Ing. Mgr. Řápková přešla do útoku?

13. 11. 2009 / Miloš Dokulil

Poznámka redakce: Pokud si pan Dokulil, jak nyní uvádí, nepřál, aby byl jeho text, který nyní označuje za zastaralý, publikován, pak lze ovšem sotva vysvětlit autorovu velmi intenzivní snahu domoci se jeho publikace, kterou vyvinul ještě ve středu 11. listopadu večer.

Původně jsem ten výše citovaný text psal ještě o víkendu. Ještě před odesláním jsem ně něm něco "přežehlil" v pondělí ráno. A dnes těsně před polednem, když jsem otevíral poštu, hrklo ve mně jako ve starých pendlovkách, že mezitím "jaksi" ztracený text se s čtyřdenním zpožděním objevil v BL. Lekl jsem se především toho, že možná jeho aktuálnost zcela vyčpěla. Kupodivu snad to zcela o tom textu neplatí. Jen vyžaduje menší doplnění. A pak snad překlenutí k propojení spektra událostí, aby bylo možno smysluplně navázat.

Události kolem již vyhřezlého sporu mezi chomutovskou paní primátorkou a Právnickou fakultou ZČU v Plzni se v mezičase dále vyhrotily. V pátek minulý týden se pouze zdálo, že fakulta našla nemálo pádný argument proti tvrzení Ing. Mgr. Řápkové, že práva studovala regulérně. Nesrovnalostí se zápočty měla I. Řápková hned v semináři z trestního práva celou řadu. Především byla zapsána v seminární skupině u dr. Baxy, ale zápočty údajně dostala u cvičení nekonajícího doc. Pipka. Přitom hned prvý z těch tří zápočtů byl údajně udělen už rok předtím, než vůbec měla mít uchazečka o ty zápočty sám předmět zapsaný.

Podtextem té přestřelky zároveň bylo, že sama Řápková s jistým politováním médiím sdělila, že bohužel ztratila index, takže nemůže doložit pravdivost své verze přímo, a tedy nezvratně. Jakoby právě proto také důrazně naléhala na fakultu, ať vyhledá kopii jejího indexu -- tam že se její tvrzení stran těch údajně sporných zápočtů bezpečně potvrdí. A ejhle! Z pondělních novinových zpráv se dalo odvodit hned několik dalších pozoruhodných informací. Na děkanátě se našel dokument, prohlašovaný zatím za kopii hledaného indexu I. Řápkové. A -- "zboř se světe!" -- na té kopii bylo možné u těch zatím sporných zápočtů číst také podpis(y) doc. Pipka! Sám pan rektor ZČU hned nevylučoval, že by se v případě potřeby mohl obrátit na grafologa. Snad mu jen bylo zatím divné, na čí pokyn k hledání té kopie v tom víkendovém mezičase vůbec došlo. Přitom -- jak později také překvapivě vyplynulo -- na studijním oddělení fakulty došlo mávnutím kouzelného proutku k doplnění elektronicky vedených záznamů o studiu u studentky Řápkové. Že tak učinila referentka studijního oddělení fakulty. Na základě čeho? Nu ovšem: právě na základě údajné kopie indexu, o níž se předtím zřejmě nevědělo, kde zrovna je. Jinak by hned některé otázky možná vůbec nevyvstaly!

Zde je asi potřebná poznámka pro nezasvěcené. Řada dokladů se vede nejdřív papírově a pak se zakládá také v elektronické verzi. V elektronické verzi je uváděno, kdo příslušný údaj o zkoušce či zápočtu elektronicky zapsal, a doprovodně je tam automaticky zapsáno datum. Na základě tohoto zjištění odvolávat se na jakýsi kompletní elektronický záznam jako důkaz kompletně absolvovaného studia v daném případě je zcela vyloučeno. Elektronický záznam byl přece pořízen na základě jakési kopie, jejíž původ může být přinejmenším sporný, ne-li dokonce podezřelý. Snad se hodí připomenout, že neověřená "kopie" může být jako kopie zdůvodněně zpochybněna. (Dokonce ani "ověřená kopie" nemusí mít požadované vlastnosti. Jako bychom jako lidé nebyli omylní nebo nepotřebovali nikdy dokumenty "upravovat"! Copak se už v nedohlednu neříkalo, že za peníze v Praze dům?)

Možná se bude nyní muset leccos vysvětlovat přímo na studijním oddělení Právnické fakulty ZČU. Především: Jakým způsobem je tam vedena evidence? A pakliže tu může být důvodné podezření, že předložená kopie indexu I. Řápkové neodpovídá skutečnosti, bylo by tu nejdřív "podezření na neznámého pachatele", který měl možnost inkriminovanou "kopii" zařadit mezi ostatní -- kéž by řádně spravované -- dokumenty.

