Mezinárodní den žen je upozorněním na přetrvávající znevýhodnění žen

3. 3. 2010 / Alena Křížková

Z hlediska socioekonomického postavení je Česká republika v evropském srovnání sice jednou ze zemí s nejnižším podílem osob ohrožených chudobou, ale velký podíl populace žije v podmínkách těsně nad touto hranicí. Ženy jsou jednoznačně více ohroženy chudobou než muži. V České republice jsou to především tyto skupiny žen: starší ženy, mladé ženy (18–24 let), matky samoživitelky, migrantky (data jsou z EU-SILC survey 2007) a romské ženy. Závažným důsledkem ohrožení chudobou žen je ohrožení chudobou u dětí, které vede k další reprodukci chudoby. To se výrazně projevuje i v České republice, protože zatímco míra ohrožení chudobou v české populaci celkově je 10 %, míra ohrožení chudobou nezletilých dětí je 16 %.

Klíčem k sociálnímu začlenění v současné evropské společnosti je placené zaměstnání. Proto byl také rok 2010 vyhlášen evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Ale ani placené zaměstnání nemusí být pojistkou proti ohrožení chudobou. Nejistá práce a pracovní znevýhodnění jsou totiž situace, se kterými se na trhu práce významně častěji setkávají ženy než muži. Národnost, etnický původ, věk, složení domácnosti, dosažené vzdělání a zdravotní stav jsou pouze některými charakteristikami, které diferencují populaci žen a mužů v přístupu k lepšímu a dobře placenému zaměstnání.

V roce 2008 činila průměrná měsíční mzda žen v ČR 22 434 Kč oproti průměrné mzdě mužů 31 230 Kč. (ČSÚ. 2009. Struktura mezd zaměstnanců v roce 2008. Praha: ČSÚ ) To znamená, že ženy byly v průměru odměňovány pouze 71,8 % průměrné mzdy mužů. Je pravda, že k tomuto významnému rozdílu přispívá skutečnost, že ženy pracují často v jiných zaměstnáních než muži. To, že téměř polovina žen je na českém trhu práce koncentrována pouze do 10 ze 107 kategorií zaměstnání, je jednak důsledkem existující diskriminace v přijímání do zaměstnání a fungujících stereotypů, které mají vliv na volbu studijního oboru i volbu zaměstnání. A jednak je tato segregace zároveň příčinou i důsledkem mzdových nerovností. Obory, ve kterých jsou nejvíce koncentrovány české ženy (každá šestá česká žena je zaměstnána jako administrativní pracovnice, každá jedenáctá je ošetřovatelkou nebo zdravotní sestrou, každá třináctá pracuje jako prodavačka nebo pokladní), jsou charakteristické nízkou mzdovou úrovní, nízkou prestiží a horšími pracovními podmínkami.

V Čechách přežívá mýtus o tom, že průměrný mzdový rozdíl za celou populaci je zcela způsoben právě tím, že ženy pracují v jiných oborech a na jiných pozicích než muži a že stejná práce je ohodnocena stejnou mzdou. Ovšem podrobné analýzy odměňování žen a mužů, pracujících ve stejných oborech, stejných zaměstnáních, u stejných zaměstnavatelů a na stejných pozicích vypovídají o opaku. Když porovnáme mzdy žen a mužů pracujících ve stejném podniku nebo firmě, mzdový rozdíl, který za celou populaci činí více než čtvrtinu mzdy mužů, je redukován jen o několik procentních bodů. Stejně tak je tomu, když porovnáváme ženy a muže, pracující ve stejných zaměstnáních. Ovšem ani shodná práce, vykonávaná v Čechách pro stejného zaměstnavatele není běžně odměňována stejnou mzdou. Porovnáme-li ženy a muže pracující na stejné pracovní pozici pro stejného zaměstnavatele, činí stále ještě mzdový rozdíl okolo 10 procentních bodů.

Dopady diskriminace a znevýhodnění na socioekonomické postavení českých žen jsou obrovské a diferencované z hlediska výše naznačených sociálních charakteristik. Znevýhodnění žen je dále zesilováno současnou situací ekonomické a hospodářské krize. Projevuje se to jednak poklesem zaměstnanosti a jednak státními škrty ve veřejných výdajích. V souvislosti s poklesem zaměstnanosti je velká pozornost věnována odvětvím, která jsou postižena útlumem výroby (automobilový průmysl, sklářství apod.) a ve kterých pracují převážně muži. Muži byli a jsou více ohroženi masovým propouštěním v těchto oblastech trhu práce, jsou ale zároveň také těmi, kdo nalézají nové pracovní místo rychleji než ženy. Míra nezaměstnanosti žen však roste významně rychleji a je stále a dlouhodobě vyšší (včetně míry dlouhodobé nezaměstnanosti) ve srovnání s muži. (ČSÚ 2010. Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků výběrového šetření pracovních sil za 3. čtvrtletí 2009. Praha: ČSÚ) Existuje nebezpečí, že protikrizová opatření a politiky zaměstnanosti se více zaměří na muže a odvětví, kde převažují muži. Takový přístup však ještě více zhoršuje situaci žen. Pokud jde o protikrizová opatření a státní rozpočet, jsme navíc svědky snah ušetřit na sociálních výdajích (např. snížení mateřského příspěvku, přídavků na děti a zvýšení nepřímých daní), které mají bezprostřední vliv na příjmovou situaci žen, rodin s dětmi a dětí obecně.

Je dobře, že genderovým nerovnostem bude u příležitosti Mezinárodního dne žen věnována pozornost i v České republice. Česká ženská lobby připravuje Týden akcí ke 100. výročí MDŽ, které budou probíhat zejména v Praze  a v Brně.

Tento článek čerpá z poznatků projektu Procesy a zdroje genderových nerovností v pracovních drahách žen v souvislosti s proměnou české společnosti po roce 1989 a členstvím ČR v EU, GA AV ČR č. Grantu IA700280804.

PhDr. Alena Křížková, Ph.D. působí jako samostatný výzkumník v Sociologickém ústavu AV ČR

Vytisknout