoření půl miliónu nových pracovních míst a oživení ekonomiky. Kritizuje předchozí vládu za nečinnost a v tom ohledu s ním souhlasí i někteří Valoni. Potřebu změn cítí celá země. Ne však za cenu rozpadu federace. Pokud se podíváme na počet voličů, kteří odevzdali svůj hlas N-VA, pak je to přibližně 1 135 000 osob. Vlaams Belang volilo na půl miliónu lidí. V zemi s více než 10 milióny obyvateli tahle čísla nejsou fatální, ale sílu separatismu není radno podceňovat.

Tento týden začínají jednání o sestavení vlády. Každý separatista, který má ve svém programu rozpad království, musí znát odpověď na to, co udělat s jazykově smíšeným hlavním městem Belgie a jeho regionem. Weverův recept je příliš přímočarý. Zrušit Brusel jako region a přičlenit jej k vlámské oblasti. Nejenom však Brusel jako takový je značnou překážkou pro porcování Belgie. Hlavním důvodem je, že zisk ze samostatnosti by se v konečné instanci nikomu příliš nevyplatil. Chudší valonské oblasti by utrpěly skutečnou pohromu, a nakonec by se z nich stala jen zanedbaná periferie Evropy, jakýsi apendix Francie. Sever by byl na tom sice lépe. Asi by byl k nerozeznání od Nizozemí, což by snad nemuselo vadit. Ale zmenšení území státu je přece jenom také zmenšením trhu, omezením vazeb, oslabením mezinárodního vlivu a tedy i pozice v EU. A to všechno jen kvůli sobectví části populace a touze několika desítek jedinců po nejvyšších státních a diplomatických funkcích? Možné je všechno.

V případě Belgie ale chybí ještě jeden rozkladný faktor. Ten vnější. Státy se rozpadají snáze, když to někomu silnému a mocnému vyhovuje. Na rozpad Belgie ale žádní supové nečekají. A tak se zdá, že Belgické království přečká i tento volební výsledek, tak příznivý pro nacionalisty. Jeden z nich řekl v neděli večer na adresu Valonů tato slova: "Jste naši sousedé a naši zákazníci, takže s vámi musíme vycházet co nejlépe." Myslím, že se vyjádřil dost srozumitelně.

Vytisknout