Monitor Jana Paula : Nechcete se také stát umělcem?

13. 11. 2009 / Jan Paul

A nejenom to, neví nic o svých senzitivních schopnostech, a přesto cítí v podivném prostoru zvláštní sílu, jako by se zde zastavil čas. Vstřebává energii, sytí smysly metafyzickým rozjímáním a má kliku, protože je umělec konceptuální. Chvilka přemýšlení a... vždyť je to tak jasné! Inspirace! Téma! Právě stojí před konceptem nového díla, před možností jistě ojedinělé výstavy. Vše esoterické mizí a v hlavě se mu rodí plán.

Kráčí z lesa s kardinálním úlovkem, přesvědčit svého galeristu určitě nebude problém a sehnat sponzory na katalog také ne. Výstava se bude jmenovat Tajemné hlasy. Nyní má před sebou napínavé období vlastní tvorby, protože místo musí zdokumentovat, událost popsat a vše řádně promyslet. V den vernisáže nastane okamžik zrodu díla, když zážitek z lesa zprostředkujete návštěvníkům a galerie s vlivnými kritiky potvrdí jeho snahu jako umění.

A pak vstupuje divák, pro kterého to všechno hlavně je. Zkoumavě prohlíží vitríny s dubovou kůrou, obchází místnost, aby se vyhnul hromadě listí, dovezené přímo z inkriminovaného místa, postává u fotografií stromů, které nikdy neviděl, sedí u videa s lesem, kde nikdy nebyl, pročítá podivné texty, kterým nerozumí a zbývá mu jediné, co vlastně může, pokud nechtěl marnit čas -- bude věřit, že se setkal s uměleckým dílem. Je přece v galerii.

A právě v tu chvíli, aniž by tušil, probíhá mezi ním, umělcem XY a dílem ona potřebná komunikace. Škoda, že umělce nenapadlo uřezat pár větví a zavěsit je ke stropu galerie, nebo možná rovnou celý strom, aby divák ještě hlouběji komunikoval, jenže to už by chtělo mnohem větší galerii a zvučnějšího jména. Každopádně i tak může být spokojený, protože tvorba je proces a jeho kolegové? Jenom se pitvají v osobních malichernostech.

V hlavě umělce XY se už ale zrodil nový plán, ještě konceptuálnější. Vždyť aby byl divákův prožitek ještě intenzivnější, zavede ho přímo na místo a zkusí si ověřit, zda prožívá to samé, co on. Umělec XY bude na objednání přivážet diváka do lesa zvláštním autobusem. Přesvědčit sponzory nebude těžké -- a protože se i umělec dnes musí chovat tržně, bude vybírat poplatek, udělá ze svého hlubokého prožitku byznys. Že to je všechno jenom fikce? Blbost, pochopená zdravím selským rozumem?

Ne. Situace, kterou jsem popisoval, se může stát, všechno se dnes může stát, stovky podobných konceptů jen s jinými kulisami a motivy realizují umělci po celém světě. Chtěl jsem jen parafrázovat některé myšlenky uvedené ve svých minulých textech. Zkuste se nyní zamyslet nad vymyšleným příběhem v kontextu deseti bodů kritérií, které na přednášce z cyklu Hovory o umění, pořádané Goethe institutem v Praze přednesl významný teoretik současného umění Jörg Heiser.

• 1/ Umění je třeba pozorně sledovat, pozorovat a popsat.
• 2/ Porovnat co vidím s vlastním úsudkem.
• 3/ Komunikace je ústředním bodem vztahu mezi dílem a divákem.
• 4/ Umělecké schopnosti nelze popsat normativní estetikou.
• 5/ V současném umění už nefungují protipóly idey a formy.
• 6/ Dílo musí omezit své vyjadřovací prostředky, musí být sdělné.
• 7/ Dílo žije svým životem, divák ignoruje, co umělec vidí.
• 8/ Divák musí vnímat ideu díla a jeho sociální kontext.
• 9/ Protiklad intuice, vnímat dílo proti jeho logice, co by bylo, kdyby.

Že je ten devátý poslední bod rafinovaně vymyšlený? Bodejť by ne, vždyť přece "příbuznost formy již v současném umění neodkazuje na podobnost podstaty". Závěr je jednoduchý. Renomovaný umělec XY se vlastně zbytečně dřel. Mohl filmovat a fotit někde jinde a listí pohodlně nasbírat na zahradě, protože kdo dneska rozezná jabloň od dubu a navíc, vždyť to přece všechno stejně ještě může být nějak jinak. No řekněte, nechcete se taky stát umělcem?

Vytisknout