Hlad peněz

21. 5. 2010

Každý kdo sledoval katastrofu v Mexickém zálivu má dle Monbiota důvod o tom pochybovat. Nejbohatší země světa se rozhodly nepřijmout pravidla, která mohla zabránit úniku ropy na Deepwater Horizon a zdůvodnily to tím, že taková opatření by znemožnila dosažení většího blahobytu.

Monbiot uvádí řadu dalších argumentů zpochybňujících tvrzení, že jedině ekonomický růst a blahobyt mohou zajistit ochranu životního prostředí. Celosvětově byla míra odlesnění v letech 2000 -- 2005 nejnižší v Demokratické republice Kongo (DRK), zatímco ve Spojených státech byla nejvyšší. Úbytek lesů (6% ročně) byl téměř dvakrát tak rychlý jako v Indonésii a desetkrát rychlejší než v DRK. Jak je to možné? Důvodem je skutečnost, že chudé země mají méně peněz na investice do zpřístupňování odlehlých oblastí a na kácení dřeva.

Bohaté země však nerabují jen své vlastní zdroje. Environmentální pohromy způsobené ropným průmyslem v Ekvádoru a Nigérii nejsou vyvolávány ekvádorskou ani nigerijskou poptávkou, ale žízní bohatých zemí po ropě. Odlesnění v Indonésii je způsobeno poptávkou bohaté části světa po palmovém oleji a po dříví, v Brazílii je potom důsledkem našeho hladu po dřevu a zvířecích krmivech, vysvětluje Monbiot.

Je zajímavé, že Velká Británie nepočítá v oficiálních odhadech svých emisí s tzv. outsourcovanými emisemi, totiž se skleníkovými plyny, které vyprodukují jiné země vyrábějící zboží pro britský trh. Británie dováží 253 milionů tun oxidu uhličitého zhmotněného do zboží, které nakupuje. Pokud to zohledníme, potom zjistíme, že namísto snížení emisí se jejich objem od roku 1990 zvýšil (viz zde). "Peníze ničí životní prostředí," dodává Monbiot.

V této souvislosti se Monbiot zmiňuje o tzv. Dark Mountain project, u jehož zrodu stál Paul Kingsnorth, s nímž vedl Monbiot před necelým rokem na stránkách Guardianu polemiku o budoucnosti průmyslové civilizace (překlad korespondence Monbiota a Kingsnortha možno přečíst zde) a jehož myšlenky se rychle šíří napříč environmentálním hnutím. Monbiot cituje Kingsnortha, který tvrdí, že "kapitalismus pohltil zelené," a že namísto toho, aby se environmentalisté snažili chránit přírodní svět, pracují na tom, aby si "lidská civilizace udržela takovou úroveň komfortu, kterou bohatí světa, tedy my, považují za své právo."

Dark Mountain Project kritizuje současné zelené za to, že žádají jen to, abychom nahradili staré a špinavé technologie novými -- větrnými a solárními farmami, apod. -- které pouze zničí další část divočiny, že ztratili svůj cit pro přírodu, že zjednodušili celý problém na otázku techniky, že zapomněli na to, že mají bránit biosféru a že se místo toho snaží zachránit průmyslovou civilizaci.

Podle Kingsnortha se průmyslová civilizace řítí ze srázu a nikdo ji nemůže zastavit. Namísto omezování dopadů naší civilizace bychom proto měli "začít přemýšlet o tom, jak budeme žít při jejím pádu a jaké poučení si můžeme vzít z jejího kolapsu... naším úkolem je zdolat přicházející sestup jak nejlépe dovedeme a vytvořit přitom nové mýty, které by lidství vrátily jeho skutečné místo."

Monbiot s těmito myšlenkami částečně sympatizuje, ale zároveň je vidí dost kriticky. Industriální civilizace je dle jeho názoru mnohem odolnější, než se domnívají autoři projektu Dark Mountain. Když například John Michael Greer v úvodní eseji první publikace vydané pod záštitou tohoto hnutí tvrdí, že produkce konvenční ropy vyvrcholila v roce 2005, že produkce plynu vyvrcholí v roce 2030 a produkce uhlí v roce 2040, považuje Monbit dva poslední údaje za naprostý žvást.

Vládní čísla ukazují, že podzemní zplynování uhlí - založené na vhánění kyslíku do uhelných slojí a čerpání vodíku a metanu, které se tím uvolní -- může zvýšit pevninské zásoby uhlí sedmdesátkrát. Existují také rozsáhlé zatím nevyužité zásoby dalších fosilních paliv jako jsou ropné písky, bitumen apod., k nimž se energetické společnosti obrátí, jakmile tomu bude odpovídat jejich cena na trhu.

"Jako všechny kultury i ta industriální v jistém bodě zkolabuje. Nejpravděpodobnějšími příčinami bude vyčerpání zdrojů či klimatická změna. Ale nemyslím si, že k tomu dojde brzy: určitě ne v tomto století a možná ani ve století následujícím," píše Monbiot, který nadto kritizuje výpadky hnutí Dark Mountain proti průmyslovým technologiím: Je přece rozdíl mezi dopadem, který má na životní prostředí větrná farma a škodou, která vznikne při těžbě ropy či ropných písků.

"Můžeme přece akceptovat tyto výhody a zároveň odmítnout trvalý růst. Můžeme přijmout techniku (strojírenství) a odmítnout mnohé její praktické aplikace. Můžeme bránit systém zdravotnictví a kritizovat zbytečnou spotřebu. Takový přístup je nudný, neromantický, jeho úspěch je nejistý, ale je mnohem méně nebezpečný než jeho alternativy," píše Monbiot závěrem svého článku a dodává, že na festivalu, který pořádá tento měsíc hnutí Dark Mounatin, bude účasten.

Pro Energybulletin.cz vybral a přeložil Marek Kvapil.

Zdroj: ZDE

Vytisknout