O výběru vedoucích pracovníků, neboli Proč asi nezávisle na systému nejsou odborné znalosti často kritériem pro kariéru

4. 9. 2009 / Uwe Ladwig

S německou firmou Arcandor bylo zahájeno insolvenční řízení a někteří čtenáři BL by se mohli ptát, jak se to mohlo stát tak velkému koncernu, k němuž přece patří tak známé firmy jako Karstadt a Quelle. Důvody asi existují různé, avšak jeden mi připadá dost základní a dokonce mi připomíná můj pobyt v ČSSR v sedmdesátých letech...

V poslední době se dá číst v novinách dost článků o koncernu Arcandor. manager magazin například cituje bývalého šéfa této firmy Karla-Gerharda Eicka s tím, že prý se "Karstadt dá provozovat rentabilně" a v Bild online konstatuje insolvenční správce Klaus Hubert Görg, že "se u firmy Arcandor nedá skoro na nic přijít", myslí tím nějaké finanční rezervy. Námět pro tuto poznámku jsem ale získal od Dietera Hofmanna, který také v manager magazinu nadhodil, co by se možná stalo nebo právě nestalo, kdyby si bývalí šéfové "Deuss, Urban und Middelhoff někdy zašli mezi regály té firmy".

Hofmann poukazuje na to, že všichni ti tři jmenovaní pánové se nenaučili profesi obchodníka v nějakém obchodním domě, zato byli prý "jen" (a i o tom se dá možná pochybovat) znalci obecních finančních firemních záležitostí. Protože taková firma jako Karstadt a koncern Arcandor nemohou přežít bez znalostí šéfů o zákaznících, o jejich přáních, o módě a o módních trendech, podle mého názoru tito šéfové nebyli na správném místě, aspoň ne jako šéfové celého koncernu, bývalo by to možná jinak, kdyby byli "jen" nadřízenými ve finančním oddělení firmy.

Možná, že s tím souhlasíte, ale asi se chcete zeptat, co to má co společného s mými zkušenostmi z Československa ze sedmdesátých let? No, kdysi v době mého pobytu v tehdejší ČSSR mi vykládal přítel, inženýr u české firmy, která se specializovala na konstrukce a montáž fotoateliérů, že mu jde jeho šéf na nervy, protože jako truhlář tomuto obchodu nerozumí, ale pořád vydává nějaké příkazy. Dozvěděl jsem se, že ten pán ovšem byl členem strany a z toho důvodu se stal taky šéfem firmy, která ale nezpracovávala dřevo.

Vy to přece znáte, možná taky už jen z doslechu. Stranická legitimace byla tehdy nejen v ČSSR někdy důležitější než znalosti a schopnosti. Že ale v dnešním Německu jsou často původ a rodný list důležitější pro kariéru než základní znalosti, to možná nevíte. Pravda ale je, že dnes v Německu šéfové většinou aspoň vědí něco o tom, co by vědět měli, aby dokázali porozumět tomu, co je pro jejich firmy zapotřebí. Pro srovnávání efektivnosti ekonomických systémů by se na tohle nemělo zapomínat. Podle mého by -- nezávisle na politickém systému -- měli být kritériem pro výběr vedoucích pracovníků jen znalosti a odpovídající kvalifikace. Nejen v soukromých, ale i ve státních podnicích. Nebo si vážně myslíte, že by to mělo být jinak?

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 4.9. 2009