Co zákony a politikové nenapraví

5. 3. 2010

Ve středu tento týden vydala Katolická biskupská konference v Anglii a ve Walesu dokument, který má název "Jak si vybrat dobro pro společnost". A je to zajímavé, protože v době, kdy se soustřeďujeme na nadcházející volby, hovoří tento dokument o skutečnostech, o nichž se nerozhoduje ve volbách, které nemohou vlády určit zákonnými prostředky, avšak které přesto hluboce ovlivňují charakteristické rysy společnosti a kvalitu života lidí.

Při cestě do práce v pátek ráno mě zaujala v britském rozhlase tato Myšlenka pro dnešní den, náboženská poznámka, kterou pronesl hlavní britský rabín lord Sachs. Myslím, že zaujme i vás. (JČ)

Jde o věci jako je důvěra a soucit a velkomyslnost; solidarita a zdvořilost, kterou projevujeme jako občané, a síla našich rodin a komunit. O těchhle skutečnostech se ve volbách nikdy nerozhoduje. Přesto na nich závisí všechno - to, jak se cítíme, že nás společnost podporuje, anebo naopak to, do jaké míry se cítíme být zranitelní a opuštění.

Je důležité si připomenout, že slovo "politika" samo o sobě znamená dvě věci, ne jednu. V jednom smyslu používáme slovo politika dnes, totiž charakterizujeme jím strany, volby, lidi, kteří se dostávají do vlády - politika je v tomto smyslu boj o moc.

Avšak slovo "politika" má také starší význam, který je spojený se slovem "polis", město, neboli to, čemu dnes říkáme společnost. A společnost není založena na konkurenčním boji, ta je více založena na spolupráci. Je méně založena na moci a více na tom, co nás všechny spojuje prostřednictvím kolektivní totožnosti a sdíleného osudu. Jsou to skutečnosti, které nás spojují bez ohledu na to, jak hlasujeme ve volbách. Jde totiž o společné dobro.

A to závisí nejen na vládách, ale i na nás, na nás všech společně. Dobro žije ve zvyklostech srdce, které vznikají v rodinách, které se praktikují v sousedských komunitách a které se každodenně obnovují v nedramatických činech laskavosti a pomoci. Pokud o ně přijdeme, žádné zákony na světě je už neobnoví.

To právě dobře vědí židé, kteří se tohle naučili během téměř dvou tisíc let života jako menšina, která byla často bez občanských práv. Židé přežili v důsledku obrovské síly svých manželství, komunit, sociálních institucí, synagog a škol. I když židé vůbec neměli politickou moc, měli "polis" v tom druhém smyslu slova: pouto příslušnosti a vzájemné odpovědnosti.

Náboženské organizace i jiné společenské asociace tohle dělají pořád, aniž by se to dostalo do titulků zpráv: podporují rodiny, budují komunity a hovoří s dobrými anděli naší letory. Politika funguje nejlíp, když si uvědomujeme, jak je politika omezená. Jak to napsal spisovaatel Oliver Goldsmith: "Zákony a králové dokáží ovlinit přece tak málo z toho, co zažívá lidské srdce!" Ta druhá část, ona polis, tu vytváříme my všichni každý den, když usilujeme o společné dobro.

Zdroj v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 8.3. 2010