Tržní reakce na problémy Řecka je zcela normální

20. 5. 2010

Článek paní Švihlíkové uvedl několik údajů, na základě kterých se snažila vytvořit závěr, že deriváty jsou špatné a CDS minimálně přispěly k této krizi, píše Ondřej Palkovský.

Tyto závěry je sice možné učinit, ale rozhodně ne na základě předložených faktů. CDS - stejně jako kterékoliv pojištění - je jen jinou formou sázky. Je nepovinné. Snaha tvrdit, že spekulanti vyhánějící cenu CDS nahoru jsou příčinou problémů Řecka, je věcně totéž, jako tvrdit, že bookmaker, který v sázkové kanceláři snižuje výherní kurz na sázky na váš bankrot, je příčinou vašeho bankrotu. Koupě CDS není povinnou součástí koupě dluhopisu, v nedávných dobách CDS vůbec neexistovaly, přesto se dluhopisy běžně prodávaly. Mezi růstem ceny CDS a růstem úrokové míry není přímá kauzální vazba; růst obého je spíše důsledkem poklesu důvěry investorů.

Článek paní Švihlíkové je zajímavým podkladem pro diskuzi, je dobře, že Britské listy takové články publikují. Co nechápu, je, proč publikují takové nesmysly, jako se objevily ZDE Protože se ale podobné závěry v médiích objevují dost často, alespoň ty nejkřiklavější trochu okomentuji.

"Snad každému gramotnému čtenáři jejích řádků už teď musí být jasné, že "nálada trhů", "přízeň trhů", "doporučení trhů" a jiné podobné věci, které jsou idiotskými a/nebo zkorumpovanými médii vydávány za ekvivalenty přírodních zákonů, před nimiž vlády, parlamenty i celá národní hospodářství musí stát v pozoru..."

Když si jde vláda půjčit na trh, tak se logicky vystavuje "náladám trhu". Když si jdete půjčit od souseda, vystavujete se "náladě souseda". Když si vlády půjčují s úmyslem splatit dluhopis tím, že si půjčí v době splatnosti znovu, vystavují se "náladám trhu" ještě více. Nechce-li se vláda přizpůsobovat náladám trhu, nemusí si půjčovat. Nebo si aspoň může půjčovat s úmyslem půjčku v době splatnosti opravdu splatit. A nebo se může inspirovat v hitlerovském Německu a zavést povinné investice do státních dluhopisů. Současná regulace penzijních fondů od toho ostatně nemá daleko.

"Zaveďte nejméně na několik let moratorium na splácení veškerých stávajících dluhů vlád, firem a jednotlivců."

Například výplaty z penzijních fondů, termínovaných vkladů, dlužné daně, nezaplacené faktury, nezaplacené mzdy...

"Okamžitě zakažte veškeré deriváty a obchody s nimi, nebo je aspoň zdaňte pro ně likvidačním způsobem."

Pan Kalous je asi jediný v České republice, kdo má alespoň přibližnou představu o tom, co by likvidace tohoto trhu způsobila. Nebo ji nemá; ale to mu zřejmě vůbec nebrání taková doporučení dávat.

"Okamžitě zakažte činnost ratingových agentur, především jim znemožněte známkovat spolehlivost vlád jako dlužníků."

Problém, který nevidíme, neexistuje. Mimochodem, investiční pravidla mnoha fondů (včetně penzijních) často stanovují, že je možné investovat pouze do cenných papírů s vysokým ratingem. Ony by se vlády mohly docela divit, kdyby o tyhle kupce svých dluhů přišly.

Nakonec, možná je to jenom snaha oživit propršený květen dobrým vtipem. Na celé záležitosti s Řeckém mě ale překvapuje následující: jestliže jsou dobré důvody, proč by někdo neměl splatit svůj dluh, pak mu nikdo nebude ochoten půjčit. Existují dobré důvody, proč Řecko nebude schopné splatit svůj dluh, dost dobré na to, aby mnoho investorů přesvědčily. Investoři tak jsou ochotni Řecku půjčit mnohem méně, výsledkem je růst úrokové míry. A to se přesně stalo. Trh tak v podstatě zareagoval, jak měl. Konec příběhu. Proč neustále všichni obviňují někoho jiného ("spekulanty", "short-selling", "deriváty" ...), když vše funguje tak, jak má?

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 20.5. 2010