Jestliže se mohla v mezičase veřejnost (zrovna včera, 11. 11.) dovědět, že shodou okolností doc. Jiří Pipek podle svým osobních záznamů v inkriminované době (jakoby doložené datem a podpisem v kopii indexu) v Plzni vůbec nebyl, vrhá to ovšem hned neblahé světlo jak na spolehlivost údajů v oné údajné "kopii", tak na celou historii vzniku té "kopie" samé. Samozřejmě že kdekoho z nás hned může napadnout, že tu přece jde jen o "tvrzení proti tvrzení". Samotná neověřená kopie čehokoliv ovšem (jak bylo také konstatováno výše) nic automaticky nedokazuje. Může ale dosvědčovat podvod nebo cestu, kudy takový "doklad" putoval, než se z něho stal možný korunní svědek na straně žaloby.

Najednou tu máme osobní záznamy člověka, který si zaznamenává nejednou detaily, ať už ze zvyku, nebo z jistého nutkání mít papírově přehled o vlastním konání. Takový doklad ovšem je "jiná káva". Nejen služební povinnost, ale také ta podvědomá potřeba takové údaje -- jako je služební cesta do Plzně -- zaznamenávat je pádným argumentem obhajoby (PrF ZČU), pokud by mělo dojít k soudnímu projednávání této "kauzy". Samozřejmě že by doc. Pipek nejel do Plzně za své. Existovalo by vyúčtování této -- teď už zřejmě domnělé -- služební cesty... Pro korektní řešení celé této delikátní záležitosti je tudíž nemálo významné, že manželka doc. Pipka, H. Pipková, si dala tu práci a vyhledala diář, který si pan docent pečlivě vedl. Ten by měl mít svou nemalou vypovídací hodnotu, protože pozitivně nemálo pro tu danou kauzu naznačuje. A připouští další neklamná svědectví. Tady ověřená kopie dokumentu bude jistě mít svou váhu u soudu, dojde-li to tak daleko. (Na rozdíl od jakési "kopie" indexu, neznámého zatím původu.)

Ještě si snad jednou připomeňme, že pokud něco zdůvodněně neexistuje (třeba Alladínova lampa), bude zcela vyloučeno odvolávat se na to, že "přece existuje"! Neexistující předměty nelze "dokazovat". (I když je možné v ně věřit. Což je zcela jiná rovina. Soudně nepříslušná jako důkaz.) --- V tomto směru může být také problém, jak jinak před soudem dokumentovat, že jsem sám třeba nejen diplomku napsal(a) a řádně svázanou odevzdal(a), ale že rovněž došlo k obhajobě, a kdy, a kdo na ní byl přítomen. O tom se také vedou záznamy, s podpisy účastníků, kteří by mohli dosvědčit svou přítomnost na takové obhajobě. Zde reagovat pouze trestním oznámením na neznámého pachatele (který mohl tu diplomku zašantročit) je naprosto nepostačující a nemálo zranitelné. (Už jsem se o tom zmiňoval v předchozím příspěvku.)

Pokud tedy pí. Ing. Mgr. Ivana Řápková ještě v úterý (10. 11.) měla jakous takous naději, že by mohla ze svého případu něco získat, obávám se, že od středy (11. 11.) tyto akcie nemálo ztratily na potenciální věrohodnosti. Lze se dokonce obávat, že přibývá indicií, které svědčí v neprospěch žalobkyně dřív, ještě než k soudnímu jednání došlo. Dojde-li to tak daleko. Nepočítá-li někdo s tím, že přímé vyjasnění s fakultou by nevedlo ke kladnému výsledku. A než by došlo na první stání u soudu, může se na případ již zapomenout. Lze pak navíc "jako" opakovaně onemocnět a získat znovu a znovu další odklady soudního projednávání v té vyvolané při. Až by to přestalo veřejnost zajímat.

Nemělo by se však zapomenout, že soukromé instituce zpoplatňováním svých služeb jsou ještě naléhavěji vystaveny rozmanitým hrátkám s regulérními pravidly než školy veřejné. Zůstává tedy záhadou, proč mají přijít pod akreditační lupu až nakonec. (Psal jsem o tom už v to zmíněné pondělí. Za povšimnutí stojí, že MF-D zrovna dnes na str. A3 zmiňuje další zadní vrátka pro odlehčené "vysokoškolské studium" a pro "malou domů" s úctyhodným titulem bez námahy, bez adekvátní kontroly, a s deklarovanými znalostmi typu jen "jako kdyby, pokud vůbec, protože vlastně...".

Vytisknout