Soudce Rychetský vyučuje Klause suverenitě

13. 11. 2009 / Miroslav Polreich

Všechny dosavadní argumenty týkající se Lisabonské smlouvy a její závazkové právní váhy vyznívaly zčásti pro, zčásti proti. Dle právních škol či politické a národní inklinace hodnotitele. Tentokrát přidaný argument o suverenitě a povinnostech založených na závazcích vyplývajících z členství v NATO a článku 5 jeho Washingtonské smlouvy, však byl podán bez jakékoliv pochyby. Díky, hlavně americkému postoji, však tomu tak není.

NATO je dle citované smlouvy naopak spojenectvím bez závazků. Členské země přijaly jen jediný závazek a ten je vyjádřen v článku 1. Washingtonské smlouvy. Cituji: „Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zapleteny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoliv způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů“. Žádný jiný závazek než výše citovaný, smluvní strany z této smlouvy na sebe nepřevzaly a nejsou ničím jiným také vázány. V podstatě se jedná o zdvojení závazku, které na sebe členské strany převzaly již svým přistoupením k Chartě a členstvím v OSN.

Z čistě vojenského hlediska je Washingtonská smlouva prázdná, bezobsažná a nezavazující k žádným jiným povinnostem. Pro informaci uvedu, že Washingtonská smlouva je právně srozumitelná a přehledná. Její celkový rozsah je 1 (slovy jedna) tisková strana formátu A4. Škoda, že pan Rychetský tuto jedinou stránku nečetl nebo ji neporozuměl, ( o čemž svědčí jeho stanovisko v TV) , zvláště když tak jednoznačně a detailně prostudoval a zhodnotil stovky stran Lisabonské smlouvy...

Občasně bývá v našich mediích citována coby určitá závazková povinnost vyplývající z členství v NATO, která je založena na článku 5. prvý odstavec Washingtonské smlouvy, který zní: „Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné, nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními takovou akci, jakou bude považovat za nutnou (action as it deems necessary), včetně použití ozbrojené síly s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti.“ Druhá část této věty se v komentářích necituje, neboť se moc nehodí - vylučuje povinnost. Prostě takový malý podvůdek, ale dobrý k mistrování pana prezidenta „na tvrdo“.

Sám Pavla Rychetského znám osobně a dokonce více, než by si prostý člověk mohl přát. Podrobný rozbor Washingtonské smlouvy NATO je otištěn v kapitole 3 mé publikace „Utajená zákulisí“, (nyní v prodejnách), kde je tato smlouva připojena i v příloze.

2. 2. 2007, Miroslav Polreich: NATO - spojenectví bez závazků ZDE

Vytisknout