Ministr Kocáb se hrozivě mýlí

5. 3. 2010 / Daniel Strož

Na některých českých internetových zpravodajských serverech a také v mnoha tištěných médiích se objevily citáty, v nichž ministr pro lidská práva Michael Kocáb kritizuje Českou televizi za vysílání filmových týdeníků, pocházejících z dob socialismu před pětadvaceti lety. Kromě jiného měl také říci, že toto počínání "je tak absurdní, jako kdyby dvacet let po skončení války německá televize každodenně vysílala týdeníky z Třetí říše, přinášející projevy Hitlera, Goebbelse, Himmlera..." Tady se ovšem pan ministr hrozivě zmýlil! Jelikož jsem trávil nepřetržitě téměř celé čtvrtstoletí v někdejší NSR (a dodnes v dnešní SRN napůl žiji), nezbývá mi, než se proti takovému Kocábem vyřčenému nesmyslu důrazně ohradit. Cosi takto vyřčeného může být buď jenom důkazem naprosté neznalosti německých poměrů, anebo přímo zamýšlenou lží.

Německé televizní stanice se totiž již od samého počátku svého vysílání téměř nepřetržitě někdejší válečnou německou historií zabývaly a podnes zabývají. A ta většinou nemusela být doposud ještě nikdy nikým komentována (nanejvýš vysvětlována pozdějším generacím), neboť působila pokaždé dost odstrašujícím příkladem pro všechny jejich občany. Je v tom totiž k našim současným podmínkám podstatný rozdíl: při zhlédnutí těchto pořadů nikoho z Němců nikdy nenapadlo, že by se chtěl do oněch časů vrátit, zatímco Češi to sledování své autentické minulosti začínají vnímat jako období, které jim ve srovnání s tím, v čem nyní žijí, připadá jako výlet do Rajské zahrady.

Česká společnost se dvacet let po převratu nachází opět někde tam, kde už byla těsně před ním. Není skoro občana, který by neporovnával, ať už jde o zaměstnanost, zdravotnictví, důchody, všelijaké sociální vymoženosti. I hokejista Jaromír Jágr po návratu ze zimní  olympiády řekl novinářům, že to bylo naúposledy za komunistů, kdy se sportu vytvářely optimální podmínky. Čeští občané v oněch starých filmových záznamech také vidí, že po těch „papaláších“, jimž se v listopadových dnech 1989 tolik vysmívali, přišli ještě mnohem horší. Tedy politici, u nichž vlastně ani nezáleží na tom, v jakém rezortu ministrují, protože postrádají jakoukoli odbornost, jakož i společenské vystupování. Prostě lidé úplně neschopní, anebo zase naopak „všeho schopní“.

Od ministra pro lidská práva bych byl očekával, že konečně po létech dořeší romskou problematiku, za kterou jsme nepřetržitě kritizováni evropským společenstvím a kvůli které se našim občanům dostalo v Kanadě vízové povinnosti. Anebo že se postaví nynější buzeraci českých občanů německou policií. Do bulváru, jakým je deník Blesk, nikoli tedy do Haló novin – to zdůrazňuji – píší čtenáři stále hojněji ve smyslu „Kdy to už skončí? Vždyť tady už se nedá žít!“ (Jiří Podstuvka, Hlučín, 1. března 2010.) Kocáb se ale nezmůže na víc, než zatroubit na rozmlácenou trumpetu těmi nejubožejšími tóny. Chceme takové politiky znovu do vlády?

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 8.3. 2010