Kterak australský premiér s týmem poradců doutnákovou mušketu naládovati ráčil

12. 11. 2009 / Karel Dolejší

"...i seřadily se šiky pikovníků, a Kevin Rudd, kdyžtě byl svoji ručnici náležitě nabijákem upěchoval, založil ji do vidlice a odhodlaně zamířil na první nalétávající bombardér útočících finančnických hord..." Takhle nějak by mohla znít legenda o tom, jak poslední sociálnědemokratická bitva vzplála. Právě publikovaný překlad únorového textu australského premiéra je ukázkou toho, že členové Socialistické internacionály frapantně ignorují bohatě podložené analýzy své vlastní organizace týkající se nemožnosti národních států regulovat globalizovaný trh. Analýzy podložené nikoliv "neoliberální ideologií", ale reálným poměrem sil střetávajících se subjektů. Od počátku roku 2009, kdy došlo k publikaci zmíněného textu, byla Ruddova armáda regulátorů a reformátorů prakticky úplně rozprášena - a zůstala po ní jen sbírka líbivých deklamovánek.

Díky jistému časovému odstupu víme již, jak celé to slibující třesení rolničkami dopadlo: Skupina G-20, která byla jediným subjektem alespoň teoreticky schopným obnovit kontrolu nad globálními trhy, dala na jaře přednost chytrácky vymyšleným politikám jednotlivých členů před pokusem o vážnou reformu světového finančního systému, jenž by mohla podniknout jedině společným úsilím. Bez tohoto úsilí ovšem není žádného jednotlivého mocného vládce schopného vytvořit nový mezinárodní ekonomický pořádek. Srovnávat prvních dvě stě dní Baracka Obamy v úřadu s první stovkou dnů Franklina Delano Roosevelta prostě není možné, neb by to bylo nekonečně legrační. Jednotlivé váhavě prosazované Obamovy reformní kroky, samy o sobě značně zatížené vypočítavými kompromisy, už nyní torpéduje i prezidentova vlastní strana.

Kevin Rudd má ovšem pravdu v tom, že se sociální demokracie v klíčových okamžicích dějin vždycky snaží obhájit a zachránit kapitalismus. Kromě případů, které australský premiér sám zmínil, můžeme uvést například i německou sociální demokracii v době Výmarské republiky. Tehdy se ovšem tato strana akceptováním nevýhodných podmínek vládnutí a kompromisy jdoucími daleko za hranici toho, co bylo pro voliče přijatelné, svou "záchrannou misí" zkompromitovala natolik, že její místo brzy zaujala úplně jiná "dělnická" strana slibující radikální nápravu poměrů...

Ruddův text dnes není ničím víc než historickým dokumentem vypovídajícím o ztroskotavších plánech na změnu, které vznikly z přefouknutých nadějí bezprostředně po střídání stráží v Bílém domě. Svědčí o odhodlání symbolicky napadat protivníka, jehož reálnou a hmatatelnou mocenskou převahu však od té doby ani Rudd, ani Obama, ale ani celá skupina G-20 nedokázali byť jen na okamžik ohrozit.

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize | Barack Obama a jeho politika
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 12.11. 2009