Michael Moore

Kapitalismus: Milostný příběh: Dojemný, hluboce podvratný film, který vás naplní energií

7. 9. 2009

Nejnovější dokumentární film Michaela Moora vyvolal v neděli večer na filmovém festivalu v Benátkách bouřlivý potlesk. Vyplyvá z toho, že Moore neztratil nic ze svých schopností vyvolat reakci, píše recenzent deníku Guardian Xan Brooks. Jestliže Moorovu filmu nakonec chybí ostrý jasný záběr, jaký měl jeho film i>Fahrenheit 9/11, je to zřejmě jen proto, že kriminální scéna, kterou líčí, je tak obrovská a viníků je tak velké množství.

Moore nicméně neohroženě ukazuje prstem na všechny, od Reagana až k Bushovi junioru, od Hanka Paulsona až po Alana Greenspana. Protáhne diváka podrostem pojišťovacích podvodů, bublin na subprimárním trhu a na trhu s deriváty, který je tak zlovolně nesrozumitelný, že ani experti nedokážou vysvětlit, jak to funguje.

Největším zločincem je podle filmu sám kapitalismus, který film líčí jako zlovolného marnivce, který plní penězi kapsy několika málo lidí na úkor všech ostatních. Amerika, raduje se prozrazená analýza banky Citibank, je dnes moderní "plutonomií", kde nejbohatší 1 procento obyvatelsva ovládá 95 procent majetku v zemi. Změní to snad zvolení Baracka Obamy prezidentem? Michael Moore má své pochybnosti a poukazuje na to, že finančnická firma Goldman Sachs - vylíčená ve filmu jako hlavní zločinec - byla největším soukromým dárcem financí pro Obamovu předvolební kampaň.

Film Kapitalismus: Milostný příběh je občas neohrabaný, sentimentální, vášnivý a energický. Kreslí jednoduchý morální svět, v němž žijí dobří "malí" lidé a zlí mocní, přesto však je velmi obtížné nepřijmout základní lini jeho argumentace.

Je velmi důležité, že Moore (anebo alespoň jeho výzkumníci) udělali velmi dobrou práci tím, že našli osobní lidské příběhy, které se skrývají za palcovými titulky v novinách. Žádný z nich není tak děsivě absurdní jako příběh zprivatizovaného vazebního střediska pro mladistvé delikventy v Pennsylvánii, provozovaného za pomoci místního zkorumpovaného soudce, který u soudu šmahem odsuzoval mladistvé k věznění v tomto středisku za část jeho zisků. Posléze bylo zjištěno, že asi 6500 dětí bylo nespravedlivě odsouzeno do vazebního střediska za takové trestné činy jako kouření marihuany nebo za "hození kusu masa na milence mé matky". Následný účet za bezdůvodné věznění těchto tisíců mladých lidí zaplatili daňoví poplatníci.

Moorův závěr? Že kapitalismus je nekřesťanský a neamerický, že je to zlo, které si zaslouží nikoliv regulaci, ale eliminaci. Bezpochyby Moore dospěl k tomu závěru už, než tento film začal natáčet, ale to je jedno, míní recenzent. Divákovi poskytuje energii - ano, dojímá ho - to, když vidí, jak se Moore dal s plnou parou do toho, aby to celé znovu dokázal. Jako nějaký paťhavý Colombo shromažďuje Moore své důkazy, zapisuje svědectví od obětí a pak prohání s kamerou viníky.

"Potřebuju od vás poradit!" vykřikuje Moore za nějakým makléřem na Wall Streetu, který právě odchází z kanceláře. "Už nic nenatáčejte!" zavolá na něho makléř. Moore se tomu zasměje, ale je to právě on, kdo se směje poslední. Toto je - více než kterýkoliv jiný film, dílo, o němž si zastánci dnešního zkorumpovaného kapitalismu budou nejvíce přát, aby ho Moore býval nikdy nenatočil.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Americký dokumentarista Michael Moore
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 7.9. 2009