Speciál Omylů Václava Moravce

Test z jednacího řádu sněmovny jako kritérium volební přijatelnosti

5. 3. 2010 / Bohumil Kartous

Takový pořad sám o sobě je vcelku pochybnou mediální existencí. Prefabrikované a sterotypizované odpovědi na otázky, které se dají předpokládat (ba je nutné je předpokládat, jinak by nebyly dostatečně obecné a divákovi srozumitelné), představují jakousi "hlubší" sondu do politické reality v této zemi. Její hloubku je však nutné posuzovat jako relativní, a to tak, že na billboardu je prostor pouze pro slogan, kdežto v diskusi je možné ptát se po podstatě sloganu. Tento potenciál ale přichází vniveč, pokud je diskuse jen sérií na sobě relativně nezávislých a především dostatečně zobecnitelných verbálních emotikonů, které mají zhruba stejnou vypovídací hodnotu jako jediný slogan na billboardu.

Proto asi tvůrci dbají zejména o formu mediálního zpracování (obleky, kravaty, vlajky, smrtelně vážná tvář moderátora), která dokáže vzbudit dojem, že jde pod povrch billboardu.

Nicméně v některých případech se urputná snaha mění v monumentální pomník bizarnosti. A tak v uvedeném pořadu, aby dostatečně naplnili kritéria sledovanosti a vzbudili dojem profesionality, otestovali na konci pořadu diskutující politiky z "odborných" znalostí. A tím předmětem, ze kterého byli politici zkoušeni, byl jednací řád Poslanecké sněmovny PČR. Pro konkrétnost, jednalo se o otázky typu "v jakém termínu musí sněmovna projednat návrh zákona vrácený senátem", nebo "jaký je minimální počet poslanců, aby byla sněmovna usnášeníschopná"...

Předně: je třeba explicitně upozornit na to, že tvůrci pořadu přítomné diskutující velmi jasně a zřetelně hodnotili a srovnávali je, vystavovali jim jakési vysvědčení. A to celé jen proto, aby byl pořad zábavnější; osobně nevěřím tomu, že by racionálně uvažující člověk, navíc novinář, mohl něco takového myslet vážně.

Ve vyřazovacím testu, kdy špatná odpověď znamená konec v "soutěži", první odpadli pochopitelně ti, kdo ještě ve sněmovně nesedí, současní poslanci se vesměs zdatně drželi. Jenže v takovém testu je skutečně úplně jedno, jak kdo dopadl, na respektu k němu jako k volebnímu kandidátovi by to nemělo nic měnit.

Jenže dojem je úplně jiný. Ačkoliv je to naprosto pochybné hodnocení, Česká televize to předem nedeklaruje a ovlivňuje dost podivným způsobem mediální obrazy politiků, jejich pro volby velmi důležitá alter ega, jakkoliv je toto prizma absurdní a jakkoliv je založeno na velmi pochybném naplnění autoritativní formy mediálního sdělení.

Pocit, který má pravděpodobně divák získat, je ten, že veřejnoprávní autorita ověřuje předpoklady politiků k výkonu jejich funkce. Je to ale stejně nesmyslné, jako když vysoká škola bude u přijímacích zkoušek uchazeče testovat z toho, co se teprve mají na vysoké škole naučit, a aby to bylo ještě nesmyslnější, bude je zkoušet výhradně ze znalostí vysokoškolského provozu vyplývajících z nějakého fakultního řádu. A jakoby aby ani tohle ještě nebylo málo, uchazeči, kteří se hlásí ze střední školy, budou hodnoceni ve stejném testu společně se studenty, kteří už na dané vysoké škole studují. Pro přesnou ilustraci, "Otázky" by mohly vypadat třeba takto:

1) Jaké jsou úřední hodiny studijního oddělení?

2) Kdo schvaluje žádost o přerušení studia?

3) Kolik studentských členů má akademický senát fakulty?

4) Jaký je minimální počet kreditů, které musí student bakalářského studia za ročník získat?

5) Kolik je nejvíce možných řádných opakování téže zkoušky?

Zůstává němým faktem, že i když je takový "kvíz" naprosto irelevantním kritériem, samotný "žánr", jakým je znalostní test, je brán vážně, je masově respektován. A v tom spočívá nešťastná demagogie takového "testování".

Je nutné klást si otázku, co s takovými otázkami a Otázkami, které pod dojmem serióznosti silně bulvarizují předvolební kampaň. A ještě zásadnější otázka se vtírá: co teď sakra mají dělat ti, kteří mají bulvarizaci v popisu práce?:)

Vytisknout