Drogy, rostliny bohů: Cesta od používání ke kriminalizaci a zpátky k léčebnému užití

12. 11. 2009 / Petr Wagner

Užívání látek měnících stavy vědomí je skutečně staré jako lidstvo samo. Druhy těchto látek jsou většinou regionálně typické, i když globalizace v poslední době pomohla přenášení látek mezi kulturami a regiony. Co je relativně nová věc je kriminalizace užívání těchto látek. Ta se týká skutečně několika málo posledních desetiletí. Podobně jako u výše uvedeného příkladu s dopingem je jediným průkazným výsledkem kriminalizace vznik černého trhu s enormními zisky pro osoby na vrcholu distribuční pyramidy, se zisky, jež patří do oblasti nelegálních -- špinavých peněz v případě státem neuznaných drog.  U těch státem uznaných jsou zisky stejné, ale zdaněné a přiznané.

Je možno jenom spekulovat, proč státy některé drogy kriminalizují a jiné takřka podporují. Vždyť ta hlavní motivace -- pracující a daně odvádějící člověk a zároveň daně přinášející činnost -- by měla být podobná. Asi nejznámější a první případ kriminalizace drog a jejího uznaného selhání byla prohibice alkoholu ve Spojených státech. Mezi roky 1919 a 1933 způsobil Volstaedův zákon nikoliv pokles konzumace alkoholu, ale vznik podsvětí, zločineckých gangů a bossů na vrcholu s extremním bohatstvím. Cena, kterou státy platí za kriminalizaci drog, je nesmírná. Jenom v oblasti přímého financování útvarů tímto bojem se zabývajících  v USA by částka pro jejich roční rozpočet stačila na celosvětové vyřešení problému hladu. Výsledky pozitivní nejsou. Těch negativních je řada.

Uvedené již popsali mnozí. Já bych se chtěl věnovat medicínským aspektům užívání drog, myšleno jejich terapeutickému využití. I tato oblast je nesmírně stará a etnofarmakologie je uznávanou vědeckou disciplínou. Její zkoumání vedlo k objevu řady významných biochemických procesů a využití tradičních léků k vývoji nových. Asi nejznámější případ jsou opiáty. Ty, ač paradoxně v naší společnosti jsou momentálně řazeny mezi nebezpečné drogy, se užívaly pro léčbu bolesti po tisíciletí. Jejich zkoumání vedlo k objevu endogenních opioidů -- endorfinů a enkefalinů a jejich antidot. Oboje se bohatě využívá v léčbě nejenom bolesti. A to zcela legálně. Pro ilustraci v posledním vydání známé knihy Plants of the God je citováno několik tisíc rostlin a několik stovek identifikovaných chemických látek. Ty byly a jsou používány k alteraci vědomí, ale i léčbě nemocí. Někde legálně, někde pod hrozbou kriminalizace. A tak vzniká totálně schizofrenní situace. Vzít si antidepresivum nebo nechat si píchnout morfium je v pořádku, uvařit si čaj z houbiček nebo vykouřit cigaretu marihuany je na kriminál.

Právě v oblasti marihuany je situace asi nejabsurdnější. Podobně jako u opiátů i zde /mimochodem i u alkoholu/ byly v těle objeveny přirozené látky -- endogenní kanabinoidy. Ty mají v těle zcela přirozeně své receptory. Mnoha studiemi i z českého prostředí byl prokázán jejich vliv na řadu velmi významných jevů. Například na imunitní odpověď. Možnost jejich zevní stimulace užitím léků s marihuanou je celosvětově uznávaná jako přínosná. Z těch nejznámějších je užití při Alzheimerově chorobě nebo při léčení lupenky. Ovšem ne ve všech státech je použití těchto látek legální. A tak se vozí mastičky ze zahraniční nebo vyrábějí ilegálně s rizikem trestního postihu v podmínkách České republiky.

Oblíbeným argumentem a refrénem proti "drogám" je jejich zdravotní škodlivost. Jako každý lék mohou mít vedlejší účinky. Dostupná data, zejména v oblasti marihuany, jsou pouze statistickým posouzením velmi pochybných souborů a rozhodně se nejedná o prospektivní studie, které jedině by mohli cosi prokázat.

Podobně jako u dopingu je zde stejné riziko neuspokojené potřeby. Ta vede k černé nabídce nekvalitních látek a ty již samozřejmě rizika s sebou nesou.  Růstový hormon z Bulharska za setinu ceny je v lepším případě jen roztok glukózy, v horším něčeho co poškodí organismus. K témuž vede tabuizace a kriminalizace drog.

Drogy provázejí lidstvo po celou jeho existenci. Byly používány k alteraci vědomí i k léčebným účelům. Nezdá se, že by to na lidstvo mělo nějaký zhoubný efekt. A tento evoluční experiment bych považoval za hodně nezpochybnitelný... Selektivní kriminalizace jejich užívání je záležitost několika posledních desetiletí. Její náklady a výsledky mi tak trochu připomínají mojí snahu naučit svoje auto jezdit na vodu. Stále se mi to nedaří a nedaří.

Možná je na čase se obou snah vzdát. Využít ukryté moudrosti dávných národů, poskytnout možnost legálně a otevřeně o drogách mluvit. Umožnit veřejný přístup ke kvalitním informacím a tak se zbavit obrovského kamene, který jsme si kriminalizací drog uvázali k noze. Při současném přístupu bude totiž jenom větší.

Vytisknout