Poznámky k článku "Lisabonské výdobytky pro námezdní dobytky"

2. 11. 2009

Pan redaktor Dolejší ve svém článku o významu české výjimky z listiny základních práv EU pro české "námezdní dobytky" přednesl čtenáři pozoruhodnou konstrukci, totiž představu o dvou nesmiřitelných táborech -- evropského marxistického projektu na jedné straně a kapitalistech ve vlasteneckém rubáši na straně druhé. Patrně aby dodal článku punc levicovosti, použil pro obhájení svého pojetí marxistickou poučku. A v tomto kontextu se opravdu jedná pouze o poučku, protože pan Dolejší, jak se zdá, pozapomněl na jiný, pro marxismus stěžejní axiom -- že marxismus aplikovaný bezmyšlenkovitě a bez přihlédnutí k souvislostem se nutně stává prázdným klišé. Obrana před dogmatickými rádobymarxisty plní ne bezdůvodně podstatnou část dějin dělnického hnutí, píše Jan Kozák, student sociologie na FF UK v Praze.

Ano, národní buržoazie často zastírá třídní rozpory nacionalistickou rétorikou, panu Dolejšímu ale jaksi uniklo, že drtivá většina představitelů průmyslu, oficiální kultury a médií u nás byla jednoznačně, přinejmenším navenek, pro bezodkladné přijetí Lisabonské smlouvy se vším všudy. Byl snad prezident Klaus jediný příčetný a uvědomělý zástupce kapitalistů, když se nenechal "obalamutit"? Jsou snad ČT, Škoda Volkswagen nebo Václav Havel bojovníky za práva pracujících?

Pan Dolejší dále nerozlišuje mezi propagandou EU a realitou. V Evropě v poslední době znatelně ubylo lidí, kteří ještě důvěřují sociálnímu programu Unie. Slogan EU o "bariéře sociálních jistot proti globalizaci" je dnes již komickou slovní vatou, když většina lidí ví, že se ve skutečnosti jedná o bariéru proti zboží z reálných výrobních center současnosti a proti přívalu imigrantů. Poté, co pan Barroso označil EU jako "říši", vyplul na povrch již zcela zřetelně fakt, že EU nikdy nebyla "marxistický projekt" a jen stěží si udržuje dosavadní sociálfašistický (tedy socialistický slovy, fašistický činy) charakter. Více než o sociálních jistotách se dnes, soudě alespoň podle mých uší a očí, mluví o francouzských ambicích v Alžíru, italských v Libyi a německých v...no, asi také v bývalých "koloniích".

Místo aby se pan Dolejší zajímal o českou Listinu práv a svobod, spoléhá na to, že někdo jiný než čeští občané ví lépe, jaká práva čeští občané chtějí. Zřejmě považuje úzkou skupinu slušně placených, nevolených úředníků s dobrými styky v obchodních komorách za ideální garanty práv pracujících v Evropě. Evropská listina práv je velmi obecnou deklarací, která je nejmenším společným základem pro skoro 30 států s naprosto rozdílnými tradicemi a zkušeností. Vždyť se do jejího rámce musejí nebo budou muset vměstnat Turecko, Sicílie nebo Kosovo! O vlivu listiny na český pracovní trh pan Dolejší spekuluje na základě výroku pana Topolánka, pro kterého ovšem tato listina nebyla předtím problém -- což je u korunního prince podnikatelských kruhů s podivem, nebo ne?

Pan Dolejší ze svého důkazu, že nepřítelem českých pracujících je česká pravice, vyvozuje závěr - "nepřítelem české státnosti je česká protievropská pravice". O čem tedy ve svém článku mluví, o boji "klausovců" proti pracujícím, nebo proti české státnosti?

Co se týče "přízraků" sudetských Němců, připomínám, že Německo zcela oficiálně a otevřeně považuje otázku odsunu za dosud neuzavřenou . Proč...? Dále, smlouvu o přátelství a dobrém sousedství z roku 1997 Německo ústy svých oficiálních představitelů vykládá v některých bodech zcela opačně (např. kdy vlastně proběhlo ono "vyhnání"...) než ČR a znění textu je ostatně také jiné v češtině a v němčině. Říká se, že dobré smlouvy dělají dobré přátelé. Jaký vztah tedy potom předurčují smlouvy, jejichž obsah si smluvní strany vykládají rozdílně?

Závěrem svého článku pan Dolejší předkládá další dávku zmatečných tvrzení, která nemají žádnou věcnou souvislost s předcházejícím obsahem příspěvku. Aby poskvrnil Fischerovu vládu plánující prolomení limitů těžby hnědého uhlí, nazývá ji ironicky "vlastenecká". Důvod? Pokud vím, Fischerova vláda byla zcela bezvýhradně pro okamžitou ratifikaci smlouvy. Výjimku vyjednala jen kvůli tomu, že prezident k tomu nemá nezbytné kompetence.

Stejně tak je pro mě hádankou, jak současná vláda pracuje na "posílení závislosti naší energetiky na Rusku". Pokud se má na mysli připravovaná dostavba JETE, tak v tomto případě očekávám spíše enormní nasazení "expertů" a médií ve prospěch dnes již japonského Westinghouse v jinak ovšemže "transparentním" výběrovém řízení. Pokud zvítězí ruští inženýři, tak patrně proto, že Temelín je dosud z velké části ruská technologie a součástky i palivo od Westinghouse v minulých letech vykazovaly nízkou kvalitu a spolehlivost.

Uzavírám s tím, že přijetí referendem odmítnuté, zkomolené verze dokonce dvakrát odmítnuté euroústavy i s Listinou základních práv má přímý význam a dopad zejména na instituci národní demokracie, nikoli na pracovní trh nebo úroveň práv v jiných oblastech. Chovám podezření, ale o tom je možno jen spekulovat, že čeští občané budou mít do budoucna výrazně menší možnost prosadit své představy o domácím pracovním trhu. Listina základních práv v tomto procesu bude hrát, až na pár žalob ve Štrasburku, malou roli.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 2.11. 2009