Zachránce Gruzie?

29. 9. 2009

Po loňské rusko-gruzínské válce Rusko oficiálně uznalo nezávislost obou území. Avšak odcházející Bushova vláda, NATO a Evropská unie vášnivě zaujaly postoj Gruzie. Západní média stále ještě hovoří o "odtržených gruzínských regionech". Otevřený dopis, který minulý týden vyšel v deníku Guardian, který podepsal bývalý český prezident Václav Havel a několik dalších veteránů revoluce z r. 1989, naléhá na svět, aby hájil "územní celistvost Gruzie". V témž týdnu se nejnovější kolo ženevských rozhovorů o "bezpečnosti na jižním Kavkazu" rozložilo bez výsledků . navrhovaná dohoda o "nepoužití síly" nebyla přijatal v důsledku neochoty Gruzie ji podepsat.

Avšak jinde po světě se abcházská situace najednou dala do pohybu. Minulý týden Abcházii uznala Venezuela, která se tak připojila k Nikaragui a Rusku. Na rozdíl od Jižní Osetie se Abcházie nechce stát ruským protektorátem, i když začíná být stále více závislá na ruské vojenské a hospodářské podpoře.

Minulý měsíc došlo k námořnímu gruzínsko-abcházskému konfliktu. Gruzínský hlídkový člun zajal tureckou loň, která plula do Abcházie s nákladem benzínu a nafty a odsoudila jejího kapitána na 24 let do vězení za "pašování". Byl to riskantní čin, protože od srpnové války hlídají abcházské pobření ruské raketové křižníky z černomořské flotily. Před několika dny vyslali Rusové hlídkový člun, které měl zatknout veškeré gruzínské lodě, které by vpluly do abcházských vod. Černomořská situace se zostřuje. Turečtí diplomaté odletěli do Gruzie a zajistili propuštění svého kapitána. Ale pak, navzdory doporučení Gruzínců, jeden z nich odjel na rozhovory v Suchumi, v abcházském hlavním městě. Vypadá to, že vzniká nová turecká politika pro tento region.

Turecko má velkou abcházskou menšinu, kerá si přeje odstranit izolaci Abcházie. Dalo by se přesvědčit Gruzii, aby dovolila pravidelné styky mezi Tureckem a Abcházií? Například pravidelnou lodní dopravu mezi Suchumi a přístavem Trabzon? To by mohlo vést ke společné strategii mezi Gruzií, Tureckem a Abcházií, která by mohla snížit závislost Abcházie na Rusku. To by také mohlo vést k sblížení mezi Gruzií a Abcházií a odstranilo by to problém "gruzínské územní celistvosti".

Irakli Alsania je asi jediný gruzínský politik, jehož abcházští vedoucí představitelé respektují. Jeho otec byl usmrcen - někteří by řekli zavražděn - ve válce v letech 1993-1994, kdy Abcházie porazila Gruzii. Přesto však, když byl v čele vyjednávacího týmu s Abcházií, byl schopen dosáhnout aspoň rámcové shody. Avšak prezident Saakašvili to odmítl a Alasania byl "poslán do exilu" jako velvyslanec u OSN. V předvečer války r. 2009 navštívil Alasania Suchumi v marné snaze vyjednat novou dohodu. Po válce se s Saakašvilim rozešel a nyní stojí v čele opoziční strany Naše Gruzie - Svobodní demokraté.

V Londýně byl Alasania opatrný. Stále ještě popisuje srpnovou válku jako "ruskou agresi", i když "s chybami na gruzínské straně". Avšak je přesvědčen, že mírová spolupráce s Abcházií je možná a domnívá se, že přání Abcházců udržovat stabilitu a bezpečnou etnickou totožnost je upřímné.

Gruzie se mezitím dostala do pasti. Tím, že trvá na tom, že Abcházie a Jižní Osetie jsou její provincie okupované cizí mocí, přišla Gruzie o možnost manévrovat. Rusko tak má trvalou záminku, proč "intervenovat v zájmu zachování míru" a posilovat svou moc nad Abcházií. Hrozba nového konfliktu znamená, že členství Gruzie v NATO bylo odloženo na neurčitu a že vláda prezidenta Saakašviliho dále plně závisí na západní, většinou americké podpoře. Možná, že Irakli Alsania bude schopen dostat Gruzii z nynější pasti.

ZDE

Vytisknout