Lidé hlasovali pro nové strany, protože jsou zhnuseni dosavadní politikou

10. 6. 2010

Studoval jsem na vysoké škole v Praze od roku 1967 do 1972 a na svá studentská léta jsem si vzpomněl při čtení článku Karolíny Křišťanové "Levičáctví je OUT". Nikdy jsem nebyl v žádné politické straně, vstup do KSČ jsem několikrát odmítl, aniž bych se stal disidentem.

Jako důvod odmítnutí jsem vždy uváděl, že je mi přednější zachovat si svůj vlastní názor na věci kolem sebe a nemám žádnou vnitřní potřebu vstupu do strany. Někdy jsem i dodal, že marxismus mohu studovat sám soukromě. Někteří "soudruzi" nad tím kroutili hlavou, jiní to přešli mlčením.

Jenom jednou jsem si díky své prostořekosti před soudem, poukázáním na "komunistickou morálku", která se v té době skloňovala ve všech pádech, vysloužil za hrubou urážku soudu peněžitou pokutu. To už se psal rok 1986, pro ilustraci. Zažil jsem i několik normalizačních voleb a to i jako člen volební komise. Vím tedy dobře jaká byla v té době ve společnosti vypjatá atmosféra (my nebo oni), např. při rozhodnutí nejít k volbám.

Současné volby podle mne jasně dokázaly, že jak voliči "pravice" tak "levice" mají již dost, jak kočko-myších hrátek předváděných v parlamentu v přímých přenosech, tak nekonečných nechutných debat a zákulisních praktik přetřásaných médii. Nedělám si iluze o čistotě politiky žádné ze stran, které se dostaly do parlamentu.

Tyto volby podle mne byly veřejným prohlášením, že takto již dál nelze. Jak se osvědčí noví lídři a jakou politickou kulturu přinesou nové strany, to budou moci voliči posoudit v příštích volbách. Nejsem volič "levice" ani "pravice", vždy jsem volil menší strany vnímané většinou jako středové, bohužel většinou neměly dlouhého trvání.

V letošních volbách jsem byl skutečně na rozpacích koho volit.

Výsledkem byla jakási "důvěra" v jednu z nových stran, že by se snad naše politická kultura mohla změnit, přesto jsem hlasovací lístek vhazoval do urny "s těžkým srdcem", byla to volba z nouze. Podle výsledku voleb jsem v tom nebyl sám. Vedl jsem také doma rozhovor s mládeží, shodou okolností přibližně stejně starou jako slečna Karolína a snažil jsem se vysvětlit, že z toho, jak volila, nemusí být smutná (byla to také slečna), protože na výsledek si musí čtyři roky počkat a v příštích volbách může svoje rozhodnutí změnit.

Nakonec jsem dodal, že volby jsou tajné a koho volila, je pouze její věc a nikdo nemá právo ji za to kritizovat.

Snad ji to uklidnilo v tom smyslu, že neučinila žádnou špatnost. Její volbu jsem nijak neovlivňoval a při diskuzi po volbách jsme právě narazili na dělení levice-pravice, které u některých stran je skutečně nejasné, ve smyslu používané terminologie.

Právě jsem dočetl článek Jaroslava Čejky "Proti černobílému vidění", a ač sám spíše tíhnu ke konzervativnímu názoru než levicovému, s tím co píše mohu v mnohém souhlasit, i když ne ve všem. To by bylo ale na dlouhý výklad.

Sám bych si ovšem netroufl předložit Karolíně nějakou radu, ač o ni žádá, snad pouze to aby si uchovala nadhled a nesoudila lidi jenom podle toho kterou stranu volí.

Samozřejmě souhlasím s Vaším doporučením mladým lidem vycestovat do jiné země a zjistit jaký je svět kolem nás a nemusí to být jenom na západ, možná, že se rádi vrátí. Trochu mne překvapuje, že jako studentka mezinárodních vztahů a diplomacie, jejíž koníčkem je politika, tak trvá na tom, že příště bude zase moci hrdě nosit svůj oranžový náramek.

Myslím si, že to není nutné ale ve dvaceti to lze omluvit. K jejímu dotazu ohledně levičáctví a komunismu, by možná bylo dobré trochu pohledu do historie naší KSČ a vysvětlit mládeži celou tuto složitou historii českých zemí.

Moje poslední poznámka je: Proč si tato mladá slečna myslí, pokud jsem to správně pochopil, že povětšinou píší do Britských listů levicově smýšlející intelektuálové? Zkuste mi to vysvětlit prosím.

Vytisknout