Češi proti potupným kontrolám, aneb když Schengen, tak pro všechny bez rozdílu!

5. 3. 2010 / Daniel Strož

Kolem potupných kontrol českých občanů cestujících do Německa se konečně začalo cosi dít. V úterý (2. března) vyzval premiér ČR Jan Fischer ministra vnitra Martina Pecinu, aby se tímto problémem začal zabývat a o výsledcích pak urychleně informoval jeho i vládu. Nečinným nezůstal ani předseda ODS Mirek Topolánek, který proti této neustále se stupňující šikaně téhož dne vystoupil přímo v Bruselu. Záležitost si za svou vzali i čeští europoslanci a zdá se, že tentokrát skutečně všichni, bez ohledu na svou politickou příslušnost. Tak, jak jsem je k tomu ve svém předešlém článku z 24. února "Problémy českých občanů na hranicích s Německem, aneb pro nás neplatí Schengen?" naléhavě vyzýval.

Ale ani pro mne se tato české občany ponižující záležitost neuzavřela pouhým sepsáním příspěvku. Jelikož v anglické mutaci Britských listů byl promptně zveřejněn jeho překlad, přivedlo mě to na myšlenku, abych tento materiál poskytl dalším významným činitelům Evropského parlamentu. Obdržel jej tedy ode mne jak Nikiforos Diamandouros, Evropský veřejný ochránce lidských práv (ombudsman), tak předsedové všech politických skupin v EP a zároveň i někteří europoslanci z nejrůznějších zemí, s nimiž jsem se během svého působení v Bruselu a ve Štrasburku nějak blíže poznal. Samozřejmě, že jsem již předtím – bezprostředně po zveřejnění v BL – s článkem seznámil všechny europoslance za ČR.

Na můj článek okamžitě zareagovala většina z delegace komunistů, zařazené v EP ve frakci GUE/NGL. Stanislav Suja,vedoucí poslanecké kanceláře Miloslava Ransdorfa mi sdělil, že také Ransdorf – podobně jako já – se tímto tématem již v minulém roce zabýval. Obrátil se tehdy písemně na předsedu Evropské komise J. K. Barrosa, avšak od dalších kroků potom upustil v domnění, že věc přejímá česká vláda. Aktivity v tomto směru podnikla i česká delegace sociálních demokratů v EP.

Vladimír Remek mi prozatím dal na vědomí, že je s mým příspěvkem v BL obeznámen a z kanceláře Jiřího Maštálky mne Jana Sedláčková informovala nejenom o „ostrém“ Topolánkovu bruselském výstupu, ale i o tom, že Maštálka připravuje na příští týden ve Štrasburku, během plenárního zasedání, určitou formu protestu. V osobním rozhovoru s Maštálkou jsem se pak dozvěděl, že půjde pravděpodobně o takzvanou Otázku Evropské komisi, v níž bude europoslanec požadovat vysvětlení všech dosavadních hraničních incidentů. Upozorňuji jenom, že během nastávajícího pléna je na program jednání zařazena (v úterý 9. března) parlamentní rozprava se schengenskou tematikou, která by se snad dala „zneužít“ k tomu, aby v ní alespoň někteří z českých europoslanců vystoupili s těmito problémy svých spoluobčanů.

Závěrem musím vznést kritiku vůči českým sdělovacím prostředkům, které v posledních dnech celou záležitost zúžily výhradně jenom na „šikanu českých řidičů v Německu“. Nejedná se ale zdaleka pouze o řidiče – a psal jsem o tom již minule – jde o záměrné šikanování českých občanů, ať už cestují jakkoli, nebo čímkoli. Mohu k tomu doložit vlastní zkušenost, nabytou při cestování rychlíkem Praha - Norimberk. Těsně po přejezdu hranic do vlaku nastoupili dva dost ošuntěle (tím chci naznačit, že hlavně podezřele) vyhlížející civilisté a začali s kontrolou v kupé první třídy, kde jsem seděl. Jeden z nich mi před nosem zamával jakousi legitimací, a když jsem ho chytil za ruku, abych si text na ní mohl přečíst, měl už jsem pocit, že se ten druhý na mne vrhne. Prokázal jsem se jim pak česky vyplněným průkazem europoslance, což u nich vyvolalo řadu nepřístojných poznámek. Teprve v momentě, kdy jsem z kapsy vytáhl svůj německý průkaz (kandidoval jsem do EP jako německý občan za ČR), došlo k naprostému zvratu v jejich chování a omlouvali se. – Takže: jde o šikanu českých občanů, nebo nejde?

Zažil jsem to na vlastní kůži.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 8.3. 2010