Rakousko se rozloučilo s Johannou Dohnalovou

8. 3. 2010 / Richard Seemann

V předvečer Mezinárodního dne žen a za zvuků Písně práce se rozloučilo v sobotu tisíce lidí ve vídeňském simmeringském krematoriu se 72letou Johannou Dohnalovou. Tuto první rakouskou ministryni pro ženy, která zemřela nečekaně 20. února, uvedl po prvé do vysoké vládní funkce státní tajemnice v roce 1979 tehdejší sociálně demokratický spolkový kancléř Bruno Kreisky. Její kariéra pak vyvrcholila v letech 1990 až 1995, kdy se Dohnalová stala ministryní pro ženy ve vládě Franze Vranitzkého.

Pocházela z proletářského prostředí a narodila se jako nemanželské dítě, vychovávané svou babičkou - švadlenou. Vyučila se prodavačkou průmyslového zboží, provdala se jako 18letá a porodila dvě děti. Probíjela se těžce životem a řádné zaměstnání se jí podařilo získat teprve až koncem šedesátých let v zámečnictví. Obratem se stala pak její kariéra v sociální demokracii, kde byla zvolena v roce 1973 poslankyní vídeňského zemského sněmu. Pro její politickou dráhu byly rozhodující názory bojovnice za ženská práva socialistky Käthe Leichterové, kterou připravili v roce 1942 o život nacisté. Dohnalová prosazovala zákon, aby muži byli povinni vykonávat domácí práce, postavila se proti domácímu násilí a žádala ustavení kvót pro ženy v povolání i politice. Uzákonila, že ženy nemusí převzít jméno svého manžela, což považovala za „osvobození od závislosti“. Zasazovala se za zrovnoprávnění homosexuální menšiny a sama uzavřela ještě před koncem života registrované partnerství se svou přítelkyní Annemarií Aufreiterovou, se kterou žila od roku 1981.

Zvratem v její politické kariéře byla změna politického klimatu v Rakousku koncem devadesátých let, kdy zaznamenal velký úspěch se svou krajně pravicovou stranou Jorg Haider. Když došla k závěru, že nemůže svými zásadami již ovlivnit politickou situaci v zemi, vzdala se svých funkcí. Místo toho zahájila spolupráci s univerzitami, občanskými iniciativami, ženskými organizacemi a odbory. Měla webovou stránku, kde vedla dále boj za rovnoprávnost žen a propagovala socialistické ideály. Dostávala se tak často do sporu s vedením sociálně demokratické strany, jejíž řady však nikdy neopustila. Smrt však usmiřuje a jejího pohřbu se v hale nejstaršího rakouského krematoria zúčastnilo vedení sociální demokracie v čele se svým předsedou, spolkovým kancléřem Wernerem Faymannem. Ten ve smutečním projevu Dohnalovou označil jako „velký příklad a velkou dceru vlasti“. Pro něho zesnulá byla nejen historickou osobností sociální demokracie, ale také „velmi ctěná přítelkyně, která jej podporovala radou a činy v jeho práci“. Smutečního shromáždění se účastnil i spolkový prezident Heinz Fischer a bývalý sociálně demokratický spolkový kancléř Franz Vranitzký. Projevy na rozloučenou pronesla současná ministryně pro ženy Gabriele Heinisch- Hoseková, předsedkyně dolní komory parlamentu Barbara Prammerová i její životní družka. Urna zesnulé spočine na čestném vídeňském pohřebišti mezi hroby bojovnic za ženská práva: levicové sociální demokratky, odborářky Rose Jochmannové a Herty Firnbergové , jedné z prvních žen, která se stala ministryní v dějinách Rakouska.

ASPEKT: Johanna Dohnal: Polovicu moci a polovicu práce mužom ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 9.3. 2010