Jediným cílem zastupitelů je navyšování vlastních hmotných statků

7. 9. 2009

Pozorně jsem pročetl Otevřený dopis anonymnímu autorovi Několika vět po dvaceti letech Petra Kužvarta pod tiulkem Proč dnes Češi nic nedělají a nemohu jinak než s autorem souhlasit. Současná pasivita a lhostejnost občanů k věcem veřejným, a to i na obecní úrovni podstatnou mírou převyšuje pasivitu za totality píše čtenář B. Lukáš..

Vím, o čem mluvím, např. na jednáních zastupitelstva naší velké obce chodí v průměru 3 občané, z toho jeden fotografuje. Důvodem tohoto stavu je mimo jiné i legislativa, (např. zákon o obcích), která občany z jednání zastupitelstva obce, mimo výjimečné případy, vylučuje. Projednávané a zveřejňované informace o jednáních rady a zastupitelstva obce jsou, zejména pokud se týká odměn, nebo jiných výhod pro členy rady, zastupitelstva či vybrané skupiny obyvatelstva neúplné a polotajné - údajně z důvodu zákona o ochraně osobních údajů. Informace o rozpočtu obce, zejména však výsledek hospodaření obce je občanům předkládán tak, že tomu málokdo rozumí, hlavně se uvádí stanovisko auditora, které bývá vždy "bez výhrad". Práce volených zástupců, zejména rady obce, je zřejmě tak tajná, že oni sami asi ani nevědí, co dělají.

Zákon o střetu zájmu dovoluje vše, např. ředitelem organizace zřízené obci je zástupce starosty, předsedou kontrolního nebo finančního výboru jsou pokrevní příbuzní starosty.

Nemám k tomu to nepořádku dále co dodat, zvolení zástupci na všech úrovních mají jediný cíl: získat pro sebe a své známé a příbuzné maximální výhody, občané je po volbách nezajímají.

Navíc volené orgány jsou evidentně ovlivňovány "zbohatlými podnikavci" k získání oboustranných výhod na úkor veřejného a obecného zájmu. Jejich životní styl a morální kredit je stálé navyšování svých hmotných statků a peněz. Z jejich okázalého vystupování, pokleslé zábavy a jejich názorů na vzdělání, duchovní a mravní hodnoty, lze usuzovat, že nemajetný občan, i když je slušný, s potřebným intelektem a kultivovaným vystupováním , neměl by do věci veřejných hovořit.

Jsem již pokročilého věku a jsem smutný z toho, co se s veřejnou morálkou a ctí stalo. Býval jsem aktivní, na jednáních zastupitelstva obce, v obecním tisku a internetových stránkách jsem předkládal zejména kritické náměty k hospodaření k a lhostejnému přístupu volených orgánů obce k zamořování ovzduší a vod.

Výsledek se dostavil, občané v mém sousedství byli nastrčeným vybraným úředníkem informováni, že píši radě a starostovi obce na spoluobčany anonymní dopisy. V očích veřejnosti jsem se stal udavačem, proto jsem aktivitu opustil, boj s větrnými mlýny nemá smysl, být don Quijot se nevyplácí.

" Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid,
jen nevidět, jak žebrá poctivec,
jak pýchou dme se pouhý parazit,
jak pokřiví se každá čistá věc,
................................................"

Zřejmě každá doba přináší pokrok, ale i zklamání nad morálkou bohatých, kteří řídí a ovládají veřejnost. Tak to viděl i William Shakespeare, který takto vyjádřil tehdejší náladu ve svém 66. sonetu. Mezilidské problémy se s dobou mnoho nemění.

Autor svým příspěvkem zřejmě u mnoha lidí probudil naději, že schopní, slušní a poctiví lidé ještě u nás jsou a mají zájem náš společenský "marasmus" řešit. Jeho iniciativu velmi oceňují a věřím, že ve svém bohulibém úsilí nepoleví . Já již nemohu nijak pomoci, můj věk a již i viditelné těžkopádné myšlení jsou toho dokladem.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 7.9. 2009