Lidé jsou schopni pomáhat

4. 9. 2009

Rád bych něco dodal k článku "Koho na ulici necháme zemřít a koho ne?"¨

Moje zkušenost je velmi podobná s autorovou, nicméně mám k tomu možná i jen jeden pozitivnější dodatek. Již několikrát se mi stalo, že ve chvíli, kdy jsem učinil první krok a začal někomu s takovýmto problémem pomáhat, hned se kolem mně seskupilo několik lidí s nabídkou pomoci a zájmem, píše čtenář Tomáš Červený.

Lidé to prostě v sobě často mají, jen je pro ně z nějakého důvodu těžké jako první přistoupit k osobě, která vypadá, že má zdravotní (nebo jiný) problém.

Jestli je to lhostejnost, ostýchavost nebo něco jiného, netuším.

Je pravděpodobné, že také většina lidí jedná podle vlastní, ne moc dobré, předchozí zkušenosti. Já sám, často groteskně, nabízím pomoc na trunk zpitým opilcům, protože zprvu není jasné, co s nimi vlastně je...

Ale pořád je pro mě přijatelnější přijít k devíti opilcům a desátému s infarktem se snažit pomoci, než jej nechat na chodníku zemřít. Ve chvíli, kdy se takhle začneme chovat, ztratíme dle mně část toho dobrého v sobě, na co můžeme být ještě jako lidská rasa hrdí - empatii a ochotu pomoci druhým.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 4.9. 2009