Přítelkyně

10. 11. 2009 / Petr Jánský

Všechno jsme tak hezky klausovsky zprivatizovali. Nad řediteli máme generální ředitele, nad generálními řediteli prezidenty. Všem dohromady se říká manažeři a proslýchá se, že mají závratné platy. Nuže dobrá, pokud dobře řídí a penízky se akcionářům hrnou, přejme jim to.

Menší společnosti mají jednatele, rozuměj majitele. Jednatel někde jedná, tedy řídí, jinde nejedná. Kdo tedy ve druhém případě řídí? Přítelkyně pana jednatele. Kde se vzaly, tu se vzaly, objevily se na nejvyšších postech úřadů, podniků a organizací mladé krasavice.

Model se ujal. Jednatelé v něm spojují příjemné s užitečným. Dvousložková mladá dáma za jednatele řídí a jednatele uspokojuje. To nemá chybu. Tedy pro jednatele. Pro podnik a jeho osazenstvo je to katastrofa. Taková děva s touhou po moci se po čase přestane s přítelem jednatelem radit. Je přece dospělá a sama ví nejlépe, co a jak. Začnou se dít věci, hýbat židle, padat hlavy. Jedno špatné rozhodnutí následuje druhé. Mezi podřízenými je vyhlášen poplach. Před dívkou s absolutní mocí padají na zadek všichni zkušení pracovníci s dvojnásobným vzděláním a trojnásobnou praxí. Na koho prstem ukáže, ten je propuštěn. Koho vyzvedne, dostane přidáno. Jak jednoduché, jak prosté. Heslo dne zní: Přizpůsobit se, držet hubu a krok.

Ani přítelkyně to nemá jednoduché. Na její místo se tlačí desítka dalších. Jsou připraveny dokázat, že uspokojovat umí daleko lépe. Taková je doba, takový je český kapitalismus. Soudruzi se musí od nás učit, učit, učit.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 10.11. 2009